Templář

Ironclad (2011) aneb pradědové Sedmi statečných. Takhle by to šlo. Jonatán by se mohl ještě naučit točit bojové scény, které jsou tady zatím totálně nepřehledné a chaotické, vlastně vůbec nevíte, kdo do koho sekl, komu uťali nohu, komu rozpůlili lebajznu, prostě musíte čekat, až se dobojuje a pak spočítat končetiny našich odbojářů. Nevím, proč se kamera vyžívá v detailních pohledech na uťaté části těl, na sečné a bodné rány, ze kterých pěkně stříká Svatovavřinecké. Ironclad je historická žánrovka, která splňuje do puntíku mé představy o solidní podívané z dob oněch. Jen ten konec by nemusel být jak vystřižený z učebnice pro začínající filmaře. Rádoby romantická linka byla taky oko-lžící-vyklubávající, dala by se shrnout slovy "Jak si lady Isabel vydupala pozornost depresivního emo templáře". Ale za Charlese Dance a Aneurina Barnarda (ten by mohl hrát Froda zfleku) palec nahorů. Za měchuřinu Dereka Jacobiho lano pěkně až od stropu. A nemůžu samozřejmě nezmínit našeho českého rodáka Vláďu Kulicha, ten si vystřihl zase jednou pořádný part s árijskou hřívou a za ty prachy si solidně zahulákal. PS: Radek99 - jestli je Ironclad podobný filmu 13th warrior, tak já se podobám housence tydlošpidlovoké............ (14.07.2011)

Tak takhle si nějak představuji dobrý středověký film, který má vše, co by měl mít. Ironclad je jeden z nejbrutálnějších středověkých filmů, co jsem snad viděl. Musím pochválit děj, poněvadž je zvládnut dobře a člověk se nezačne nudit. Pořád se něco děje a nejlepší na tom je, že se objevuje spoustu brutálních soubojů, které vždy rád vidím. Krutost Jana (Paul Giamatti) je tak brutální, že jsem si živě představil, jak musí být protestantovi, který se mu postavil. Nechtěl bych takové věci rozhodně zažít, ale on tu roli zvládl vážně dobře. Samozřejmě nesmím opomenout hlavního hrdinu a templáře Williama Marshalla (James Purefoy). Ten se do takového filmu hodil, ač jsem to ze začátku moc nečekal. Sečteno a podtrženo, Ironclad doporučuji na plné čáře... 8/10 = 85% (06.08.2011)

Aneb kterak lidu anglickému Veliké listiny svobod dostati se mohlo. Britové se v poslední době rozhodli rozjet historické filmy pořádně od podlahy a když nemůžou zámoří konkurovat výpravou, nahrazují to syrovostí. Ne vždy se však zadaří jak by mohlo a toto je jeden z těch případů. Film překvapivě v některých věcech zůstává věrný historické skutečnosti, dokonce i ta záležitost s prasaty se stala (tedy, hrad Rochester se ve skutečnosti po měsící a půl vzdal a nechápu, co tam dělali ti chudáci Dánové a Francouzi dorazili až napřesrok, leč nemrvilo to dějiny až tak, jak by se mohlo zdát a jak je obvyklé). Se samotnou filmovou stránkou už je to horší, protože kromě značně krvavých bitek je to celé vlastně docela nuda, charaktery sedmi statečných (koukám, že salahadina napadlo to samé) jsou sebraný ze všech možných scénářů co jich kde leželo, milostná zápletka s neuspokojenou hradní paní je jak okovaná pěst na oko a děj samotný je na dvě hodiny řídký jak stolice po kilu švestek zapitých sudem piva. Zahustit nebo zkrátit. Veškeré mlácení pak je natočené poměrně nepřehledně a krom velké naturalističnosti nijak zajímavě. Ve výsledku to není úplně marná záležitost, který ale bohužel chybí propracovanější děj, lepší postavy a přehlednější střih. (31.07.2011)

Poctivá porce anglické středověké řezničiny, plná osekávání údů (včetně končetin) hnusně vypadajícími sekyrami, filetování smradlavých žoldáků a odpaňování zpocených Templářů. Prostě romantický středověk, jak má být. I za pár šupů se dá s pár mastňáky zmáknout, byť trochu naivní, kulantní historický spektákl, ve kterém neváhala zaúčinkovat snad každá aspoň trochu profláklá anglická držka, včetně Dereka Jacobiho a jiných sýrů. Navíc Pavlík Džamáti ty bezskrupulózní zmrdy prostě umí a jeho král Honzík je téměř dokonalý. Třešničkou na dortu je charismatické, dvoumetrové vikingské hovado Vládi Kulicha, kterému jsem odpustil i to, že si jako jediný myl před natáčením hlavu a jeho blonďatá řepa bez lupů se tak za úsvitu Albionu trochu moc leskne. (12.07.2011)

Je to trochu na hraně, protože The Eagle, který se nese v duchu podobného ražení, je o nějaký ten stupínek lepší. I tak ale Ironclad zaslouží pochvalu. Především v naturálnosti si vede nadmíru reálně a pokud jste majiteli slabších žaludků, raději někdy zavřete oči. Zmínit se musím i o hudbě, která doprovází každičký krůček oné malé skupinky rytířů, kteří se zuby nehty drží na hradě Rochester. Poměrně zajímavé jsou i tváře již zmíněných "holderů", ale stačilo by je vidět o půlhodinky méně. I tak je ale pro mě Ironclad milým překvapením. 70% (10.07.2011)