Nemocnice

Skvelá reflexia jedného dňa rušnej veľkomestskej nemocnice v drsnej konverzačnej komédii. Hlavnou postavou je cynický, alkoholom mierne spustnutý riaditeľ nemocnice s poruchou potencie a samovražednými sklonmi (George C. Scott). V druhom pláne je pomerne verne zachytená spoločenská situácia v USA začiatkom 70. rokov, ukazujúca najmä na doznievajúcu vlnu hippie hnutia a postupné splývanie hippie-typov s nimi toľko nenávidenými stredostavovskými meštiakmi. Škoda len moralizujúco zdvihnutého prsta v závere, apelujúceho na zodpovedné chovanie a na podriadenie súkromných vzplanutí profesným cieľom. (14.11.2006)

Chce to naozaj dávku nadania a citlivosti stanoviť tú správnu hranicu medzi inteligentne čiernou komédiou a príbehovo vážnou drámou, najmä ak ide o také citlivé prostredie, akým je to nemocničné. Neviem ako to vyjadriť, ale môj pocit z komediálnych prvkov je taký, akoby ešte viac znásobovali vážnosť a ľudskosť jednotlivých situácií, aj keď sa na nich dá schuti zasmiať. To dodáva filmu nevšednú príchuť, ktorú doporučujem ochutnať každému. Sociálne otázky, ktoré sú síce len malou odbočkou od hlavného deja, ale tvorcovia mohli predvídať, že za pár rokov už nebudú aktuálne a že vyznejú pomerne smiešne. 70%. (11.12.2007)

Nemocnice je dalším satirickým dílem scenáristy Paddy Chayefskyho (vedle notně slavnějšího Networku), v němž se autor opět tvrdě naváží do systému fungování americké společnosti. Plocha jedné nemocnice reprezentuje - podobně jako prostředí televizní společnosti v Networku - celou Ameriku s jejími šílenými rádikály, samozvanými revolucionáři, blábolícímími proroky a navrch pokřivenými mezilidskými vztahy zdánlivě obyčejných lidí. Není divu, že jediným receptem se pro postavu racionálně uvažujícího doktora v podání jako vždy skvělého George C. Scotta stává když už ne sebevražda, tak alespoň úprk pryč do jiné komunity. Nemocnice možná postrádá do detailu propracované charaktery postav a brilantní šibeniční závěr jako Network, nicméně i tak se jedná o brilantní satiru. Možná přehnaně hysterickou, ale to k danému tématu vlastně patří. (19.08.2013)

Tenhle film skvěle reflektuje atmosféru v americké společnosti na začátku 70. let. Šéf manhattanské nemocnice, jenž má problémy neschopnými a prohnilými podřízenými, dotěrnými debilními anarchisty, náboženskými fanatiky s vymytými mozky a vlastní manželkou, už má všeho dost a po nocích s lahví vodky v ruce plánuje svoji sebevraždu. Náš doktor má však nyní o problém víc: za podivných okolností mu umírá personál. Film je nabitý hláškami, z nichž černý humor přímo pryští. Díky tomu už vím, jak spáchat sebevraždu tak, aby to bylo považováno za přirozenou smrt. Škoda jen, že na to nemám odvahu. Někdy už toho při pohledu na dnešní svět mám taky dost. Nutno podotknout, že se toho v Americe od 70. let moc nezměnilo... 85% (15.05.2014)

- Manhattanské nemocnici šéfuje George C. Scott. Má sebevražedné tendence, v důsledku mužeského přechodu opustil ženu, je impotentní a záhadně mu umírají doktoři a sestry. Někdo by si řekl, že v největším a "nejlepším" zdravotnickém středisku na světě se nedá něco takového přehlédnout, ale opak je pravdou. Oběti jsou zaměněny za pacienty, takže jsou klidně i omylem operovány. Všude vládne zmatek a chaos, zaměstnanců jsou tisíce, nikdo se ani pořádně nezná, na pohotovosti každou hodinu čekají na ošetření stovky lidí a další se jen a jen hrnou, venku protestují levičáci, černoši, squatteři, zamrzlí hipísáci, každý se stává lhostejným a sobečtějším. Píše se rok 1971 - USA si uvědomuje, že období pohody a bezstarostného života skončilo, začínají se objevovat poražencké nálady z Vietnamu a vůbec všechno to stojí za starou belu. Děje a postav je ve filmu tolik, že by to dneska vystačilo na celou jednu seriálovou sezónu. Proto se vám třeba chvílemi může zdát, že se přestáváte orientovat, ale chyba. Nemocniční zmatek se znamenitě povedlo převést na plátno aby neutrpěl ani děj ani divák. Černý humor je neuvěřitelný, dialogy skvěle napsané ("Svého syna jsem vyhodil před rokem z bytu. Od té doby jsem toho špinavého maoistu neviděl. Asi někde montuje bomby a hlásá celosvětové přátelství. Mé dceři je 17. Má za sebou dva potraty.") Paddy Chayefsky za svůj scénář právem získal Oscara. Nadčasový film, který za těch takřka 40 let nezestárnul. Což dokazuje i zařazení do NFR v roce 1995, jakožto historicky, kulturně a esteticky důležitého filmu. (29.09.2007)