Ježíš je normální!

Tak tento dokument mě vůbec neoslovil. Režisérka možná má s tímto tématem vlastní zkušenosti, ovšem nějak to neumí přenést na diváka. Při rozhovorech s bývalými spolužáky jsem si místy připadal jak na třídním srazu, na kterém nemám co dělat. A jejich debata s bývalým učitelem mohla být také trochu ostřejší a mohla se z toho vyvinout celkem dobrá konfrontace. A z pohledů do náboženských skupin jsem taky neodnesl nic nového a můj pohled na danou tématiku zůstává pořád stejný, protože tenhle dokument mi ten pohled prostě změnit nedokáže. Neměl jsem vůbec proč se nad daným tématem zamýšlet, protože film vlastně ani nepodává skoro žádné otázky.A to je škoda, téma to bylo dobré. (08.01.2009)

Mnoho scén zdánlivě komentář nepotřebuje, manipulativní výkřiky vypovídají o svých původcích mnohé. Nejzřetelněší to je v dětském pásmu konference. Právě tyto momenty ale vyvolávají v divákovi přetlak, kdy má chuť si uplivnout, mlátit hlavou o zeď a až potom myslet a verbalizovat. Kdyby se nějaký slovní doprovod méně zúčastněných objevil už ve filmu, pootevřel by se ventilek a divák by si ušetřil mnoho boulí způsobených zuřivým ťukáním prstem do čela. Teď pár slov k zobrazenému. Nejděsivější je asi ta slepota a blbost: "Hippies znak je znak ďábla, protože se to píše ve směrnicích od CIA. Bůh stvořil svět přesně za 7 dní a evoluční teorie je nelogická, to, co je v Bibli je pravda, protože to je boží slovo a boží slovo nemůže být lež." Au! Pro myšlení, vysvětlování, pochyby a rozum zkrátka není místo, všechno pěkně berme doslova, milé děti. Jiný výkřik ale ze záhadných důvodů popírá zrovna ty biblické pasáže, které se doslova chápat dají: "Chudoba je vopruz, u nás se z bezdomovců stávají milionáři." Borec borců musí po pravici Otce vytrvale rotovat. (04.05.2011)

Byl jsem vychováván jako křesťan. O to víc mě šokoval tenhle film o lidech, pro které je každé třetí slovo Ježíš, každé druhé halelujá, občas mávají Biblí, ale jinak mi připadají jen jako zfanatizované nemyslící stádo. Ježíš je borec! Halelujá! Nevím, nikde jsem nezaznamenal žádné morální pilíře jejich víry. Jejich setkání mi přišlo spíš jako pošahaný rockový koncert. Co se týká filmařské stránky, tak to vůbec není špatné. Ale také ničím pozoruhodné. Naštěstí je hodně nosné samotné téma filmu. (20.12.2009)

Nehodnotím víru, jak někteří mylně činí hlavně u dokumentů s náboženskou tématikou, ale dokument jako takový. A ten mi přišel jako nedotažené domácí cvičení. S rebelskými sklony, které autorka měla tak možná před natáčením, ale ve filmu se projevily tak max. kouřením s kamarádkou na balkónku a výběrem tématu, které je ták (ne)vděčné. Myslím, že svoji vlastní zkušenost mohla autorka využít o něco líp a nejenom pro záminku třídního srazu. Snad příště. (20.03.2009)

Odpad za mizernou kameru, odpad za můj odpor k fanatikům, odpad za plačícího chlapce, který nevydržel nátlak psychického teroru, Haleluja, odpad za sto tisíckrát zopakované slovo Haleluja, ale především, především odpad za tu paní, která po filmu naběhla na pódium v duchu propagandistickém, a za paní rozdávající letáčky s pozváním na seanci církve... Haleluja... Haleluja... Bůh je reálný... ale v pekle mi bude přece jenom lépe... (30.03.2009)