Lidská stonožka

Tak skvělá myšlenka, která se bohužel vůbec nevyužila a zpracování tohoto (na první pohled velmi zvráceného) nápadu bylo dosti špatné a nevyužité. Pro mnohé je tento film kultem mezi gore horory, ale pro mě je to hororové béčko. Zkrátka skvělá myšlenka, která by se dala ohodnotit slovem vynikající (co se hororového žánru týče), ale výsledné zpracování sraží celý film a celou tu myšlenku do podprůměru. (19.08.2013)

Film o jednom nápadu, který "drží pohromadě" pouze díky tomu, že se veškeré postavy chovají jako debilové. Film založený na grotesknosti může být znepokojující i zvrhle humorný současně, ale stejně tak může sklouznout jen do nechtěné směšnosti. Aby byl znepokojující je potřeba podmanit si pozornost diváků tím, že vyprávění přemůže jejich instinkt dílo zpochybňovat. Právě v tom "The Human Centipede" selhává na plné čáře. Pouze v posledních pár vteřinách se podaří opravdu na diváky zapůsobit drastickou tečkou, která výmluvně ukazuje, proč předchozích více jak 80 minut nemohlo fungovat. Zde totiž mizí smích vyvolávající absurdita, okatá vyhrocenost, karikatura sklouzávající do parodie, vnitřní nelogičnosti i nesmyslné natahování a filmařská nevyhraněnost. Namísto toho nastupuje scéna sama o sobě obsahující tragiku, zoufalství, krutost a bezmoc. "The Human Centipede" je v prvé řadě egomanský projekt Toma Sixe, který měl pouze za cíl na něho navzdory zjevným filmařským a tvůrčím nedostatkům upoutat mezinárodní pozornost a udělat z něho sledovaného režiséra. Jenže tato sláva je příznačně Facebookové době krajně prchavá, neboť statut autora nechutného filmu mizí v momentě, kdy přijde někdo jiný a Sixovu mizernou kartu přebije. To naštěstí záhy provedl funkčnější "Srpski film". (22.10.2010)

Zde jde veškerá objektivnost stranou. Tady se nebudu pohybovat s vrámci roků, ale rovnou desetiletí. Lidská stonožka byl pro mě zážitkem desetiletí, s hororovým nápadem desetiletí a úchvatně démonickým záporákem (v podání zcela geniálního Dietera Lasera, jehož tvář je neuvěřitelnou kombinací Christophera Walkena a Lance Henriksena) desetiletí. Je to nechutnost, jejíž krása spočívá v tom, že po obrazové stránce film zase až tak nechutný není, jenže po celou dobu sledování, vám něco neustále v mozku brnká a buší na centrum vnímání nechutnosti. Aniž by k tomu potřeboval Pasolliniho explicitní zobrazování nechutného a odporného, je The Hunam Centipede pro mě v konečném důsledku mnohem nechutnější, brutálnější a bizarnější, než Pasolliniho Saló aneb 120 dní Sodomy. Podrobný popis dr. Josepha, jakou operaci podstoupí jeho oběti a závěrečných několik desítek vteřin filmu, patří k tomu nejsilnějšímu, co jsem za poslední dobu viděl. Viděno na FF10, kdy během projekce omdlela jedna dívka, ono to teda bylo s největší pravděpodobností kvůli vydýchanému vzduchu v sále, ale kdyby to bylo kvůli filmu, vůbec by mě to nepřekvapilo. (13.07.2010)

Jeden z nejzvrácenějších filmových nápadů působí chvílemi opravdu hodně nechutně. Když už mám ale takový humusácký nepochopový nápad, tak se snažím ho aspoň nějak využít bez logických chyb. A to se tady vůbec nepovedlo, takových kravin co se tam objevilo... Některé momenty se musí ocenit, ale jinak to byla až na ten nápad celkem nezáživná podívaná. 45% (06.11.2011)

Dve mladé, hlúpe, protivné Američanky z New Yorku sa vybrali spoločne precestovať Európu. Majú však smolu. V Nemecku natrafia na šialeného doktora Josefa Heitera. Ten sa rozhodne, že ich použije ako živé články do svojho zvráteného experimentu. Ústa jednej chirurgicky spojí s rektálnym otvorom tej druhej. Tú ešte prišije hubou ku análu akéhosi zúrivého Japonca. Z tejto trojice nešťatníkov tak vznikne "Ľudská stonožka". Sú spolu zrastení a doslova si navzájom serú do úst. Odvážne, originálne, nechutné, absurdné, sadistické, bizarné... zvláštny film. *** (25.11.2014)