Odnikud někam

Somewhere ma Sofia Coppola prekvapila podstatne príjemnejšie ako v prípade Marií Antoinette. Film, ktorý hovorí o celkom obyčajnej veci - samote. Z pohľadu Stephena Dorffa. Z pohľadu Elle Fanning. A z pohľadu samotnej režisérky. Toto nie je stratené v preklade. Toto je stratené v živote. V živote o akom každý sníva. O samote z toho že človek môže na mieste ako showbussines byť naozaj ťažko milovaný. Herecký minimalizmus. Príbehový minimalizmus. Scénky ako vytrhnuté zo života. Veci, ktoré nie sú vysvetlené, ale ktoré dávajú zmysel. Hudba, ktorá znova nadchne a poteší ako každý soundtrack z nezávislých filmov. Veľmi dobre sa na to pozeralo. Celá tá detailnosť. To presvedčenie ukázať nám niečo skutočne bez nejakých silených strihov, efektov a hereckého pátosu a viete čo? Funguje to. Aspoň u mňa. Zjedol som to aj z navijákom. A páčilo sa mi byť chytený. Takéto filmy jednoducho môžem a je tu všetko čo na nich zbožňujem. Po prvej scéne až po záverečné titulky, bez pocitu, že som videl menej, alebo viac ako som mal. V tom je tá genialita. V tom je tá malá myšlienka rozvitá do viacerých vrstiev aby si z nej každý mohol zobrať to svoje. Emotívne scény, na ktoré sa nezabúda - striptíz, plávanie v bazéne, hranie guitar hero. To všetko vytvorilo príbeh, vďaka ktorému som sa dostal - troška pateticky - odnikiaľ niekam. (14.01.2011)

Proč jsi takovej kretén, Johnny?..... Pokud zrovna neděláte choreo pro barové tanečnice, tak prvních 15 minut můžete vynechat. Pak dostanu informaci, že Johnny je slavnej a jeho dcera 5 minut krasobruslí. Jdeme k němu domů a tam – MEJDLO! 2 minuty hledá kalhotky (ne svoje, ale na ženský) a pak – (nebojte se) USNE! Taky dostane 2 esemesky. Uff, půlhodina za námi! Asi tak 5x se ptám dálkovýho ovladače – co to má bejt za tregédii? (mlčí a pes demonstrativně odchází umřít do chodby.) Potom Johnny dělá ještě pár úžasně zajímavejch věcí, ale o tom se přesvědčte sami. Pokud teda chcete vidět film, kde se děje úplný HOVNO! A jsou mi ukradený náznaky (narážky) na jiné filmy, postavy, knihy. Film zřejmě vznikl z důvodu, abych záviděl filmovým hvězdám.!(?) Tak jo, ZÁVIDÍM a přísahám, že až budu STAR, nebudu se chovat jako kretén. A rozvedu se. Protože ti svobodní... – nevěříte? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě jak žije (nudná) filmová hvězda. 2.) Jsem masér a hledám nové metody. 3.) Nevím, jak má vypadat pořádný hotelový apartmá. 4.) Odjíždím do Hollywoodu. Budu filmová hvězda. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.01.2011)

Nejlepsi film Sofie Coppoly je Lost In Translation, na tom se vetsina lidi shodne a Sofie uz zrejme byla otravena z toho, ze ji to vsichni predhazovali, tak udelala Lost In Translation 2, ktere se ale odehrava primo doma v LA. Problem je v tom, ze kombinace Billa Murrayho s exotickym Tokyem byla to, co ten film delalo tak skvelym, takze hned jsme o uroven niz. Dalsi lehke minus bych videl v tom, ze Sofia je precijen specialistka na zenske hrdinky a jejich mentalitu, kdyz se snazi psat muzskou perspektivu, tak to dopadne hur, kdy povrchne predhazuje, ze chlapek = stripterky a ferrari (i kdyz uznavam, ze to cerne ferrari bylo hodne v pohode.) On i ten vyber soundtracku je celkove povrchnejsi, takze zatimco i ve slabsi Marii Antoinette Sofia ukazovala dobry vkus v podobe The Cure, New Order, nebo Aphex Twin, tak v Somewhere to skoncilo u podstatne mainstreamovejsich kousku typu Foo Fighters a Gwen Stefani. Nic z toho ale nemeni fakt, ze ta meditacni indie sablona funguje i zde a Somewhere je dalsim povedenym a shlednuti-hodnym kouskem Sofie. Napr. masazni scena byla dobrej joke. A mimochodem - Stephen Dorff v tomhle filmu vypada 1:1 jako Dennis Quaid za mlada. Ve vysledku je to presne na pomezi 3 a 4, tentokrat budu hodny. 7/10 (20.05.2011)

Ďalší zásah do čierneho od režisérky, ktorá zatiaľ neurobila krok mimo a v pre mňa osobne začína prekonávať aj svojho veľkolepého otca. Silné slová? Možno. Lenže "Somewhere" je silný film. Na skvelých hercov a dobrý soundtrack som si Coppolovej filmov zvykol, dokonca aj na to, že všetky (tak Virgin Suicides, ako aj Lost in Translation a Maria Antoinetta) v podstate rozvíjajú variácie tej istej témy osobnej krízy a hľadania (či strácania) vlastnej identity, boj jedinca o kúsok "lásky" vo svete a za podmienok, kde a kedy je ju naozaj obtiažne nájsť, no stále ma prekvapí, že do každého filmu pridá ešte nejakú mnou zatiaľ neodhadnuteľnp ingredienciu, ktorá ten film nakopne ešte o pár poschodí vyššie. Úžasný, hlboký a vážny (v zmysle - vážne vynikajúci) film. (13.11.2010)

Odnikud nikam a o ničem. Sofia Copolla se nechala maximálně unést svým rukopisem a navzdory vděčnému tématu a vcelku příjemné "seberecyklaci" ve mně nezanechala ani špetku emocí (na rozdíl od Smrti panen a Ztraceno v překladu). Chápu, že zdlouhavé statické záběry bez point mají trošku víc přiblížit celkovou realističnost a odlišit film od jemu podobných "lidsky hřejivých" příběhů, ale nakonec se z celého Somewhere stává sled náhodných (mnohdy i zbytečných) miniepizodek, které vyloženě iritují tím, jak se samy berou za artové a jako bychom v nich měli hledat skrytá poselství. Jenže ta tu nejsou a jsem zvědav, kolik lidí si je "odnikud" vyloví...Od dobré půlky filmu už je to vyloženě hádání toho, kdy nastanou závěrečné titulky. Příště už Sofia musí zaručeně přijít s něčím jiným. (06.01.2011)