Děcka jsou v pohodě

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

| Scenár: Lisa Cholodenko, Stuart Blumberg | Hudba: Carter Burwell, Nathan Larson, Craig Wedren | Produkcia: Jeff Levy-Hinte, Gary Gilbert | Distribúcia: Focus Features | Rozpočet: 4 milióny $ | Tržba: 34,705,850 $ | Mám veľmi rád filmy, ktoré sú od koreňa iné, ako je zvyknuté schéma. Tu je iné všetko: rodinná štruktúra, zápletka, vyústenie. Herci nie sú žiadny supermodely alebo supermodelky, sú to obyčajný ľudia s "neobyčajne obyčajnými" problémami. Všetci zúčastnení hrali tak prirozene, že som mal z nezvyku miestami pocit, že hrajú zle... A pritom práve naopak. Mark Ruffalo zaujal najvýraznejšie, tu oproti Shutter Islandu vynikol viac - bez DiCapria to mal ľahšie :) (25.01.2011)

Všechno matky, děcka jsou v pohodě. Co mi ale bylo líto byl otec - dárce, tam by se to podle mě v reálném světě dořešilo nějakým způsobem, jelikož ho do toho zatáhli a on měl snahu problém řešit. Jinak mi film přišel hodně upřímný a svým způsobem i originální jak zápletkou, tak i příběhem dvou matek vychovávající své děti. A k tomu skvěle hrající herci, kterým jsem uvěřil téměř všecko. (11.01.2011)

Júlia NočnáMora, čo sa opaľuje cez sytko, vypadala nenormálne sexy v tomto filme. Postavu Paula, ktorú hral Mark Zúfalo, bola jeho druhou, ktorá sa mi páčila ( prvá bola v Zodiacu ), pretože ja tohto herca nejak obzvlášť nemusím, ale hovorím, tuna bol fantastický. A kedˇ už sme u toho, tak Paul mal Nic tresknúť po papuli, ako správny chlap chlapovi! Výborný film do každého počasia, či na každú náladu! (13.11.2010)

Příjemný snímek, na který jistě nebudete vzpomínat do konce života, místo toho vám udělá radost na nezbytně nutnou dobu a předá nějaké to moudro. Co víc bychom si mohli přát? Vadí mi jen jistá předvídatelnost, kvůli které v osobním hodnocení dám o hvězdu míň. Ale je to těsně a třeba nakonec ty 4 dám i tady... (15.12.2010)