Reklama

Reklama

Vtipný a energický portrét moderní rodiny – Nic a Jules (Annette Bening a Julianne Moore) jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem (Mia Wasikowska a Josh Hutcherson). Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem (Mark Ruffalo), pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (603)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Nejupřimnější film v poslední době. Hrozně se mě líbilo, jak film nakládal s homosexuální tématikou. Žádná snaha šokovat, žádné vyhrocené gay zdůraznování. Hezky pěkně v normálu jako přirozená a naprosto běžná součást každodenního života. Za to fakt díky už jsem myslel, že se nedočkám a pořád dokola se bude menšinové sexuální zaměřování zůrazňovat, jako kdyby šlo o něco nenormálního. Další věc, která mě doslova nadchla byly herecké výkony hlavně Julianne Moore a Mark Ruffalo jsou užasní a hrozně jim to spolu slušelo. Moje nejoblíbenější postava byl jednoznačně zahradník, pro takový lidi mám slabost. Samotný příběh do mě vcházel hrozně nenápadně, ale s o to větši intezitou. Perfektní, pohodový koukání s příjemnou muzikou. ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Film o tom, jak je někdy možná lepší nepokoušet se kontaktovat svého biologického otce. Film, který není dokonalý a má svoje mouchy, ale je tak zvláštně lidský, že ho prostě nejde zařadit do spektra toho, co v Americe většinou vzniká. Film, při kterém jsem se několikrát zasmála, ačkoliv vlastně komediální vůbec není. Film s výbornou Julianne Moore a pro mě ještě lepší Annette Bening. Film na hranici tří a čtyř hvězd, který si ale z mého úhlu pohledu minimálně za lidsky obyčejný závěr zaslouží zaokrouhlit tentokrát hodnocení nahoru. ()

Reklama

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Nepřekvapuje mě to nadšené přijetí u amerických kritiků a převažující pozitivní odezva u nás, protože Lisa Cholodenková napsala a natočila svůj zatím nejdiváčtější film, ve kterém nemá potřebu diváka s čímkoliv konfrontovat (vytrhávat ho z jím dobře známého prostředí a seznamovat ho s uměleckou subkulturou, narušovat jeho představu o vlastní sexualitě tím, že poté, co se identifikuje s hlavní heterosexuální postavou, z ní udělá queer hrdinku). DĚCKA JSOU V POHODĚ jsou sice distribuovány (v Americe v létě proti velkým blockbusterům, u nás Aerofilms) a propagovány (prostřednictvím cen a pochvalných výroků recenzentů) jako indie film, ale přitom kromě ozvláštnění v podobě homo/bisexuality hlavních ženských postav se užívá strategie mainstreamového filmu. Divák nemá přemýšlet nad tématy, která jsou echt-aktuální (vychovávání dětí homosexuálním párem, umělé oplodnění), protože ta jsou buď nedostatečně rozvedena nebo odlehčena, a tak slouží pouze k zasmání. Homosexuální pár ztvárňují herečky, které jsou heterosexuální, a nepomůže ani sebereflexivnost v podobě dialogu mezi matkami a synem, kdy matky řeknou, že se dívají na gay porno, protože jim u toho lesbického vadí, že v něm hrají heteračky. Obsazení vůbec svádí k myšlence, že Lisa Cholodenková chtěla spolupracovat s Julianne Mooreovou, protože ta pochválila její debutový snímek VYSOKÉ UMĚNÍ, a Julianne Mooreové se podobná role hodila, protože si v poslední době vytváří mediální image jakožto herečka, která se angažuje v otázkách homosexuálních sňatků (a sama "provokuje" svou údajnou bisexualitou, a tak ve filmu vlastně hraje sama sebe). Nejspornější je ovšem rozpor mezi politickou nekorektností (film jako politikum, které hlásá, že homosexuálové mohou vychovat zdravé a "normální" děti a že sexualita není zas tak jednoduchá věc, protože touha může být v rozporu s tím, jak se identifikujeme) a politickou ultrakorektností (opravdu je nutné mít ve filmu někoho černé barvy pleti, aby se neřeklo?, opravdu je nutné podtrhovat stereotyp o butch lesbě v případě stylizace postavy Beningové?, opravdu je nutné nakonec zůstat u "neměnnosti sexuality", když je bisexualita vnímána jako nerozvážný úlet, způsobený nešťastností ve vztahu?). Jde tak o přesně ten typ "feel-good" filmu, u kterého mnozí vypínají kritické myšlení - ano, jednotlivé složky jsou v pohodě (režie, scénář, herecké výkony), ale celek je značně problematický a vnitřné rozporný. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Přesně ten typ filmu, který nemám rád. Celý snímek je neuvěřitelně povrchní, diváka vede za ručičku a nějakou diskuzi se vůbec nesnaží vyvolat. Tváří se jako indie, ale ve skutečnosti jde o mainstream. Po celou dobu sledování jsem měl pocit, že ze mě někdo dělá vola. Navíc jako člověk, který viděl Queer As Folk, nemůžu jinak. V Děckách jsem jenom sledoval zidealizovanou "rodinu", ve které je všechno v pohodě a problémy se řeší mávnutím kouzelného proutku, pokud by tedy doopravdy nějaký existoval. ()

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Děcka jsou v pohodě sice není film, který vám na dlouho uvízne v hlavě, ale rozhodně jde o jeden z těch povedených kousků. Není tu nouze o emocionálně silné scény, ale na nich film vyloženě nestojí, je to zkrátka takový optimistický film o radostech i starostech života. Uvolněná atmosféra, skvělé herecké výkony, zejména obou ženských představitelek, a úsměvné scény, uvolňující napětí ve vážnějších momentech, to vše umocňuje divácký zážitek. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (13)

  • I když byl film během prvního víkendu promítání nasazen pouze do sedmi kin v Severní Americe, stal se v nich nejvýdělečnějším snímkem. (HellFire)
  • Natáčení mělo původně začít již v roce 2006. Projekt byl ale odložen kvůli těhotenství režisérky Cholodenkové. (M.B)
  • Snímek byl natočen za pouhých 24 dní. (M.B)

Reklama

Reklama