Alice

Ach, tak šťastný šťastný konec, že jsem ho skoro nemohla přežvýkat. Jestli jsou ženy takovéhle ženy, tak se nechám přeoperovat. Jenomže jestli jsou muži takoví muži, tak nevím na co. Možná bych si mohla nechat odstranit všechny pohlavní orgány a potom budu nikdo jako nikdo. Film, který mě opravdu nebavil až znechutil, a to o to víc, že se chvílemi tvářil zajímavě (zejména múza a potom také kamera). (05.08.2010)

Ještě před několika minutami by mě nenapadlo, že mi jednou bude dělat problémy najít na filmu Woodyho Allena nějaké pozitiva. Ještě před několika minutami jsem doufal, že Alice bude víc než jen povrchní, nekompaktní pohádkou o zneviditelňování a elixíru lásky. Bohužel... . Největším problémem Alice je samotné téma – špatně zvolené a nadto ještě nešikovně zpracované. Na Allenových „vztahových“ filmech jsem vždycky obdivoval především preciznost, s jakou dokázal „psychoanalyzovat“ své postavy. Byl to jednoduchý, ale účelný racionální styl. V Alici si mé sympatie nikdo nezískal, a sami asi uznáte, že sledovat sto minut osudy vám zcela lhostejných postav je přinejmenším pěkný opruz. Nehledě na skutečnost, že psychologický rozbor je zde příliš doslovný a není nám skryto právě to „tajemno“ obestírající každý vztah. Netvrdím, že fantasy prvky do hořkosladkého dramatu nepatří (viz. úžasná Purpurová růže z Káhiry), ale pouze za předpokladu splynutí s okolním děním. Tady kupříkladu „supermanská“ scéna působí téměř jako parodie. Alice ani zdaleka nepřipomíná čistou komedii (za celou dobu jsem se skutečně zasmál jenom jednou). Možná to celé mistr myslel úplně jinak, možná se Alicí snažil částečně ospravedlnit nevěru (což by vzhledem k jeho komplikovaným rodinným vztahům ani nepřekvapilo), ale proč TO není jasné ze samotného filmu? Proč myšlenka organicky neprorůstá celým dějem, ale pouze nám jenom řekne ahoj v jeho závěru? Nebýt stále skvělé režie a výtečné kamery (plus jazzu zajisté), neváhal bych použít k charakterizaci Alice následující věty: Je to jedna epizoda Ally McBealové se čtyřnásobnou délkou. Skoro Woody, skoro. 55% Zajímavé komentáře: Tosim, ripo (15.12.2005)

Zvláštní kombinace vztahových filmů typu "Hana a její sestry" s bláznivou komedií, jako je například "Prokletí žlutozeleného škorpiona". A musím říct, že ta kombinace bezvadně funguje. Samozřejmě to není nic vysloveně dechberoucího, spíš jen taková jednohubka, ale "jednohubka" skutečně dobrá... Celkový dojem:80% (12.05.2019)

"Putička " Mia Farrow ( ktorá, mimochodom, v tom červenom klobúčiku vyzerá neskutočne sexy - niečo ako Amélia z Montmartru) sa snaží odosobniť od svojej psychickej zviazanosti a upätosti a sledujeme jej púť za tým, ako sa stať "independent". Ktomu jej pomáhajú okrem iného zázračné čajíky a odvary čínskeho domáceho liečiteľa Yanga ... Nikdy nepodceňujte bolesti chrbta !!! )) Tento Woodyho film u mňa dostal preto 4*, lebo som sa v ňom nemusel pozerať na toho zmäteného, ukecaného a nesvojho Woodyho ... (17.05.2007)

Je zaujímavé sledovať ako Allen mení žánrovosť svojho nasledujúceho snímku. Nebojácnosť experimentácie sa mu znova vypláca a ja sa mu za to odvďačujem aspoň priazňou a hviezdičkami. Mia Farrow hravo zastúpila pozíciu Woodyho charakteru neurotického ťuťka a postavením v danej spoločenskej vrstve za pomoci tejto postavy spravili veľmi vtipný, hlavne vtipný príbeh. Akási satira na neveru, ale vo veľmi príjemnom prevedení. Idealistický šamano-lekár Yang sa podaril najviac. Nájdu sa ale aj chybičky, poučná stránka drámy pokrivkáva, niečo by sa dalo aj postrihať, takže na plné to nebude. 80%. (19.03.2008)