Amarcord

Na Amarcordu mi vadí snad jen jedna věc - a to ta, že to nemá žádný děj. Kvůli tomu nemůžu dát plný počet. Jinak se mi to ale líbilo. Jednotlivé epizody ze života obyvatel Rimini v 30.letech byly zajímavé, některé i poetické a každá měla něco do sebe, i když někdy víc a někdy míň. Dost se mi líbila i postava vypravěče. Fellini prostě zfilmoval svoje vzpomínky a zfilmoval je velmi obstojně, poutavě, samozřejmě i nostalgicky a i tady opět dokazuje, že je to velký filmař. Celé je to fakt hodně příjemné a strašně rád bych tu pátou hvězdu dal, ale ta absence děje mi prostě vadila a díky ní to bohužel chvílemi ztrácelo dech, takže takhle jenom za silné 4* (02.02.2020)

Tohle je (filmové) pohlazení po duši. Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná, tohle se musí (pro)žít, (pro)cítit. Nostalgická tragikomedie ve vší kráse a Felliniho (autobiografické?) vzpomínání na dospívání dětskýma očima (tj. plné jemnosti, hravosti, laskavého humoru, kdy z každého záběru je cítit (filmařův) nesmírný obdiv (vřelý cit) ke všem jeho postavám na straně jedné a dospělého pohledu (nahlížejícího pod tu laskavou slupku) a ukazující jakoby mimochodem v náznacích, (ale za to jasně čitelných), ten tragický podtext. Musím jednoznačně konstatovat, že jsem Fellinimu nesmírně vděčen, že samotný závěr pojal formou nostalgického nádechu z úvodu, protože jsem si (téměř) jistý, že každý jiný „bych nepřežil“. P.s. stejně jako uživ. Radek99 i já měl pocit „dejavu“, jako bych byl svědkem zfilmování (nevydaného) románu B. Hrabala a za režisérskou stoličkou sedělo dvojče J. Menzela. Jak je vidět, život (v určitém časovém úseku), byť s pár odlišnostmi (typickými pro danou mentalitu) je stejný, ať už se jedná o jakoukoliv národnost. (20.02.2012)

Film o obyčajných osudoch obyčajných ľudí, ktorý by nebol ničím zaujímavý, keby nám ho nepredkladal Fellini. Musím povedať, že ma nudil aj tak a na ďalší jeho počin sa asi opäť chvíľu neodhodlám. Čo Amarcorda ale delí od priemeru, je podľa mňa atmosféra tvorená nevšednou kombináciou rôznych prvkov. Napríklad slepec s harmonikou, tancovanie v hmle, pohľad na páva na zasneženej ulici,... To mal vo svojej tvorbe tento umelec v podstate namiesto myšlienky. Keď ste si toho vedomí pred pozeraním, možno budete aj milo prekvapení. A možno ani nie. (07.10.2013)

Z filmů, které jsem od Felliniho viděl, je tento asi divácky nejvstřícnější. Tím by se vysvětlovalo i velmi vysoké hodnocení, které si zde AMARCORD vysloužil (po SILNICI je to druhý nejlépe hodnocený Felliniho film na ČSFD). Nic naplat, ale komedie je podle mě nejúspěšnější žánr, který mají v oblibě asi úplně všichni a který představuje nejjistější cestu do srdce většiny diváků. Přes to přese všechno, já osobně si od mistra více cením jeho vážnějších snímků (a především pak těch, které vzešly s tvůrčí spolupráce s Mastroianim). AMARCORD je podle mě jen hloupoučká komedie, která nedosahuje kvalit dalších snímků Felliniho filmografie - toto píšu po druhém zhlédnutí, které můj dojem z tohoto filmu jen utvrdilo. (25.08.2013)

Felliniovský pohled jednoho roku na život v italském maloměstečku ve třicátých letech. Temperament, zlobení, dřina, smích, slzy, zamilování kluků, životní ztráty i nálezy, láska i čistý sex a pomalý příchod fašismu, to vše okouzlujícím pohledem tohoto legendárního pána, doprovázeno typicky italskou hudbou.A teď už vím, co u nich znamená, když vzduchem poletuje chmýří..... (14.08.2013)