Until the Light Takes Us

Tak opravdu, oceňováno po právu. Viděl jsem řadu dokumentů na téma black metal a tento je z nich dosud jednoznačně nejlepší. Je výtečně poskládaný, přináší svým způsobem spoustu nového - hlavně nepředvádí znovu ta stokrát viděná interview. Zbytečně se nezasekává na laciných, také stokrát omletých a notoricky známých historkách/incidentech. Prostě krátce, s exkluzivním komentářem, a dost. Jde myslím o velmi dobrou (i když jen těžko vyčerpávající) sondu do počátků a ideologie jakéhosi hnutí, dnes známého pod pojmem 'Norwegian black metal', kolem kterého poletuje celá řada mýtů a legend. Počátky, tedy než to všechno přerostlo v nebývalý trend... Mladistvá rebelie, sympatie k temnotě, extrém, anti-křesťanský, anti-komerční postoj a návrat k 'zapadlé' severské mytologii, provokace, snaha o vyčlenění se ze systému, destrukce a na druhé straně také tvorba, tedy sama muzika - originální, osobní, atmosferická, záhrobní, chlívácká, surová a syrová. V hlavních rolích Fenriz (Darkthrone), Varg Vikernes (zde dokonce trocha nového i pro člověka, co nedávno pročítal jeho články na burzum.org), potažmo později na scénu nastoupivší Frost (Satyricon). Dále komentáře vybraných členů Mayhem, Emperor, Ulver a Immortal. Tak tedy, z mého pohledu bezchybný snímek, ideální chceme-li alespoň částečně pobrat onu pravou undergroundovou podstatu dnes již velmi populárního (ale stále extrémního) hudebního subžánru. A samozřejmě, zdaleka to není zajímavý jen pro fanoušky... It's very hard to recognize the truth, when you are bombarded by lies all the time. (10.04.2010)

Problém tohohle dokumentu je, že neznalej člověk se ze začátku špatně orientuje a sám sebe se ptá kdo je sakra ten Fenriz a Varg Vikernes. Přesto si myslim že i takovejm lidem to za pár minut secvakne dohromady. Nejzajímavější jsou určitě rozhovory s Vargem kterej rozhodně neni vyobrazenej jako nějakej magor jak zde pár lidí píše, právě naopak si svoje názory celkem obstojně hájí. Tenhle žánr to v začátcích neměl vůbec lehký a hrálo mu do noty hlavně štěstí (Fenrizovo překvapení nad vysokou prodejností A Blaze in the Northern Sky to dokazuje) a bez těch všech vražd, spálenejch kostelů a corpse paintu by se to prostě neobešlo. Patří to k tomu. (19.04.2013)

O existenci dokumentu jsem se dozvěděl prakticky pár vteřin předtím, než jsem si ho pustil, takže jsem dopředu vůbec netušil, do čeho jdu. Snímek mě ale dokázal zaujmout, takže jsem se na něj dokázal dívat po celých 93 minut, i když bylo pozdě v noci. A vůbec na mě celý dokument působil tak nějak poklidně, přestože se tam pár vážných momentů našlo. Interview byly natočeny pěkným způsobem a líbilo se mi, že tam tvůrci nechali mluvit pouze tázané a své vlastní otázky k nim vystřihly. Co se týče lidí, kteří se v tomto dokumentu objevili, tak mi všichni přišli zajímavý. Hlavně tu byli všichni (přeživší) lidé, co stáli u zrodu black metalu jako takového. Asi nejvíce mě na Until the Light Takes Us zaujalo, že až tady jsem si uvědomil, že vlastně celou aféru black metalu v první polovině 90. let odstartovala jen malá skupinka mladých chlapů z jednoho CD obchodu v Oslu. Je taky dobré, že tvůrci si našli takové lidi, kteří byli každý jiný a měli trochu jiný pohled na věc, ale přesto se moc nerozcházeli. Vystupující tu prostě zastupují to svoje. Varg vypadá, že mu jde o ideologii, Fenrizovi o hudbu, Frost jakoby se na vše díval z abstraktního a depresivního pohledu, ať už při tom vypadá přehnaně nebo ne. Jak říkám, snímek je jako celek pěkný, poklidný a celý je pojatý zajímavě. Jakoby se takhle na scénu black metalu ještě nikdo nedíval. (23.01.2016)

V pokojnej krajine na severe Európy, plnej krásnych fjordov, ihličnatých lesov a divokej prírody, zvanej Nórsko, sa koncom osemdesiatych rokov minulého storočia sformovala komunita mladých ľudí, ktorí sa chceli vymedziť spomedzi svojich uhladených spoluobčanov. Založili hudobné skupiny a začali hrať brutálnu formu nekomerčného metalu, ktorá sa stala známa ako black metal. Tomu prispôsobili aj svoj image a ich názory sa stávali čoraz viac extrémistickými. Časom začali podpaľovať kresťanské kostoly a znesväcovať cintoríny. Ich besnenie vyvrcholilo tým, že bol spáchaný najťažší zločin. Varg Vikernes (Count Grishnackh) zavraždil Oysteina Aarsetha (Euromymousa). Ich dlhodobé nezhody a boj o moc v undergroudovom hnutí The Inner Circle vyvrcholil tým, že dňa 10. augusta 1993, Vikernes ubodal nožom Aarsetha v jeho byte v Oslo. Aké udalosti tomu predchádzali a prečo to dospelo až tak ďaleko sa snaží odhaliť tento americký dokumentárny film. ***** (27.08.2014)

Fíha. Black metal mám hodně rád, z metalu obecně asi nejradši. protože dokáže pořádně nakopnout a hladí po i proti srsti mou chmurnou, temnou, černou až misantropickou duši. Mám ho rád ale hlavně z hudební stránky, ty věci "okolo" mě nějak moc neberou. O pozadí a historii norského black metalu jsem měl nějaké ponětí, ale na tenhle dokument jsem narazil čistě náhodou. A ač mi přišel zpočátku dost podivně pojatý (hlavně mě zarazil výběr doprovodné hudby a dost utahaný rozjezd), nakonec mě chytil a dokoukal jsem ho se zájmem. Nejlepší na celém tomhle dokumentu je, že ukazuje lidskou stránku black metalu, lidi samotné, protagonisty, hudebníky, v jejich lidské podobě - bez všech těch šaškáren, make-upu apod. Nutí je mluvit, ne ksichtit se, pózovat a chřestit řetězy. I proto se stane, že se vám najednou odsouzený vrah s dost podivnými a v nejednom případě kontroverzními názory, bude jevit poměrně sympaticky. Např. Vargovy a Fenrizovy výtky vůči křesťanství naprosto chápu a ztotožňuji se s nimi (s jejich - tedy Vargovým - vypalováním kostelů už nikoliv, o zabíjení lidí nemluvě). Asi je třeba říci a pochopit, že tohle není dokument o (norském) black metalu (jako celku), jen o několika jeho protagonistech, kteří jsou různí a mají různé názory a postoje. Stejně jako lidé v jakékoliv jiné skupině. V každém případě, jistě dobrá záminka pustit si nějaký uřvaný black metal výplach. (07.08.2018)