Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (1 200)
Ačkoliv úvod filmu mi připadal nudný, po zhlédnutí celého jsem si teprve uvědomil, že byl nezbytným ladícím nástrojem diváka na vlnu mezilidských vztahů mezi hrdiny (nicméně způsobil exodus popkorňáků po dvaceti minutách). Každopádně první cca třetina mohla být hbitější, mohl si více pohrát s trapností lidské koexistence v situaci jako je svatba. Jinak apokalypsa s hudebním podkresem Wagnera, demonstrace podstaty charakterů kdy navenek silná osobnost se hroutí a naopak ta subtilní získává na síle (snad díky svým věštěckým či prognostickým schopnostem), byla velmi působivá. Kamera snad trochu fádní, apokalypsa se dala lépe vygradovat.. být monumentálnější. Tím samozřejmě nemyslím ve stylu amerických katastrofických filmů typu padajících mrakodrapů, ale tu dojmovou stránku. Každopádně skvělý film, ale na plný počet to u mě kvůli ledabylé formě není. ()
Podivný začátek, nudný samotný děj kromě nahé a troufalé Kirsten, dobrý konec... Psycho mi ve sci-fi prostě moc nesedne a melancholický film si představuju trochu jinak. ()
Nerozumiem kde sa berú všetky tie pochvalné hodnotenia. To už je dnes naozaj v móde povýšiť bezpointnú, bezpríbehovú, myšlienkovo plytkú kravinu na filmárske umenie? Nevýrazné herecké výkony na čele s Kirsten Dunst ktorá má počas celého filmu jeden jediný výraz skysnutého mlieka celé to “filmárske umenie“ len umocňuje. 1* len keď si to teraz spätne premietnem neviem, ktorá časť filmu je jej hodná. ()
Neviem, o com bola ta prva polovica a druha sa celkom dala, ale tvarit sa kvoli tomu, ze je to dobry film... Pozeral som to nadvakrat s asi mesacnou pauzou. ()
Z môjho blogu: Existujú dva druhy filmov, takzvané „divácke“ (James Bond, Nolanova Batman trilógia a iné) a potom sú tu takzvané „nedivácke“. Melanchólia spadá do druhého typu a dnes sa, okrem iného, pokúsim aj toto bližšie osvetliť. Na úvod by som rád uviedol, že toto nie je filmová recenzia, ale skôr niekoľko myšlienok obklopujúcich Trierovo dielo, ktoré sa vo mne už niekoľko dní a týždňov kondenzuje a jeho fascinácia prenikla aj do môjho, inak divadelne zameraného blogu. Lars Von Trier ma esteticky zasiahol práve až Melanchóliou, ktorú vnímam ako jeden z jeho najdiváckejších filmov (teda, že si ho môže naplno užiť každý) a to bez nutnej dávky uvedomovania si formálnych postupov a pravidiel. Napriek tomu tak nie. Melanchólia zostala divákmi rovnako nepochopená ako Antikrist či iné diela tohto tvorcu, čo je škoda. Je to totiž film, ktorý, prináša do žánru niečo nové, čo, ak tu doteraz aj bolo (a vzhľadom k určitým teóriám o nimési) muselo byť), tak nebolo vyjadrené tak kompozične premyslene ako to práve dokázal Lars Von Trier. Domnievam sa, že príčina toho, prečo divácka obec Melanchóliu neprijala s takým nadšením ako kritici, je ľahko definovateľná – divák očakával katastrofický film a dostal „produkt“, v ktorom sa o katastrofe toho veľa nepovedalo. (toto tvrdenie píšem schválne trochu laickejšie, aby nevznikli vzhľadom na ďalší vývoj článku zmätky.) Alebo to povieme inak, divák mal v hlave zafixovanú predstavu ako má katastrofický film vyzerať (Armageddon, Drtivý dopad a pod. mu slúžia ako vzory) a zrazu mu Trier naservíroval niečo úplne iné, ktoré začína (divák nevie prečo) na svadbe jednej z postáv. Ďalšia príčina onej „nediváckosti“ spočíva v tom, že percipient diela sa nesnaží odhaliť to, čo Roman Jakobson označuje za kód informácie, teda sa nesnaží nad dielom premýšľať, ale len ho vidieť. Diváckosť Melanchólie však spočíva v tom, že obsah v tomto diele prebíja formu, teda, že forma sa nestáva kľúčovým aspektom pri snahe o interpretáciu filmu. Teda, pre pochopenie nemusíte byť zbehlí v teórii filmu. Uvediem príklad – Werckmeisterove harmónie maďarského režiséra Bélu Tarra sú presne tým filmom, kde hrá forma dôležitú úlohu, keďže predznamenáva jednu z možných ciest ako na film nazerať – neustále kamerové jazdy, panoramatické zábery, striedanie nadhľadov a podhľadov predznamenávajú, že film sa otvára až do nekonečná, že hranice filmového rámu, ktorý oddeľuje nám vnímanú skutočnosť sú narúšané. Pri Melanchólii toto všetko divák sledovať nemusí, keďže obsah je pochopiteľný (možno nie však úplne a bez výhrad)i bez znalosti filmových postupv Larsa von Triera. V súvislosti s Melanchóliou sa hovorí o dvoch smeroch, ako sa na film pozerať – prvá sa opiera o psychologickú deskripciu, druhá o to, čo by sme mohli voľne označiť za metaforickosť obrazu. Aspoň prvú túto tézu naznačím len relatívne skrátene, keďže na úplnú analýzu by bol potrebný rozsah bakalárskej práce. Ak hľadíme na film skrz prizmu psychologickej deskripcie, tak vidíme jedno – naznačený konflikt dvoch svetov, sveta duševne zdravého a sveta duševne chorého alebo depresívneho (pokiaľ niekoho tento termín urazil či sa mu nezdá vhodný, rád ho zamením). Claire, ktorú stvárňuje Charlotte Gainsborough prezentuje ženu duševne zdravú (teda tú väčšinu našej spoločnosti), ktorá tvárou v tvár katastrofe sa správa racionálne, teda tak, ako by sme to očakávali – má strach, obavy a ak by sme hľadali to správne slovo, tak je to slovo „šalie“. V opozícii voči nej je Justine (Kristen Dunst), ktorá na tom v „bežnom“ svete nie je tak dobre, keďže trpí depresiami, úzkosťami, dokonca by sme mohli hovoriť o maniodepresívnosti (či je tomu skutočne tak si netrúfam povedať, ale prvá polovica nám túto interpretáciu ponúka). Justine, ktorá je naučená na to, že v pozemskom svete je jej zle, „nešalie“, katastrofu vníma ako vykúpenie, vyslobodenie z tohto sveta, vníma ho pokojne. Psychológovia totiž tvrdia, že človek trpiaci úzkosťami lepšie znáša krízové situácie než zdravý človek. Tvárou v tvár krízovej situácii sa obracajú role postáv, Justin cíti pokoj a vyrovnanie a Claire nepokoj a hrôzu. Dôkaz naznačenej interpretácii podáva aj postava Kiefera Sutherlanda, ktorý tvárou v tvár krízovej situácii zlyhá a podľahne svojmu strachu a obavám. Druhá interpretačná línia súvisí s doslovným významom filmu a zahrňuje úplný zánik sveta, je však o niečo viac komplikovaná a pre bežného diváka teda aj ťažšie odhaliteľná a pre tento blog nepodstatná. Obe ženy, Justine i Claire neprezentujú len svoje vlastné postavy, ale sú aj odrazom celého polarizovaného sveta, v ktorom sa o duševne chorých často staráme s nie prílišnou úctou. Možno aj toto chce Lars Von Trier naznačiť vo svojej Melanchólii na postave Justine, ktorá s pokorou prijíma hrozbu konca sveta a konečného zúčtovania s „prehnitým“ ľudstvom. Kým Claire istoty stráca, Justine ich znovu objavuje, Melanchólia im obráti život na ruby a ukáže, že hranice medzi šialenstvom a spoločensky akceptovateľnou „normálnosťou“ bývajú niekedy veľmi tenké. () (méně) (více)
Mistrná psychoanalytická vizuální báseň.Není to žádný horor,žádná science-fiction.Vztah k matce ,bipolárnost duše.Podstatné pro mne bylo,že to hlavně celé dobře dopadlo. ()
Výrazně kladně hodnotím obě hlavní protagonistky, jejich herecký počin neměl chybu. Jinak je podle mého film průměrný, velmi vleklý a dost často jsou zde scény beze smyslu. Většinou jsou to ale zrovna ty scény, které jsou nejvíce technicky a herecky propracované. Scéna s nevěstou ve vaně se mi vryla do paměti dost výrazně. Hrozba srážky s planetkou je mírně upozaděna, což je podle mě celkem škoda. ()
Nuda, nuda a zase jenom nuda. Film absolutne o nicem, z kamery se mi po deseti minutach tocila hlava a mel jsem chut se jit vyblejt a kdyz me po hodine filmu zacal osviceny fanousek napominat at si necham zbytek popcornu na ven, ze si chce vychutnat filmovy zazitek a ne moje chrasteni tak uz jsem byl vazne zoufalej. Od ty doby uz u nas devcata filmy nevybiraj. Kdo se chce u filmu pobavit nebo aspon neusnout tak at se tomuhle zdaleka vyhyba ()
Môj prvý von Trier. Film, založený na hercoch, hypnotickej a stiesnenej atmosfére a abstraktných vizuálnych obrazoch. Tento film sa nedá pozerať, dá sa len vnímať. Nebolo to dokonalé, ale bolo to veľmi zaujímavé, hlavne v druhej polovici... 70% ()
Po naprosto skvělému audiovizuálnímu zážitku na začátku pak spadne film do kýble s hnojem. Za 45 minut jsem byl přítomen na svatbě s několika projevy, aniž by autoři byli schopni naznačit, kterýmže směrem se to vlastně budu ubírat. Ani tím, ani tím? Tak to děkuji, tohle fakt nemusím. Kruci přece za tři čtvrti hodiny mohli něco vymyslet ne? 201209085000/????/12941 ()
Melancholia je příběh dvou velmi odlišných polovin, z nichž první rozvláčně popisuje poměrně nevydařenou svatbu jedné z nich a ta druhá následující situace okolo beznadějného čekání na možný náraz cizí planety do Země. Stejně jako jsou obě poloviny žánrově odlišné, tak jsou pochopitelně odlišné i kvalitativně. Co se týče té svatební, tak ta mi přišla až moc roztahaná a vlastně vcelku i nezajímavá, protože chování a psychologie postavy nevěsty - Kirsten Dunst, mi přišlo dost zvláštní a vzhledem k okolnostem dost nepochopitelné. Druhá polovina mi pak přišla více logičtější, což v souvislosti s nárazem planety nezní moc normálně, protože v ní dostala prostor opět herecky zazářit Charlotte Gainsbourg, která lehce nevýraznou, mdlou, zato však krásnou Kirsten Dunst po herecké stránce strčila lehce do kapsy, té tak nepomohla ani nahota, za kterou se však v jejím případě vážně nezlobím. Zoufalost z bezvýchodné situace a bezradnost je určitě namístě, a tak je Melancholia dalším z těch depresivních filmů Larse von Triera, který i přes svou bizarnost cestu k divákovi najde. Rozhodně víc než Antikrist. ()
Jedním slovem výborné ba přímo grandiózní dílo! Tedy alespoň pokud člověk, kterého ze srdce nenávidíte přemýšlí o sebevraždě a vy se chcete pojistit, že mu to klapne. Po shlédnutí této pesimistické slátaniny přemýšlíte jestli skočit z mostu nebo si podříznout žíly. Tvůrce bych zavřel i s těma jeho chmurnýma myšlenkama do polstrovaný cely. Nikdy nepochopím důvod proč se tyhle filmy točí... ()
Zvláštní film. Byť jsem se během jeho sledování opravdu nudil, něco ve mě přece jen zanechal... ()
T a k t o b y v y p a d a l k o m e n t a r , a b y h o v y s t i h n u l . Dlouhe, nudne u me naprosto bez pocitu. Dve kapitoly, prvni horsi nez druha, ale ani na tu druhou se tesit netreba. ()
Nádherný film, až hypnotický. Pohled do nitra duší. ()
Niečo na tej Melancholii je, že ma núti o tom filme viac a viac premýšľať, študovať si veci okolo toho, prečo/čo/ako to režisér myslel. Najprv som to hodnotila na 3*, pretože som sa v prvej hodinke filmu prichytila ako mi utekajú myšlienky od filmu a vôbec ma to nebavilo. Ale teraz keď si dávam súvislosti dokopy tak mi to príde ako veľmi zaujímava psycho-drama. Tešim sa na Larsove ďalšie filmy, len nech to bude viac takýchto (a ako Antichrist) a nie ako Nymfomanka. ()
Tak tohle mě nechytlo. Nemám v úmyslu tady hekat nad tím, jaké poselství je ve filmu skryté, zakódované či kam to odkazuje. Že se film snaží tvářit inteligentně ještě neznamená, že inteligentní je. Takže jak to na mě působilo filmově. Část první: vleklá nuda a utrpení, ale možná bylo úmyslem, aby se divák vžil do utrpení účastníků svatby. Přesto mě zajímalo proč je nevěsta pošahaná, proč se svatba nepovedla, jaká je motivace postav k jejich chování. Moje čekání bylo marné. Část druhá činí část první zhola zbytečnou. Dozvěděl jsem se dále, že druhá sestra je pošahaná pravděpodobně ještě více než ta první. Pro mě nebyla druhá část filmu uvěřitelná. Vážně mi chce někdo namluvit, že si budu mazat chleba k snídani, když za pět minut zhebnu? Když nebudu brát v potaz, že jen pouhý průlet tak velkého tělesa bezprostředně blízko Země by znamenal mohutnou zkázu, závěr mi pak - oproti úvodní části filmu - přišel vyloženě odfláknutý a očekával jsem ho dramatičtější. ()
Poněvadž tento komentár upadne do zabudnutia (ak si ho vôbec niekto prečíta) ako novoročné predsavzatia 2. januára, pojmem ho bez zbytočného verbálneho pátosu. Jednoznačne za mňa jedna neskutočne skvele poňatá interpretácia konca sveta. Moja psychika zažila pri filme taký útok, že som sa neubránil pocitom akoby to všetko prebiehalo vonku za oknom. (Možno to bude tým, že každý rok tu máme nejaký ten skorokoniec sveta.) Strach, beznádej, úzkosť,rezignácia... a finálne ešte raz ten strach. Umelečno, hudobno... atmosféra na 100%. ...Dunstová to na nás vybalila. :O ()
Nuda nuda a ešte raz nuda a sklamanie. Oceňujem ale nápad a pár pekných scenérií a nahé telo Kirsten Dunst. 35% ()
V Melancholii je možné vidět marnost, beznaděj a trapnost, ale i povznesenost a upřímnost. V první polovině jsem smysl nepochopila, druhá část pro mne představuje nejlépe stravitelnou variantu sci-fi. Celkově průměr. ()
Související novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (více)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (více)
Reklama