Melancholie

Strašne strašne strašne nudné, hlúpe, hlavná hrdinka by si zaslúžila pár faciek. Otravný znudený film... ktorý si nezaslúži viac pozornosti. (19.02.2013)

První hodinu filmu sledujete nudnou svatební hostinu, která vás totálně znechutí, a to máte před sebou ještě zhruba 80 minut. Ve druhé polovině sledujete dialogové orgie a kýčovité scény o ničem, abyste ve 130. minutě filmu viděli náznak srážky Země s jinou planetou. Vskutku geniální dílo. Nechci zde psát diplomové práce o režisérovi filmu, ani odhadovat která část filmu byla reálná a která pouze iluzí, nechci bloumat nad tím, co znamenala 18. či 19. jamka. Pokud bych tohle všechno chtěl, pustím si Lynche. Film má bavit a ohromovat, tohle byl festival prodrbaného času. Jít na to do kina, tak po půlhodině odcházím a požaduji vrácení vstupného. (24.03.2013)

Po zhliadnutí Melancholie som si istý jednou vecou - kameramana by som chcel mať na vlastnej svatbe. Prvá kapitola je totiž luxusne natočené svatobné video, i keď postupne až príliš depresívne. Po zbytok filmu som však musel vynaložiť obrovské množstvo energie, aby som to vôbec dopozeral. Nezmyselná zmeska pocitov a obrazov, ktorá v závere nevyjadrila v podstate vôbec nič a tentokrát mi neostal ani priestor na usporiadanie myšlienok, ktoré vo mne film (ne)zanechal. Jediné, čo ostalo ako vždy dokonalé, je výborná práca s kamerou a geniálne obsadenie (Kirsten bola božská). (09.04.2013)

Tak tento akože "artový" "film", v ktorom sú niektoré scény natočené rozklepanou kamerou álá béčkový akčák (kvôli čomu vlastne?) išiel definitívne mimo mňa. Dvojhodinový, nezáživný, nudou nabitý, dekadentný kus HNOYA a absolútna strata času. Obsahuje spoilery (celý film je vlastne spoiler): Takže: Chuderka Džastýn je z bohatej rodiny, má oboch rodičov (myslím žijúcich, vzdelaných), výborne platenú prácu, práve sa vydáva a viete čo? Ona je v depresii!!! Ona svoju prácu nenávidí, ona má chuderka taký strach (druhí ľudia nemajú? čo majú povedať deti v afrike zomierajúce od hladu, na choroby a vo vojnách?!?) Asi vlastne nenávidí aj svojho nastávajúceho, ktorého odmietne počas svadobnej noci, aby si hneď nato mohla dať rýchlovku s nejakým chacharom na golfovom ihrisku a bez hanby sa vrátiť na svadobnú hostinu. A táto úbožiačka nám hovorí, že všetci ľudia a všetko živé je zlo. Mno... Od nej to sedí. A nakoniec príde BUM! Viac sa zabavím pri céčkovom horore o pavúkoch z vesmíru. Dve hodiny nedoziernej nudy, kde každá minúta spôsobuje divákovi utrpenie ako rezanie hrdzavým tupým kosákom a nevysloviteľnú úľavu z konca, ako keď sa po 2 hodinách stepovania pred obsadeným hajzľom s plnými črevami môžete konečne vysrať. Nemám viac čo k tomu dodať, Amen. (27.06.2013)

Prvá polovica nudila a štvala. Asi ako scéna z telenovely, lenže absurdnejšie. Druhá polovica ma už len nudila. Malo to skvelú atmosféru, skvelých hercov (Charlotte a Kirsten boli úžasné), ale konanie postáv bolo pre mňa často nepochopiteľné. Príbeh takisto. Mám rád pomalé filmy, ale toto bolo príliš. (03.11.2013)

Narozdíl od Antikrista ve mě Melancholia zanechala spíše pozitivní dojmy. Celý film je charakteristický pro tohoto režiséra typickými záběry (zpomalení scén, houpavá kamera, vážná hudba,...) a komorní atmosférou. Kiefer Sutherland potěšil a sem tam prohodil nějakou tu vtipnější hlášku. Bohužel ne vždy je jednání některých postav zcela pochopitelné a tvůrci se příliš s vysvětlováním neobtěžují. Film je jakoby rozdělen na dvě kapitoly, které celkově přispívají ke kontrastu starostí běžného života na straně jedné a neodvarně se blížící katastrofy na straně druhé. 75% (05.11.2013)

Tak tenhle šutr se měl jmenovat Deprese. Aneb katastrofický film pro celou rodinu. Trier si krásně vodí své tragické postavičky po šachovnici, výborně vede herce, dodává pochmurnou atmosféru, pochmurné obrazy, sociální kritiku a zarývá se pod kůži živoucností postav, které v dané situaci jsou. (04.01.2014)

Nemá smysl se rozepisovat jak to bylo hypnotické a atmosférické, to už filmy Larse von Triera často bývají. Nebo že to bylo pojaté s naprostým citem a vášní, což filmy Larse opět bývají. Tady bylo něco více, ať už úžasná Kirsten (ne jenom s vím tělem) nebo někde na pozadí jakási temnota. Od začátku se divák buď těší na konec nebo ne. Já se s výjimkou opravdu netěšil. Nejvíce mě na tomto druhu filmů fascinuje absence nadměrného používání efektů, které by pocit z filmu zkazilo. Hodnocení je ovšem těžké, protože z filmu mám dosti špatný pocit. Zkrátka, jestli máte dobrou náladu a radost, podívejte se na tento kousek a hned ji mít nebudete. U mě to tak alespoň bylo. Král mezi psychologicko/Sci-Fi filmy. (26.06.2014)

První svatební část mě dost zaujala a zajímala ,druhá natahovaná část o planetách a konci světa film ale drtivě srazila. (17.08.2014)

Tak pro mne dvě hodiny ztraceného času, kdy už jen z lítosti jeho promarnění jsem to dokoukal do konce. Zlatý Kubrick s jeho pozitivní 2001 vesmírnou odyseou. Larsovi von Trierovi jsem prostě nedorostl a už to nedoženu, deprese neznaje, takže příště se mu obloukem vyhnu. Tu jednu hvězdu dávám za kameru. (08.09.2014)

To je náročný film. Pro mě jakože nuda, nuda, nuda. Sice je tam pár věcí, co se mi líbí, třeba kamera a střih, jenže to prostě nestačí. Určitě bych si mohla pokládat celou řadu filosofických otázek, ale upřímně se mi to nechce. Nechápu, jak jsem se na to vydrželo dívat až do konce, když mě k tomu nic nenutilo. Takže pokud chcete neopakovatelný filmový zážitek (nabízí se dvě hodiny nudy, která by se dala krájet), běžte do toho, pevně věřím, že na tento film budete ještě dlouhou dobu vzpomínat! (03.02.2015)

Gratuluju Triere, to se Ti vážně povedlo. Odjakživa miluju dramata a na tenhle film jsem se chystala poměrně dlouho. A klobouk dolů. Takovouhle depresi jsem už dlouho neměla. Tenhle film je katastrofickej a není - teda spíš to není jako milion katastrofickejch filmů, kde všichni pobíhají po laboratořích a panikaří jak je všechno v háji, že se o tomhle "průseru" lidstvo nesmí dozvědět, ale informace uniknou a všichni se o tom dozví, a tak začnou panikařit úplně všichni a bla bla bla. Tady nic takovýho není. Tady je na ten "konec" nahlíženo z pohledu jednotlivce, což tu ještě nebylo. Ale čím víc film utiká, tím víc se propadáte do tý deprese a víte, že se to prostě stane, jen čekáte na to, kdy to bude a prostě...čekáte na to, že stejně umřete a bude po všem. Propadáte se na samý dno a až když na něm přistanete - BUM - konec. A vy jen nevěřícně zíráte na závěrečný titulky a říkáte si, že si prostě musíte dát panáka nebo si něco pustit žilou. Protože ty samý pocity bezmoci, paniky a deprese prožíváte stejně tak - jako lidi v tomhle filmu. Skoro jako by vás to pohltilo. Co bych ale vytkla? Byla ta - pro mě zbytečně dlouhá - slow motion na začátku filmu. Jo, vizuálně to bylo fakt super provedený, jen to na mě bylo zbytečně dlouhý. A co víc? Ta svatební část - ta na mě působila tak trochu zmateně a skoro jako by do filmu ani nepatřila. Ale když o tom tak přemýšlím - jak jinak by ten film měl začít...? (16.09.2015)

Komentář je subjektivní a může obsahovat spoilery. Od prvního záběru jsem byla uhranutá. Celý prolog je sen, noční můra, jakou jsem ve filmu ještě neviděla. (Ale znám to.) Zpomalení obrazů spolu s hudbou mi nepůsobí ani tak estetický, jako přímo fyzický zážitek. Jsou to ty nejděsivější vize, sny, předpovědi, věštby. Část Justine by mohl být samostatným filmem ve Vinterbergově stylu, zábavné konverzační drama o jedné nepovedené svatbě. Kromě hlavní hrdinky, nevěsty Justine a milujícího ženicha, její sestry Claire, manžela Claire a jejího syna, potkáváme další postavy: matka a otec nevěsty, nevěstin šéf, nový zaměstnanec firmy, komorník, svatební agent. Nejdříve bezstarostná, veselá nevěsta se postupem času mění v uzavřenou a nepochopitelně jednající osobu. Nevíme z čeho osoby ve svém chování vycházejí. Děj je vytržený z kontextu minulosti, o které se můžeme jen dohadovat, nevíme co jsou postavy zač, těžko rozlišujeme, zda jsou kladné či záporné. Naše běžné uvažování nefunguje, divák je stále překvapován tím, že nic není tak, jak si myslel. Jako občas v životě (znám to!). Následuje část Claire. Jde o komorní příběh dvou sester, z nichž jedna je stižena atakem deprese, z které se postupně probírá. Honosné sídlo zalidněné v první části se najednou vyprázdní. Zůstává jen Claire, její muž, syn a Justine. A jedno velké blížící se neznámo v podobě hvězdy Melancholia. Pocit prázdna umocňuje uzavřenost sídla, samota, opuštěnost, izolace od vnějšího světa. (Každý je vlastně nakonec vždycky sám.) Zpodobnění průběhu deprese je mistrné. Depresivní stavy Justine se zlepšují, současně se naopak zhoršuje úzkost Claire. Není na co se spolehnout, pevná půda se hroutí pod nohama. Ale je tady naděje! Síla naděje je to, co je podstatné. Nikdy nevíme dne ani hodiny. Jsou věci, které nezměníme, s kterými nic nemůžeme udělat. Nedostatek lásky, nevěra, zrada, opuštění, nemoc, osudový okamžik. Je to marná snaha. Ale naděje stále existuje. Neuvěřitelný film, plný všeho nad čím rozum zůstává stát. Nemůžeme všechno pochopit. Můžeme se domýšlet, vykládat ho podle svých schopností a zkušeností, každý jinak. Stejně jako tento svět. Znám to! Musím říct, že LVT mi udělal obrovskou radost (až na kost). Asi to všechno taky zná a hlavně umí z toho udělat film! (31.10.2015)

„Koukej bejt šťastná, víš kolik peněz mně stála tvá oslava." Neexistuje nič horšie, keď niekto je odporne bohatý. Máte depresiu, pozrite Triera a bude Vám ešte horšie. Okrem toho, že herečke Kirsten Dunst má od amerických herečiek, nie len talentom, aj vzhľadom omnoho napred, nepochopím prečo si vybrala Spidermana, že si nevyberá európske filmy, kde by sa vedela orientovať v ľahkosťou, moja hypotéza jej vec. Je vidieť, že v komentároch a diskusií tu to iskrí na maximum, mnohí píšu prečo si ho nepozrieť, ja Vám napíšem prečo ..... žeby sústava planét hrala úlohu v našej nálade Predtým medzi tie nonfyzikálne a astronomické úkazy, ktoré Vám určite spôsobia bolesť hlavy, a nedajbože sa chytíte za hlavu, že čo v podstate za hatlaninu uviedol do filmu, každá jedna „sprostosť“ vo filme má špecifický význam, film ktorý nie je na jedno pozrietie a tie hatlaniny pochopí až po 3, 4 pozretí. Scenár: Porušenie gravitácie a fyziky, dôsledne napísaná a precízne dopasovaná k obrazu (úvod do filmu) žeby sa ním autor pokúsil zdeliť, ako vzniká depresia. Niekomu môžu prekážať tie jeho známe zoomy, v niektorých dialógoch na zvýraznenie situácie. Trier má odvahu vytvoriť aj 8 minútové intro bez dialógov, ktoré nepôsobí ako zábery do hudby nerealistické vec, sú dobré pokiaľ majú logické odôvodnenie. Predstavivosť Triera je úchvatná, dalo práce napísať takýto scenár. Musím uznať, že napríklad scéna zo svadobnej noci, ju mal napísanú na minimálne 50 strán. Zvrhlý, povedený film, maximum si nezaslúži, kde zákony fyziky a vôbec prirodzený pohyb sveta sa líši. Po filmárskej stránke, ako natočiť samotný film, je ukážka, že samotné stavby scény. Život je krásny, no nie.. týmto sarkazmom si nadsadzuje Trier film. Dading je dobrý, určite by som Vám odporúčal pozrieť v originálnom, miestami som mal pocity, že ako keby o stotinu sekundy dabéri rozprávali neskôr, ako sa samotný hercom sa začnú pohybovať ústa. Týmto filmom si Trier upevňuje svoju suverenitu, nepochybne, prečo následne natočil Nynfonanku. Má to úchvatnú atmosféru aj soundtrack, len stále mám pocit, že stále má Trier aj ja zapnuté zadné svetielko. Už je to tu, ten Váš prelet!"/75 %/ (08.05.2017)

Mně se zase víc líbila první část - hezky kontrastně vyjádřená pomíjivost a nicotnost našeho pachtění, směšná zbytečnost společenských konvencí, přetvářky a falešnosti. Pak už to bylo takové rozmělňování pocitu a vědomí neodvratitelnosti. Navíc jsem už trochu alergický na ruční roztřesenou kameru. (10.05.2017)

Tento film mi čekal na shlédnutí asi 6 let, cítil jsem potenciál, ale i obavy - bohužel důvod, proč jsem si ho dříve nepustil, se ve výsledku potvrdil. Výborní herci i námět, ale zpracování by donutilo i Covid opustit ARO, takovouhle nudu mi dlouho žádný film nenabídl. Děkujeme, odejděte. 2/10. (11.03.2021)

K tomuto Trieroidnímu pokusu jsem se dostal chcala náhodně, jelikož jsem si včas přečet Verbalův entelygndní pozudek, posadil sem se na prdel, a snažil sem se uchopit snímek jakožto řadový čumil, jelimušto bylo ftípeno, že to bude sračka. No zhledem ke svému visokému ítvé sem to asi nevzal za zprávnej začátek, čímštopádem sem se dostal poněkud na scestí, kde bylo nutno rozhodnouti se zdali to zhodím z tv stolku i s bednou, aaa nebo si tímto larsem nechám do kebule vyjebat megadíru. Dal sem přednost varijantě nabr tů, páč jakošto divák vcelku melancholický udyndán předchoze viděními sračkoismy, doufal sem, že to nakonec skončí nějak jakože okej. Nestalo. Nestalo se tak. Vydal sem se tedy vstříc pochybám a jelito téměř závěr, kdybych místo melancholické Melancholije si melancholicky strčil dlaň do řiti, asi sem udělal líp. Proto plís noustars. (10.04.2021)

Legendární dánský provokátér Lars von Trier si nikdy nebral servítky a už téměř čtyři dekády se mu daří diváky okouzlovat svými vyhraněnými názory, které si mu pokaždé nějak dařilo zakomponovávat do jinak vypointovaných snímků.. A i když moc fanoušků v posledních letech asi nezískal a přetrvává obdiv za kultovní seriál Království, anebo netradičně pojatou gangsterku Dogville, tak stejně není nutno ho jako tvůrce podceňovat, či na jeho tvorbu v nynějším století úplně zapomenout.. Melancholie je příběhem smutku, beznaděje a taky dvou rozdílných polovin, jejíž pojítko už si musí možná každý vyložit po svém. Zatímco první polovina ve štěstí a veselosti hledá smutno a depresi, pokouší se druhá paradoxně o opak. Přece svatbě se neříká veselka jen tak, ale von Trier nemá zábrany nové pouto zneuctít. Ze sne všech malých dívek ždímá zármutek a v lidech odkrývá jen to nejhorší.. Načež druhá polovina, která kompletně mění náladu a vůbec celý žánr filmu, vnáší do přirozeného nástupu deprese a existencionální krize nádech ironie a radosti.. Atmosférická lahůdka kritizující kromě snobství snad i neovlivnitelnou pomíjivost života. A pro co nejromantičtější vyprávění si navíc půjčuje surrealistické náhledy na svoje dva světy.. Melancholie v sobě skrývá kromě sociální kritiky, feministického nádechu, především ironii, kterou rozmotává především nad eskalující rozkoší blížícího se konce světa.. Nebe je dole, zkáza je spása a svatý obřad je poslední kapka pro spuštění apokalypsy! 75% (10.03.2024)

Někde na úrovni Antikrista.Což znamená zhruba tolik,že Trier natočil i mnohem lepší snímky,ale pořád jde v rámci současné kinematografie o jedinečný snímek,který má divákovi co říct.Trier nám v podstatě už podruhé předkládá značně pokroucenou žánrovou práci,která je o dost méně odvážná a kontroverzní než její pekelný starší bratříček,pořád ale dává na apokalypsu divákovi nahlédnout novým a překvapivým způsobem.Působí hypnoticky,nedává divákovi nic zadarmo a nechává ho tápat v temnotě,stejně jako své postavy.Výtek se dá najít dost,ať už jde o občasnou mechaničnost vyprávění nebo (což je čistě subjektivní dojem) celkovou citovou vyprázdněnost,ale přesto je Melancholia natolik podnětným a dráždivým filmem,že nevylučuji opakovanou návštěvu kina.I kdyby k ní nedošlo,další a další zhlédnutí jsou stejně nevyhnutelná a možná po jejich absolvování dojdu onoho osvícení,kterého se mi dostalo hned u několika předchozích Larsových filmů.Moc bych si to přál. (29.05.2011)

Úvodní scény, kde spolu kontrastuje statika a dynamika a hraje k tomu Wagner. A pak ty závěrečné, po kterých zničehonic začnou titulky a v celém kině je ticho a nikdo neodchází (marně vzpomínám, kdy jsem tohle zažila naposled). A pak je tam toho spousta mezi tím. Svět viděný očima člověka s duševní chorobou. Život jako zázrak i nicotné hemžení. Vědomí, že nejsme nesmrtelní. Panika kontra odevzdanost. Některé momenty humorné způsobem, jaký bych u Triera nehledala. Rozhodně ten pán udělal velkolepý večírek své sestře Melancholii. (30.05.2011)