Jmenuji se Khan

Po celou dobu filmu jsem si nebyl jistý, co si o něm myslet. Přiznám se, že chvílemi mi to přišlo i jako propagace muslimství, ale film mi pak jasně dal na jevo, že to tak ve skutečnosti není, a že hraje na notu prakticky každého a všech. Tudíž si každý v něm něco najde. Co už ale bylo úžasné, tak především fakt, kolik lidskosti, radosti, ale i smutku se ve filmu objeví. Takové filmy mám nejradši. Důležité je, aby film, který má v sobě tolik emocí, měl především duši, a tady v tomto případě bych neváhal říct, že má i něco víc, než jenom duši. A to, pěkně prosím, ani ta délka nevadila, i když je u indických filmů normální. Naopak. Příběh Khana, který má důležité poslání, aniž by to věděl, se mi hrozně líbil a přál jsem mu všechno, co si přál i on. Takového člověka by lidstvo potřebovalo jako sůl, aby si uvědomilo, kde jsou hodnoty samotného života. (18.03.2012)

Přiznávám, že z této filmové výzvy jsem měla vzhledem k tématu největší obavy, ale nakonec to bylo docela fajn. Jasně, příběh o chytrém a milujícím autistovi je naivní a černobílý až běda, ale takové věci se u pohádek neřeší. Protože Khan je pohádka. Pohádka o tom, že na světě jsou jen dva druhy lidí, zlí a ti hodní, co konají dobré skutky, a že nezáleží na původu ani náboženství. Pohádka, plná smutku i optimismu, smíchu i dojetí, zkrátka přesně tak, jak to umí jen Indové. Výborné to bylo, když se Khan svým svérázným způsobem sbližoval s Mandirou, to jsem se přistihla, že se permanentně usmívám, protože mě tahle netradiční lovestory opravdu bavila. Jenom škoda, že čím víc se to přibližovalo závěru, tím také přibývalo patosu, ale takového spíš americky patriotického, což celému snímku v mých očích uškodilo. Zato herecký výkon hlavního představitele, ten byl na pět hvězd. Filmová výzva 2016 (21.08.2016)

Ze začátku naivní pohádka kombinující kousky "Rain Mana" a "Forresta Gumpa", která se po první hodině zvrtne v agitku proti rasismu, které se probudilo v pitomých Američanech po osudovém 11. září. Začátek byl ještě docela sympatický a zábavný, stejně jako hlavní hrdina ale smrtící délka a tuny patosu, mě každou přibývající minutu více a více iritovaly a celý příběh a nápad začal ztrácet na své působivosti. Přesně ten typ filmu, který chce být něčím velkým, myslí, že je něčím velkým ale není ničím velkým. (19.01.2012)

Dustin Hoffman sice zůstal nepřekonán, ale svým způsobem Shahrukh Khan předvedl vskutku solidní výkon. Já bych mu jeho autismus věřila. Viděla jsem tu dlouhou verzi a upřímně jsem byla trochu nevrlá, když jsem zjistila, že u toho budu muset tak dlouho sedět. Nakonec se děj ale netáhl tak, jak jsem se bála. Vcelku příjemně vás provedl po jednom z dalších romantických příběhů, které berou za srdce (cíleně přátelé, cíleně, takže tu slzu z vás prostě vymáčknout tvůrci chtějí). Nakonec, Khan je tak dobře napasovaná role, že mě to za srdce vzalo. Ale to bude taky tím, že můj vztah k menšinám je vcelku profláklý. Rozhodně nemůžete od snímku čekat podívanou pro všechna oka, možná i nároky musí být k promítání něčeho takové přizpůsobeny jiným parametrům. U mě se zadařilo. (15.04.2012)

Od tohoto snímku jsem na základě popisu mnoho nečekal a byl jsem připraven na nejhorší. Už po chvíli se ukázalo, že zcela zbytečně. Je to extrémní indická ždímačka emocí. Připravte se na hodně drsných zvratů, které byste v ději úplně nečekali. Indové umí jednotlivé scény strašně přepálit a umějí být až brutálně sentimentální, ale jaksi vám to v jejich filmech moc nevadí. Hlavní herec byl v roli aspíka úplně dokonalý, ale nikdo ze zúčastněných, co se týče hereckých schopností nikterak nezaostával. Děj je i přes tradičně indicky přepálenou stopáž neustále zajímavý. Už se stalo víceméně pravidlem, že když si večer pustím indický film, tak následně s hrůzou zjišťuji, že už jsou 4 hodiny ráno a měl bych jít spát. [82 %] (21.04.2024)