poster

Tři Alberti a slečna Matylda (TV film)

Komedie / Krimi

Česko, 1994, 78 min

Režie:

Martin Faltýn

Scénář:

Miroslav Horníček (divadelní hra)
(další profese)
  • farmnf
    ***

    Horníčka miluji, zbožňuji, mapuji a velebím. Toto ale není povedené zpracování, prostě vtipné to není, nemůžu si pomoct. Všichni hrají sice skvjele, no tedy jakš takš ale Nárožný přehrává, Donutil též (ale to je herec vždy na hovno, jen se předvést) a potom z toho vznikne ta patlanina, co vidíte na monitoru. Míro takle bych to řekl, ty jsi v hrobečku, já budu tamtéž za pár let, mám tě rád, buď jsi to posral ty, z nedostatku inspirace, nebo scénárista a pak ať je co nejdříve v hrobečku on, vždyť jsi Mirku náš klasik!(3.8.2011)

  • blackrain
    *****

    Pobavila mně absolutně nesourodá trojice Albertů a to jak byla slečna Matylda za každou cenu nad věcí. To jsem dlouho neviděla. Květa Fialová je fakt jedinečná herečka. Působí jak zjevení z jiného světa. Vpluje v róbě na scénu a celou ji rozzáří jako sluníčko. Tahle komedie je jako dělaná na pošmourné nedělní odpoledne. Hm, nic není takové, jak se nám na první pohled může zdát. Hezky rozehraná šachová partie.(29.11.2016)

  • vypravěč
    **

    Horníčkova vtipná komedie zatížená ochotnickou toporností zúčastnivších se herců (tj. jejich snahou vše, co mohlo být jen naznačené (a tím vtipné) nahradit co nejdoslovnější výrazovou křečí, jež by měla spouštět divácký automat smíchu). Pramen humoru této hry je ovšem jinde: v oné lehkosti, náznaku a eleganci, jež zde chybí. Vyjímám jen Květu Fialovou, jejíž šarm vyváží snad jakýkoliv režijní omyl (a to ne jen páně Faltýnův). Jen na tuto pojistku se však nelze spoléhat.(17.3.2011)

  • Marthos
    *****

    Dominantním rysem Horníčkova pohledu na svět ve všech jeho uměleckých aktivitách je humor, k jehož nejvytrvalejším a nejdůslednějším interpretům také patří. Také proto základním prvkem jeho komediálního herectví i dramatické tvorby je stálá přítomnost komentujícího autorského subjektu. Cokoliv autor ve svých textech předvádí a vypravuje, je jím dříve či později ironizováno, shozeno a zcizeno. Výchozí situace, již vždy rozvíjí se značným potěšením, je jím znovu a znovu proměňována a obracena naruby, vlastní pointu příběhů vytvářejí ironizující glosy. Na rozdíl od srovnatelné poetiky typu Jana Wericha však Horníček tuto techniku nepoužívá k satirickému demaskování skutečnosti či k jejímu usvědčování z absurdity, nýbrž spíše k laskavé toleranci a zdůraznění relativity pravd o světě, k jejímu novému harmonizování a obohacení o poetizující rozměr. Důsledně tohoto postupu Horníček užívá ve hře o trojici falešných komorníků, kteří netuší, že jimi hledaná závěť zámožného švédského bankéře má dávno svého majitele. Brilantně rozehraná partie je především fenomenální přehlídkou hereckých výkonů; vedle Květy Fialové a Radovana Lukavského tu v první řadě excelují Nárožný, Donutil a Nový v rolích tří zoufalých lupičů - komorníků. Člověk by skoro řekl, že tato na první pohled řadová konverzační komedie nemá šanci blíže zaujmout, ale jak známo, ty největší drahokamy bývají ukryty na nejméně nápadných místech. Lze jen litovat, že jich k mání není víc.(21.8.2010)

  • Brinkley
    **

    Se vší úctou k panu Horníčkovi - Tři Alberti a slečna Matylda je lehká konverzačka hodící se na divadelní prkna pro zpestření nedělního odpoledne. Za těchto podmínek bych si ji určitě užila. Ovšem TV přehrávání pánů Nového, Nárožného i Donutila mě nepřimělo ani k letmému úsměvu. Jedinečná Květa Fialová naštěstí dost zachraňuje.(3.1.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace