Režie:
Ján LackoKamera:
Václav HuňkaHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
Jozef Kroner, Martin Gregor, Eva Krížiková, Ondriš Jariabek, Adam Matejka, Karol Skovay, Hana Meličková, Emília Haľamová, Tibor Bogdan, Jindřich Láznička (více)Obsahy(1)
S poctivostí nejdál dojdeš… do vězení... Satirickou komedii jakoby vystřiženou z doby nejslavnějších filmů Vlasty Buriana či Oldřicha Nového natočil Ján Lacko v roce 1958 podle divadelní hry Ivana Stodoly „Jožko Púčik a jeho kariéra“. Odehrává se v Bratislavě v roce 1930 a hlavním hrdinou je skromný a naivní pokladník spolku Humanitas Jožko (J. Kroner), který se ocitá v obležení lidské proradnosti a pokrytectví. Jednoho dne má do banky vložit vklad čtyřiceti tisíc, ale když u okénka vytáhne obálku s penězi, zjišťuje, že v ní žádné nejsou. Při výslechu se ukazuje, že pachatelem zpronevěry může být kdokoliv, kdo s obálkou přišel do styku. Tedy on, předsedkyně spolku (H. Meličková), správce Rohatý (M. Gregor) nebo sekretářka Věrka (E. Krížiková), do níž je Jožko zamilován. Nikomu se odcizení nedaří prokázat, až na další chybějící dva tisíce, které si správce od spolku vypůjčil a Jožko při své dobrosrdečnosti vezme vinu na sebe jakožto zodpovědný pokladník. Za to má jít do vazby a rázem začne být podezřelý i z krádeže peněz z obálky. Vůbec nikdo mu nevěří a všichni chtějí, ať se raději přizná. Při všech těch prosbách si náhle uvědomí, že by z jeho přiznání každý profitoval, a pomáhat druhým je přece Jožkovi vlastní… (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Pozoruhodná slovenská reflexe neorealismu - zhruba tak se jeví existenciální drama slovenského úředníčka spíše z první Československé republiky. Króner - Jožo - tu jasně vévodí řadě dalších dobrých slovenských herců starší generace. Bukovčanův scénář a Lackova režie jsou dalšími démanty tohoto skvostu. Škoda, že není k dispozici Stodolova dramatická předloha. ()
Nemôžeme povedať, že životný výkon Jozefa Kronera, lebo každý jeho výkon bol životný. Ale Jožko Púčik v inom spracovaní, to už nie je ono, proste to Kronerovi sadlo neuveriteľným spôsobom. Zaujímavosťou je, že scénka ako Púčik ide cez cestu sa objavila aj v inom skvelom filme - Šťastie príde v nedeľu. Ale kým v Sattočnom zlodejovi je táto scéna čiernobiela a bez zvuku, Šťastie príde v nedeľu už ponúklo farebnú verziu a aj so zvukom. ()
Spoločenská satira, ktorá si berie na paškál najmä falošnú morálku a pokrytectvo. Film už svojim pojatím trochu zostarol, hlavne tá štylizácia pôsobí príliš prehnane (klebetné tetky). Pokiaľ po satirickej stránke film celkom funguje, po stranke humornej to už trochu drhne (humor je miestami taký dosť nasilu). Za zmienku stoja vzácne zábery vtedajšej historickej Bratislavy a ako vždy skvelý herecký výkon Jozefa Púčika, pardon Kronera. ()
Asi najlepšia komédia Jána Lacka, zrejme preto, že nie je tak ľudová, ako tie najkultovejšie a najznámejšie. Tá kritika ľudského pokrytectva komediálnosť diela niekedy dosť prekrýva, takže ja by som Zlodeja označil skôr za sociálnu satiru. Celé to stojí na Krónerovi, čo chápu aj herci vo vedľajších úlohách, ktorí sú pri ňom tiež dokonalí a ich súhra spoločne s krásnymi zábermi Bratislavy 50tych rokov a celkom vynaliezavej kamery musí osloviť stále nové a nové generácie mladých slovenských divákov. Toto dielo by sme si mali vážiť viac. Keď si dokážu vážiť naši západní susedia úplne všetko, čo v minulosti natočili, my by sme si mali vážiť aspoň to najlepšie, čo tu kedy vzniklo. ()
Trochu polopatická úsměvná hříčka. 1) 34letý Jozef Króner (Jožko Púčik) byl výborný, nicméně nejraději ho mám až jako staršího pána, jako mnoha jiným talentovaným hercům mu věk dodal šarmu a osobitosti. 2) Bratislavský hrad před rekonstrukcí a bez mostu SNP vypadá tak nějak smutně. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (4)
- Varianty názvu filmu boli Kariéra Jožka Púčika a Jožko Púčik. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Filmovanie snímky Statočný zlodej prebiehalo v Bratislave od 18.11.1957 do 9.1.1958. (dyfur)
- Natočené podľa divadelnej hry Ivana Stodolu "Jožko Púčik a jeho kariéra". (Raccoon.city)
Reklama