Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Začátek á la starý němý film postupně přechází do zvuku a barvy. Do luxusní lodi nastupují obdivovatelé zesnulé operní zpěvačky, povětšinou z hudebního světa, aby splnili její poslední přání, rozptýlili popel do moře u jejího oblíbeného ostrova. Urozená společnost hraje na skleničky kuchařům, zpívá topičům, tančí se srbskými utečenci před první světovou válkou, které vyloví na palubu. Ty si však vyžádá rakouská válečná loď. Před jejich vydáním proběhne obřad, z ozdobné podušky vítr rozfouká do moře zpěvaččin popel.... (Qasa)

(více)

Recenze (23)

Amarcord_1 

všechny recenze uživatele

90% - Druhý Felliniho film od smrti Nina Roty je podbarven šlágry a odrhovačkami klasické hudby s důrazem na operu. Od začátku do konce nesmírně zajímavá a milá lidská podívaná. Italská vášeň pro zpěv a jisté elitářství v konfrontaci s cílem i průběhem plavby. Vizuálně úžasně natočené: Studiové igelitové vlny se mi ohromně líbily a závěr mě přesvědčil, že i Cameron si od Felliniho asi leccos propůjčil ;o) Tato podivná road-movie (dá se to použít v souvislosti s lodí?) mě mnohokrát dostala tak, jak to dokáže asi jen Fellini. Člověk se prostě usmívá, ale nějak tak dovnitř, a během toho chechtání se mu do očí derou slzy dojetí... ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Básník obrazu se mění v i v mistra epiky vyprávěné a sdílené stylem, který odráží mistrovu zálibu v rozbujelé obraznosti v neobvyklém kontextu závěrečných průhledů do zákulisí filmu. Postižení degenerace pozdní secese a posledních korzetů nepostrádá felliniovskou nostalgii ozvláštněnou jemným, hladivým humorem takřka čapkovské nebo nerudovské provenience. Přesnost v zachycení dobových reálií, v tomto konceptu zdánlivě zanedbatelná a pominutelná, je dalším kladem pozoruhodného díla nadčasového přesahu. Za zmínku stojí i sám obřad rozptýlení popela slavné zpěvačky. Relativní prostota námětu i vyprávění skrývá až filozoficky zakotvené hloubky. Vzorná práce s přesně zvolenými herci dokresluje obraz a odraz vrcholu tvorby tohoto mimořádného Itala. Názor, že Fellini je jakýmsi absolutním vrcholem hraného světového filmu vůbec, je LODÍ víc než vydatně podpořen. ()

Reklama

Fingon 

všechny recenze uživatele

Od Felliniho po několika trpkých zklamáních a ztracených iluzí nikdy moc nečekám, nicméně zde překvapil více než příjemně. Asi proto, že mi více vyhovují fantaskní motivy než neorealistická východiska, nebo proto, že mám mimo jiné rád klasickou hudbu a nevyhýbám se ani opeře. Přestože jsou to všechno kulisy (k čemuž se film na samém závěru přizná) a moře je uděláno z balicí fólie (takové, jak se s ní krásně lupe, však to znáte:-), A loď pluje je nádherný film a pro mně osobně Felliniho nejlepší dílo. BTW, nevíte náhodou, jak chutná mléko zamilovaného nosorožce??? ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Jakubisko je možno slovenským Fellinim, ale Fellini je vďaka tomuto filmu možno talianskym Karelom Zemanom. Čo sa týka jeho tvorby tak svet Plávajúcej lode mi pripadal zatiaľ najkúzelnejší a nemajú naňho ani zástupy klaunov a postáv v bizarných kostýmoch z iných jeho filmov. Prvá hodina je trochu menej dejová, ak by som film prestal pozerať, asi by som v tom momente neľutoval, lenže potom začneme zisťovať, ktorá bije a film získa okrem poriadneho deja aj srdce. No a keď sa priplaví veľká "sopka s ústami" v podobe vojnovej flotily a objavia sa štúdiové vlny, tak vtedy sa spojí svet dvoch spomenutých velikánov (opisujem iba subjektívny pocit) a vznikne ďalší, ešte nostalgickejší a melancholickejší. Pokiaľ neviete, ako sa točia filmy na lodi na mori, tak záver A loď pláva vám dá odpoveď. Komentár č. 3333 ()

MIMIC 

všechny recenze uživatele

V roku 1960 zastavila Felliniho na ulici v Monte Carlo dáma v cadillacu a spýtala sa ho: "Prečo vo vašich filmoch nie je ani jeden normálny človek?" Pokiaľ sa dotyčná dáma dožila premiéry filmu "A loď pláva", nepochybne k svojej niekdajšej otázke pridala pár otáznikov naviac. My, ktorí Felliniho milujeme, pridávame radšej hviezdičky, keďže sám Majster napísal: "Fascinujúce je, kým film zostáva tajomný a náznakový, hrozí však nebezpečenstvo, že sa stane fádnym, keď sa vysvetlí." Na Felliniho "A loď pláva" však nie je tajomstvom "nenormálnosť" protagonistov (vrátane toho nosorožca) - spočíva v symboloch, alegóriách (nemožnosť "prespievať" hukot strojov alebo vyvolanie ducha ako paralely k politickej situácii) i magickej a magnetizujúcej preludnosti prostredia i diania. Takej podmanivej, že sa človeku paradoxné slovné spojenie "zhmotnený sen" vôbec nezdá paradoxné. V priebehu 70. rokov u Felliniho silnie nostalgický tón, ktorý v nasledujúcej dekáde vrcholí v romanticko-sentimentálno-nostalgicko-melancholickej triáde "A loď pláva", "Ginger a Fred" a "Interview". U Felliniho mám rád predovšetkým takúto polohu, pretože v nej dokáže byť dobrý ako málokto, najmä ak ako dedič talianskej commedia dell´arte (nenadarmo ktosi Felliniho nazval barokovým) inštinktívne a organicky včleňuje do svojho Theatrum mundi tragikomickosť, oslobodzujúcu sentiment od pátosu. Napriek láskavému nadhľadu je v celom filme citeľná pichľavá ironickosť prejavujúca sa v citácii slávneho benátskeho rokokového obrazu s nosorožcom od Pietra Longhi, v priam edwoodovsky insitnom narábaní s kulisami (dve speváčky hľadia na falošné slnko: "Aké nádherné slnko! Vyzerá ako falošné.") i v geniálnom začlenení filmovačky do filmu samotného (pokiaľ je mi známe, ide o jediný film, ktorého integrálnou súčasťou je "film o filme", čo má zrejme poukazovať na výnimočné a zároveň "tak prozaické" Pozadie, ktoré tvorí rámec Diania)! A o čomže to teda ten film je? Federico v jednom interview vysvetľuje: "Pravdou je, že skutočným cieľom tejto plavby je plavba samotná." Nechcete lístky? :-) ()

Galerie (56)

Reklama

Reklama