Et vogue le navire
E la nave va
A loď pláva
And the Ship Sails On
And the Ship Sails On
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Gianfranco PlenizioHrají:
Freddie Jones, Barbara Jefford, Peter Cellier, Norma West, Antonio Vezza, Luigi Uzzo, Janet Suzman, Pina Bausch, Paolo Paoloni, Maurice Barrier, Fred Williams (více)Obsahy(1)
Začátek á la starý němý film postupně přechází do zvuku a barvy. Do luxusní lodi nastupují obdivovatelé zesnulé operní zpěvačky, povětšinou z hudebního světa, aby splnili její poslední přání, rozptýlili popel do moře u jejího oblíbeného ostrova. Urozená společnost hraje na skleničky kuchařům, zpívá topičům, tančí se srbskými utečenci před první světovou válkou, které vyloví na palubu. Ty si však vyžádá rakouská válečná loď. Před jejich vydáním proběhne obřad, z ozdobné podušky vítr rozfouká do moře zpěvaččin popel.... (Qasa)
(více)Recenze (26)
Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. ()
V roku 1960 zastavila Felliniho na ulici v Monte Carlo dáma v cadillacu a spýtala sa ho: "Prečo vo vašich filmoch nie je ani jeden normálny človek?" Pokiaľ sa dotyčná dáma dožila premiéry filmu "A loď pláva", nepochybne k svojej niekdajšej otázke pridala pár otáznikov naviac. My, ktorí Felliniho milujeme, pridávame radšej hviezdičky, keďže sám Majster napísal: "Fascinujúce je, kým film zostáva tajomný a náznakový, hrozí však nebezpečenstvo, že sa stane fádnym, keď sa vysvetlí." Na Felliniho "A loď pláva" však nie je tajomstvom "nenormálnosť" protagonistov (vrátane toho nosorožca) - spočíva v symboloch, alegóriách (nemožnosť "prespievať" hukot strojov alebo vyvolanie ducha ako paralely k politickej situácii) i magickej a magnetizujúcej preludnosti prostredia i diania. Takej podmanivej, že sa človeku paradoxné slovné spojenie "zhmotnený sen" vôbec nezdá paradoxné. V priebehu 70. rokov u Felliniho silnie nostalgický tón, ktorý v nasledujúcej dekáde vrcholí v romanticko-sentimentálno-nostalgicko-melancholickej triáde "A loď pláva", "Ginger a Fred" a "Interview". U Felliniho mám rád predovšetkým takúto polohu, pretože v nej dokáže byť dobrý ako málokto, najmä ak ako dedič talianskej commedia dell´arte (nenadarmo ktosi Felliniho nazval barokovým) inštinktívne a organicky včleňuje do svojho Theatrum mundi tragikomickosť, oslobodzujúcu sentiment od pátosu. Napriek láskavému nadhľadu je v celom filme citeľná pichľavá ironickosť prejavujúca sa v citácii slávneho benátskeho rokokového obrazu s nosorožcom od Pietra Longhi, v priam edwoodovsky insitnom narábaní s kulisami (dve speváčky hľadia na falošné slnko: "Aké nádherné slnko! Vyzerá ako falošné.") i v geniálnom začlenení filmovačky do filmu samotného (pokiaľ je mi známe, ide o jediný film, ktorého integrálnou súčasťou je "film o filme", čo má zrejme poukazovať na výnimočné a zároveň "tak prozaické" Pozadie, ktoré tvorí rámec Diania)! A o čomže to teda ten film je? Federico v jednom interview vysvetľuje: "Pravdou je, že skutočným cieľom tejto plavby je plavba samotná." Nechcete lístky? :-) ()
Úvod je priam skvostný, ako z roku 1914, keď bola kinematografia takpovediac v plienkach, a podľa toho režisér s kameramanom štylizujú, a ja som si naozaj pripadal, ako v tých starých časoch. Po krátkej chvíli prechádzajú do farby, následne sa všelijakí populárni speváci nalodili na akýsi parník s názvom Gloria N, a tak vyplávajú na šíre more, aby vzdali hold zosnulej speváčke, „že jej popol vysypú do oceánu” . Avizoval som, kedy je dej situovaný, a tak si nie je ťažké už domyslieť, aká „významná” časová fáza toto bola... ? ...Čiže, „čierni pasažieri” budú zavalení samým strachom z toho, čo má prísť... _ Zase som videl “STREDNÝ” film od významného talianskeho machra- Federica Felliniho, a to už tretí za sebou, predtým : Amarcord a Casanova, ale k tomuto vzťahovému prídavnému menu „stredný” by som rád doplnil i synonymum = priemerný, že ľudovo sa vyjadrím: „Ďakujem, ale už nikdy viac” ! FELLINI ma najviac zaujímal do Giulietta a duchovia, dovtedy to boli poväčšinou všetko maximálne hodnotenia, a potom ? Zatiaľ : 60% - 4 krát. Dúfam, že nájdem ešte čosi nadpriemerné ? ()
No, nebavilo ma to. Vseobecne sa nebranim filmom bez deja, ale musia tam hrat svetoznami herci, musia byt kulisy a exteriery na urovni alebo musi byt film natoceny nejakou reziserskou legendou svetovej kinematografie. Fellini bol sice znamy v celej Europe, ba mozno aj vo svete, ale nebavilo ma to. Snahy o humor az prilis okate a opera ma xmrti nudi. 35 % ()
Galerie (58)
Photo © RaiTrade
A loď pluje je vzletnou lyrickou básní v šiku sarkastické hravosti a karnevalového obžerství. Federico Fellini si vychutnává kontrasty, důkladně buduje choreografii vizuálních výjevů, na plátně hněte barevné nálady zvuků, zvědavě prohlíží intimní pocity vnitřních světů a obdivuje nekonečnou krásu vesmíru. Řecký duch si připomíná stopy ideálů, do koloritu běsu života vkládá představy a sny, s pochopením se usmívá, škodolibě vydírá a ve větru vlaje. Fellini se nikdy nevzdá své neposedné podstaty, znovu hýří drobnými provokacemi a miluje život. Rozvernost je schopná niterného sebepoznání, poezie se lehce vznáší, ctižádost italské opery se zuřivostí proměňuje chudobnou běžnost v naléhavou teatrálnost, pohyby grotesky vzývají touhy, patos zlatého věku zpívá na svém vlastním pohřbu a afektované elitářství se třese zlostí a strachy. Cirkusový operní výstup je podroben drobnohledu hromadného sdělovacího prostředku, symbolismus se nezalekne ani pohřebního rituálu a nezbedně pomrkává na pohyb, pocity a slova. Průvodcem elitářské noblesy odcházejícího věku je Orlando (velmi příjemný Freddie Jones), neodbytně vtíravý novinář a výsadní zpravodaj poslední cesty starého pořádku světa. Je okouzlen krásou a přitahován majestátem moci a společenské vážnosti. Cirkusový klaun si zvolil decentní proceduru, se kterou se pokouší posouvat stále dál, vzhůru a vpřed. Hlavní ženskou postavou je Ildebranda Cuffari (příjemná Barbara Jefford s hlasem Rity Savagnone a se sopránovým zpěvem Mary Zampieri), ctihodně vážená operní pěvkyně. Snaží se vykročit ze stínu zemřelé kolegyně a velmi důsledně požaduje úctu a dotyk uznání. Z dalších pěveckých úloh zaujme zejména bodrý a teplý basový hlas jménem Aureliano Fuciletto (sympatický Victor Poletti se zpěvem Giovanniho Bavaglia), zamilovaný do ukázek zpěvu a řádu vlastních hlasových možností. Úpadkem mužské potence je Sir Reginald Dongby (příjemný Peter Cellier s hlasem Oresteho Lionella), masochistický šmírák bez potřebné živočišné síly života. K výraznějším postavám patří velkovévoda z Harzocku (příjemný Fiorenzo Serra), ostražitě hlídaný pruský politik, šlechtic, voják a obdivovatel zemřelé pěvkyně. A patří k nim také velkovévodova sestra, princezna Lheremia (slavná tanečnice Pina Bausch), slepá žena se sebevědomě citlivým smyslovým vnímáním života a všech jeho krás. Z dalších rolí: důstojná operní pěvkyně Teresa Valegnani (Elisa Mainardi se zpěvem Nucci Condo), Reginaldova sexuálně neukojitelná a živočišnost vyhledávající žena Violet Dongby (Norma West), melancholicky zasmušilý hrabě z Bassana (Pasquale Zito s hlasem Massima Giulianiho), operní pěvkyně Ines Ruffo Saltini (Linda Polan se zpěvem Elisabeth Norberg Schulz), intelektuální komik Ricotin (Jonathan Cecil), slepice uspávající ruský pěvec Ziloev (Maurice Barrier se zpěvem Borise Carmeliho), pečlivě uhlazený operní zpěvák Abatino Lepori (Fred Williams se zpěvem Carla Di Giacoma), poctivý kapitán lodě Roberto De Leonardis (Antonio Vezza s hlasem Sergia Rossiho), staří umělci s jemnou zálibou v dětském věku hudební duo Rubetti (Umberto Zuanelli a Vittorio Zarfati), či obdivovaná pěvkyně na poslední cestě Edmea Tetua (Janet Suzman). A loď pluje je stylovou cirkusovou zábavou se satirickým rytmem, jemnou rozvernou hravostí a cílenou básnickou estetikou. Naturel italské opery snadno podléhá teatrálním sklonům pudu, ani tisíc nosorožců nezabrání lechtivému flirtování se životem. Rozkošná zábava! () (méně) (více)