Matka

Jihokorejská kinematografie si zapisuje další zářez a Bong Joon-ho definitivně potvrzuje, že patří do režiserské (myšleno celosvětově) elity. Příběh matky, jejíž láska nezná hranic a která se ze všech svých sil snaží zachránit syna, je strhující svou upřímností a naléhavostí, kterou onu lásku popisuje. A uvnitř vší té rozervanosti navíc Bong nezapomíná upomínat na Hitchcocka a připravovat thrillerové scény plné jakési temné aury, jež vaší duši chtivou "něčeho" originálního zcela naplní (téměř všechny takovéto scény v Bongově podání končí jinak, než by se čekalo). Typická rozpolcenost režisérových filmů je přítomna i zde: humor střídá násilí, horror vztahový film a černá komedie tragický příběh. Tohle je ovšem trademark v pravém slova smyslu, žádná neumělá křeč. Je až neskutečné v jakém uměleckém duchu Bongova filmografie pokračuje a jak se svým každým dílem posouvá dál a tím pádem posouvá dále i hranice filmového vědomí. Říkejte si, co chcete, ale toto dokáže jenom ta asijská kinematografie. (19.10.2009)

Jun-ho Bong se pomalu ale jistě stává největší režisérskou jistotou na jihu Korejského poloostrova. I přes nesporné kvality mě ale Mother moc zpočátku nebavila což naštěstí zachránila v poslední dramatické půlhodince, ve které se zúročil všechen předešlý vývoj postav a jejich motivací. Mother si jistě pozornost zaslouží, protože nám Jihokorejci dlouho nic tak zajímavého nenabídli. 70 % (03.01.2011)

Vztah psychicky závislé matky na mentálně retardovaném potomkovi nenabízí první hodinu nic extra. Domníval jsem se, že zápletka je určitou variací českého Václava. To se naštěstí nepotvrdilo. Detektivní linka příběhu je dobře zpracovaná. Má i filosoficko-etický přesah. Je třeba ocenit tvůrčí invenci a originalitu režiséra = 3,5*. (20.12.2009)

Režisér Parazita mě tentokrát příliš nepotěšil a Matka je sice důležitým filmem v JK tvorbě, ovšem nenašel jsem v něm zajímavé téměř nic. Hlavní postavy mě nezaujaly, tempo je neskutečně pomalé, absence akce a násilí taktéž nepotěší a ve výsledku mě ani rozuzlení příliš nepotěšilo. 3 hvězdy z úcty za řemeslo, ale jinak šel film absolutně mimo mě.Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra***, Napětí**. 5/10. (31.10.2020)

„Matka” a materinská láska, to sa k sebe určite hodí, alebo čo je zrelá žena, venujúca sa akupunktúre s kultúrou samých ihličiek, ochotná urobiť všetko preto, aby »očistila« meno svojho dospelého syna v koži večného dieťaťa, obvineného z obzvlášť závažného trestného činu - brutálnej vraždy dievčiny Moon Ah-jung, z Dievčenskej strednej školy Seorin, to jest z druhého ročníku a štvrtej triedy, za čo by mal niesť teda zodpovednosť práve Yoon Do-joon, ktorý tesne pred spáchaním tohto ohavného skutku popíjal v bare Manhattan, kde čakal na príchod kamaráta Jin-taea, ktorý sa síce vôbec neukázal, keď ju istý čas potom ešte i sledoval, a tak nemá dostatočné alibi preukázať svoju nevinu, kvôli čomu je naň zakrátko na to vznesená obžaloba, priznanie sa a väzobné stíhanie, s ktorým sa ale absolútne nedokáže zmieriť Hye-ja, jeho mama ? Začne sama vyšetrovať na vlastnú päsť, kedy sa postupne dozvedá, že zavraždená nebola žiadne «neviniatko» , rozplieta spleť tajuplných indícií so všelijakými vodítkami, ktoré ju postavia pred najťažšie rozhodnutie svojho, doterajšieho života ! Hneď v úvodnej sekvencii totiž pozorujem protagonistku tancovať na akejsi lúke, že nasledujúce sú už iba "retrospektívne" , kde sa takmer až v samom závere dozviem, čo jej de facto predchádzalo, samozrejme, že som dychtivo nepretáčal dopredu, ale trpezlivo som si počkal, čiže medzitým som sa zoznámil so všetkými postavami a prostredím, pričom › anekdota › na golfovom ihrisku Royal Palace Country Club, sa dokonca niesla v humornom duchu, za čo mohol jednoznačne čierny Mercedes-Benz so značkou 5293, ktorý skoro usmrtil jednu z postáv, aj so psom, ba ani k tomu nezastavil a ušiel, a preto sa tiež schyľovalo i k danej pomste, ktorá na seba nenechala dlho čakať... Priam, fantastické vysporiadanie sa so situáciou. / Režisér geniálneho filmu Parazit, to jest Bong Joon-ho, je tým typom tvorcu, ktorého by mal nadšenec filmu, poriadne spoznať od základov, teda od jeho rannej tvorby. To sa teraz následne aj stalo, keď som začal s Matkou z roku 2009. Už tu dosť vidieť, ako sa rád piplá so sústredenými zábermi, ktorými nás zároveň aj povedzme, zavádza, skrátka - hrá sa s nami, ale ešte nie som pritom u zrodu tohto brilantného rukopisu, ktorý na mňa čaká až o tri kolá naspäť. V 4. oscarovom triumfe, v podstate spojil všetko dohromady, s čím má bohaté skúsenosti, ale mňa najviac zaujíma to, ako si tento štýl vlastne osvojil. Idem na to trochu netradične, a to od konca na začiatok, aby som teda systematicky, políčko za políčkom, pozorne nasával talentované vízie výnimočného filmového autora, tým pádom sa jedná o autorské filmy. (26.11.2020)