Hrdina má strach

Kouzelnej Rudolf Hrušínský se svojí vizí lepšího světa nakonec zjistí, že je jedno jak se člověk snaží, dokud budou ty šmejdi nahoře. Užíval jsem si každej jeho bonmot a pohled přímo do kamery. Fandil jsem mu, aby se dostal nahoru a ty červený parchanty nakopal do zadku. Ale všichni víme, že na to je každej moc malej pán. (28.03.2012)

Zajímavý film se skvělým Hrušínským v hlavní roli. Ano, povýšení kritiků je někdy opravdu rafinovanou mstou. Obzvláště v prostředí rozbujelého byrokratického kompostu, kde jednotlivec hnán mládím, rozumem a ideály stejně po chvilce bezmocně zapadne bez sebemenší šance cokoliv ovlivnit či změnit. Zvlášť když nad sebou máte šéfy, kteří,, co nezvládnou přeskočit - na to se nerozbíhají ''. Celkem nadčasová záležitost, v souhrnu ale nikterak kritikou neohromující a tak snad proto ani nevadila režimu, který trochu té sebekritiky občas dokonce od jednotlivců vyžadoval. * * * * (14.07.2015)

Velice krásná a působivá satira na téma byrokracie aneb jak to chodí na pracovištích za socialismu. Strach bohužel přetrvává i do dnešní doby, ale z filmu je cítit a znát, že se doba pomalu uvolňovala. Pochybuji, že v době normalizace tento film byl vysílán. Pan Hrušínský vynikající, je vybočování z děje, kdy promlouvá k nám posluchačům, to nemělo chybu. (11.04.2018)

Velmi nadčasová záležitost. Zápas s byrokracií, s úředním šimlem, který nikdy není syt, s ustrašenci, jejichž vůle je zmítána v osidlech vlastního chameleonství a strachu, i s těmi, kteří využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podlézali mocným, míří v původní Dietlově hře do vlastních řad – v tomto ohledu se jeví jako vskutku paralyzující míra "povolené" kritiky, či lépe řečeno celá nálož, která nemilosrdně odpálila všechnu tu dobovou přetvářku, faleš, pletichaření i totální nemohoucnost (komunistického) aparátu, na nějž Dietl ukazuje právě a především (viníkem je vlastně ministr, který celou záležitost nechával tzv. vyhnít). Režisér František Filip film inscenoval v prudkých střizích a dynamickém tempu, kterému vévodí Hrušínského jakési "zastavené" monology do kamery, tyto ironické komentáře sebe sama, v nichž se zračí mmj. to, čemu dnes říkáme syndrom vyhoření, a naznačující absurdnost situace. Z celého zástupu vynikajících hereckých miniatur nelze nejmenovat alespoň jednu – Rudolfem Deylem mladším skvěle sehranou figurku velkohubého stranického funkcionáře, tohoto blba své doby. (23.12.2020)

Dost se divím, že po tomto filmu nedostal František Filip od režimu okamžitou stopku a zákaz filmování. Sžíravou kritikou socialistické společnosti, kde vlastně nikdo za nic nemůže se krásně trefil nejen do bolševické doby, ale bohužel tahle faleš platí nadále v kterémkoliv režimu. Stane se nějaký průser, za který stejně nakonec nikdo nenese odpovědnost. Rudla Hrušínský jako úředník Vavřinec chce jednomu takovému problému přijít na kloub a začne se ohánět spravedlností na vyšších místech. Jak jinak se potom zbavit takového rýpala? No přece dát mu lepší funkci! Příběh je vyprávěn zvláštním způsobem, kdy se během děje Rudla otáčí přímo na kameru a komentuje jednotlivé situace a nahlas vyslovuje svoje myšlenky. František Filip film bezvadně obsadil a už tenkrát bylo vidět, že s herci dokázal perfektně pracovat, jak později osvědčil ve svých dalších, převážně televizních filmech a seriálech. Když už mu za tento kousek komunisti nezapli tipec, tak mu ho po devětašedesátém alespoň šoupli do trezoru. (19.12.2020)