Vzpoura

Opravdu hodně tuhé rodinné drama. Tyhle filmy si asi nedokáže užít každý a jestli někdo žádný předtím neviděl, věřím, že to pro něj může být trochu šok. Ten jejich smysl pro čest, který často vůbec není na místě (souboj s kamarádem), mě nikdy nepřestane udivovat. Příběh je ale fantastický, kamera naprosto úžasná a docela si dokážu představit, že by tohle v krvavé verzi natočil Tarantino. 85% (07.07.2011)

For ME 88% (31.01.2011)

Každý musí žít svůj život. To je hlavní poselství tohoto filmu. Není možné do nekonečna brát ohled na druhé, na tradice, na rodinu, na povinnost vůči společnosti. Pokud si neuchováme alespoň kousek vlastního já a vlastní hrdosti, život ztrácí i ten poslední smysl. Ostatně to bylo i tématem Americké krásy. V japonských podmínkách je však tato myšlenka ještě o poznání naléhavější a znepokojivější. A Vzpoura je o ní nádherným filmem. (14.02.2007)

Skvělý příběh plný paradoxů vyplývajících z kolidování vysoké míry společenských povinností samuraje se silnou potřebou člověka žít svůj život. Stejně jako v Seppuku, Kobayashiho ústředním tématem je jeden z největších trnů v patě (či jinde:) lidstva - bezohledné zneužívání a překrucování společenských norem a ideálů (v tomto případě samurajského bušida) mocnými pro vlastní prospěch. Původně jsem dal čtyři, ale vzhledem k tomu, že vlastně nemám tušení, za co tu pátou strhnout, tak zvyšuji (23.12.2007)

Odvážná kamera; klasický příběh a sociální drama v jednom; dostatek prostoru pro vykreslení postav a jejich vývoje. Nelze než doporučit všem příznivcům japonské filmové klasiky. Mifune. Nakadai. (02.08.2009)

Nenápadně začínající film, který s postupem času přechází do strhujícího dramatu v hlavní roli se skvělým Toshiro Mifunem, který snad musel být v minulém životě samuraj, jinak si to není možné vysvětlit :-) (05.05.2009)

Kiežby bolo v dnešnej dobe takých ´´samurajov´´, ako v tomto snímku. Bojovníkov proti nespravodlivosti, proti nezmyselným zákonom, ktoré ľudom život neuľahčujú, ale práve naopak slúžia na to, aby im ich žitie strpčovali, ako sa len dá. Vyvolať v dave strach a hrôzu. Toširó Mifune dokazuje, že je pán herec ( hlavne záverečné minúty sú jeho hereckým skvostom ) a aj ´´křoví´´ okolo sa nenechá len tak zahanbiť. Komorný, herecký film, ktorý svojím ´´ľahkým´´ rozprávaním paradoxne nenudí. (27.09.2014)

Do té doby než jsem objevil Kobayashiho jsem si myslel, že nejlepší samurajské filmy točil mistr Kurosawa. Ten si za všechny své filmy tohoto subžánru, bez diskuse, zaslouží pět hvězd, kdybych ale mohl dát hvězd šest, dostaly by je Kobayashiho Seppuku a hlavně Vzpoura. Z mého pohledu tenhle biják nemá chybu. Napětí a tempo dokonale gradují, mistr Mifune předvádí metronomicky přesný výkon který ale nedusí ostatní kolegy. Délka je velmi rozumná, děj je poutavý... Prostě, tohle mi fakt sedlo. (24.03.2007)

Pro mne dosud zřejmě nejpůsobivější japonský snímek! Režie, scénář, herci v hlavních úlohách, hudba... a ani by mi nevadilo ještě méně akčních scén. (23.11.2016)

Asi první starý japonský film, který jsem viděl a není od Kurosawi. A nějak nevim co si myslet. Chvilku mi trvalo než jsem si zapamatoval jména postav a pak byla vyvražďovačka. Charisma herců bylo obrovský to filmů dává hodně takže lepší průměr. (30.09.2014)

Na můj vkus poněkud pomalejší tempo, ale to nic nemění na tom, že jde o velmi dobrý film se skvělým Toshiro Mifunem. Celý příběh se pomalu jakoby zhušťuje, až vyvrcholí v krvavé finále, které skoro od začátku očekáváte, a přesto jste stále v napětí. (19.02.2008)

Z běžného pohledu romantický film o nešťastné lásce. Z trochu komplexnějšího (a pro mě také nejzajímavějšího) pohledu, "Bildungsroman" o zrání otce Isabura, jeho syna Jogora a jeho ženy Iči. Z pohledu historicky sociálního, kodex bušido v praxi - i zde ovšem výjimka potvrzuje pravidlo. A z pohledu Kobajašiho díla, není to zrovna jeho majstštyk. (16.08.2015)

Další z vynikajících filmů pana Kobajašiho. Poutavý, silný a působivý ve svém zobrazení i ve svém sdělení. Atraktivní ve svém zasazení do romantického prostředí dávných samurajských časů. Vznešenost, morálka, obřadní pravidla etikety, podřízenost a vyžadovaná poslušnost. Ale i v takovýchto přísných podmínkách hierarchie stačí jedna pověstná kapka, aby pohár trpělivosti s pokryteckým a amorálním představitelem moci přetekl. A začíná boj proti zavedeným pořádkům, proti zneužívání moci, za sebeúctu, sebeurčení a vlastní čest. Donkichotský boj vážně naruší i zdánlivou rodinnou soudržnost a jedinec musí vynaložit veškeré své fyzické i morální síly, aby obhájil svůj malý životní prostor. V tomto boji exceluje samuraj ve výslužbě Isaburo Sasahara (vynikající Toširo Mifune), kterého nevyvede z míry sebevíce bezvýchodná situace. Z dalších rolí se musí zmínit Isaburův syn Jogora (Takeši Kato), zapuzená konkubína Iči (Jóko Cukasa), Isaburova panovačná manželka Suga (Mičiko Otsuka), bojacný Isaburův syn Bunzo (Tacujoši Ehara), velký pán Masakata Macudaira (Tacuo Macumura), mocní Šobei Cučija (Isao Jamagata) a Geki Takahaši (Šigeru Kójama). A zajímavý Isaburův přítel Tatewaki Asano (Tacuja Nakadai) se svojí nevděčně schizofrenní úlohou v příběhu. Úchvatný a nezapomenutelný příběh o boji jednotlivce proti bezpráví, nespravedlnosti a amorální autoritě moci a jejího zneužívání. O cestě svědomí. (07.04.2014)

Kdybych věděl, že to jednou vypadne z žebříčku, tak bych na to nikdy nekoukal. A to jsem ještě nemohl vědět, že Vzpoura bude jeden z nejlepších rákosnických samurajských filmů, které posléze uvidím. No, nemít to dvě hodiny, ale tak hodinu, tak by to bylo fajn, ale takhle to bylo příšerně natahané. 50% (13.07.2017)

Rozumim tomu, ze v nasich koncinach filmy o samurajich nemaji masovou oblibu. Pokud se od ruznych predsudku divak odprosti, v podobe Kobajasiho Vzpoury uvidi neskutecny klenot, ktery nema jediny nedostatek. Zajimavy scenar, ktery kritizuje vlady v obdobi Edo a tradicne vyborne herecke vykony vsech zucastnenych, v cele s Tosiro Mifunem. Vedle kvalitnich dialogu vse dokresluje dechberouci kamera a hudba (jak se v zajimavostech pise, sklada se pouze z typickych japonskych hudebnich nastroju). Pro me jeste lepsi nez Harakiri. (31.08.2014)

Tradiční a bezchybné převedení tradičně pojatého románu. Z hodnocení na csfd je vidět, že klasicky odvyprávěný příběh, příběh, který má silný konflikt, emoce, napětí, je to nejlepší, co pro nás autor knihy či scénárista může udělat. A namítat, že dialogy až příliš vyjevují konstrukci příběhu a že by měly být více životnější, je spíše hrubé nepochopení vyprávění. Neboť archetypální příběh z Japonska osmnáctého století, ve kterém stojí láska a svoboda proti neosobnímu a krutému řádu, jenž je vyjadřován i architekturou domu, kde je vše v pravém úhlu, dokonale upravené, střihem šatů, stykem mezi lidmi, který je přesně vymezen a ukotven v řádu, je nutné vyprávět v obměnách znovu a znovu, abychom byli vždy za záchranu lásky z řádu vykročit. Stejně jako Mifune, když říká Ichi, aby zůstala, zanechává své stopy na dokonale upravené zahradě. Neboť řád bez chaotických lidských stop je tyranie a vězení. (18.01.2009)

Velmi zdařile napsané charaktery táhnou celý film. Zápletka, která se snadno mohla zvrtnout v pohádkový patos, díky nim má až nečekanou sílu. Mifune hraje jen napůl, ale i pro herce jeho kalibru to je víc než dost. Nakadai do své postavy pasuje naprosto přesně a skvělá je zejména Michiko Ôtsuka v roli matky, která je jedovatá tak jak má být a to bez toho aby přehrávala. Relativně dlouhé čekání na závěrečnou rebelii uteče jako voda a nejen díky skvělému dramatickému build-upu ale i akci samotné nabízí skvělou satisfakci. Díky vztahům v rodině a klanu o stupeň lepší než Kobayashiho podobné Harakiri. (28.02.2015)

Už jen diky tomu, že do hlavní role obsadil Kobayashi Kurosawova dvorního herce Toshira Mifuneho, nabízí se tento film ke srovnání se samurajskými filmy Akiry Kurosawy. Řekl bych, že Kobayashiho způsob uchopení námětu je mnohem "japonštější" než ten Kurosawův. Kurosawa je mnohem více ovlivněn západní kinematografií (ovlivnění je pochopitelně vzájemné...) a západní kulturou vůbec. Oproti tomu Kobayashi ve filmu Vzpoura vzdává hold o generaci staršímu japonskému fimaři Kenži Mizogučimu. Způsob, jakým hlavní hrdinové tohoto filmu důkladně rozebírají vzniklou situaci, aby se postupně přiklonili ke krajnímu řešení, velmi připomíná strukturu Mizogučiho 47 roninů. S tím rozdílem, že zde jsme svědky opravdového dech beroucího finále! (24.07.2010)

Trošku divadelné rodinno-samurajské kulisové predstavenie s nie príliš vydarenou jedinou bojovou ukážkou v závere o to viac však silnejšia dramatická citová zložka samotného príbehu rodiny. Film je postavený na dráme dialógov a nie samurajskej akcie, čo nie každému sadne ale oplatí sa určite pozrieť. (15.09.2015)

Dějově jednoduchý příběh, zato silný dějem. Láska svého syna probudí z psychické letargie stárnoucího vazala (Mifune) a donutí ke změně života a zároveň i celé rodiny. Soubojů je minimálně, ale to není záměrem a je vidět, že sebelepší mistr meče bohužel nic nezmůže proti kulkám. Ale souboje jsou názornou ukázkou jak takové duely vypadaly. Upřený pohled do očí, mírné posuny nohou do kruhu, dlouhá doba než přišel okamžik útoku a za vteřinu konec. Více samurajských filmů na náš trh. (22.01.2008)