Režie:
Morten GieseKamera:
Erik Molberg HansenHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Dejan Čukić, David Dencik, Charlotte Fich, Sara Hjort Ditlevsen, Cyron Melville, Johnny Melville, Karen-Lise Mynster, Malou Reymann, Rasmus Botoft (více)Obsahy(1)
V tomto dramatu se setkáváme s Danielem, mimořádně nadaným studentem hudby, který má
ovšem i svou temnou stránku - trpí obsesemi. Když potká Sofii, bezhlavě se do ní zamiluje.
Jenže pak začne nesmyslně žárlit a nakonec se stává nebezpečným…
Daniel je nadějný a talentovaný pianista, student Dánské královské konzervatoře. Danielovým
problémem je jeho úzkostnost, nervozita a chronická nejistota. Když se však zamiluje do Sofie,
objeví nový svět. Sofie je pro Daniela vším, přestože to ohrožuje jeho hudební studium a navzdory
tlaku okolí se k Sofii přestěhuje. Pak v něm ale vzklíčí podezření, že se Sofie schází také s někým
jiným a vše se radikálně změní. Podezření se mění v posedlost s dramatickými důsledky...
(oficiální text distributora)
Recenze (11)
Jeden z méně častých výletů do dánské kinematografie. K filmu jsem se dostal přes herečku Saru Hjort Ditlevsen, jejímž fyzickým přednostem jsem se obdivoval v průběhu letošního Cinema Mundi v Borgmanovi. O čtyři roky mladší ještě tak pěkná nebyla, ale za to asi může podivně temné malování. Celý film je temný, a jako mysteriózní drama, jehož pravdu se nedozvíte, se mi docela líbil. Povedený byl i soundtrack, tedy kromě návštěvy drum´n bassového koncertu. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $300,578║ ()
"Na co myslíš? Myslím na to, kolik nádechů nám zbývá. Jestli je ten počet nekonečný, nebo zda nám dojdou". Jako debutní film je tohle psychologické drama o Danielovi a o jeho lásce a zbabělosti velmi podařený kousek. A i když typově mně Cyron Melville moc nesedne, tak tady jsem mu věřila úplně všechno do písmene. Děj byl vzhledem k okolnostem celkem předvídatelný, linul se poměrně pomalu, ale já se ani chvilku nenudila a toho si velmi cením, takže u mě jasně za čtyři. ()
„Pokud ti mám pomoct nahoru, musíme zvládnut tvou trému.“ - „Ano.“ - „Všichni jsme nervózní. Ale nesmíme dovolit, aby nad námi strach zvítězil.“ - „Ne.“ - „Proto neuspěl tvůj otec. Torben neměl filtr. Ani vůči hudbě, ani vůči světu všeobecně. To byl jeho problém. A tvůj bude taky, pokud se s tím nevyrovnáš.“ Jenže dokáže se s něčím takovým talentovaný klavírista vypořádat? Zpočátku se film jeví skoro až nevinně. Daniel musí bojovat se svou trémou, ale na dlouhou dobu se to zdá jako jediný problém, a to ještě ne tak fatální. Ale tím, že začne randit s také hudebně nadanou slečnou (mimochodem krásné společné hraní, které publiku leccos napoví i beze slov), se v něm probudí dosud spící problémy. Divák sleduje se zájmem další náznaky toho, že Daniel opravdu není psychicky v pohodě, a k trémě, nervozitě, úzkosti se přidá i agrese a žárlivost. Uvěřitelný Melville všechny tyhle emoce zvládá bravurně zahrát a mě moc bavilo ho přitom sledovat. I když to byla každou minutou stále víc depresivní podívaná. Za mě to budou slušné 4*. ()
Příběh novodobého Othela. Dejana Cukice jsem poprvé zaregistrovala v roli mírného učitele hudby. Do této chvíle jsem ho měla zaškatulkovaného jako teroristu. ()
Čekal jsem něco zvrácenějšího a temnějšího. Tohle ale byla ničím zajímavá nuda. ()
ocenenia : MFF Montréal 2009 - Najlepší herec (Cyron Melville) ()
Je to bolestné, citlivé s velmi povedenou kamerou (třeba scéna, když jde Daniel po městě a jsou zabíraní ostatní lidi-jejich reakce- a Danielova reakce- ale to byl jen TOP, celou dobu byla kamera moc povedená). Přestože je to citlivé a emocionální, tak by to stejně chtělo podle mě trochu zvednout tempo dění a trochu ubrat na předvídatelnosti. Co si budeme povídat, od začátku vlastně "víte" jak to dopadne a jak děj pokračuje, tak je vše čím dál tím více kostrbaté celkově, čím dál tím více"vyhrocené". Možná by pomohlo netlačit tolik na pilu v závěru Cyron Bjørn Melville mi ale sedl, i jeho výkon. ()
"Talent asi není jediná věc, kterou jsi po otci zdědil." ...Láska & deprese & žárlivost nemohou žít společně. ()
Název filmu vystihuje vše. Sofie měla po první zuřivé scéně v kině vzít nohy na ramena a zastavit se až na druhé straně města a ne si chlapáka nastěhovat domů. Přes svou lásku nebyla schopna zaregistrovat ani další postupně se stupňující projevy nejen chorobné žárlivosti. Danielovo hudební nadání a pravděpodobně i geny byly opravdu vykoupeny zběsilostí. Závěr: doporučuji. ()
Psychologické pochody a jednání postav ke konci filmu už trochu pokulhávají a jejich osudy jsou jen dosazovány do příběhové kostry... silnější tři hvězdy. ()
Reklama