Reklama

Reklama

Vtipný a energický portrét moderní rodiny – Nic a Jules (Annette Bening a Julianne Moore) jsou matky, které žijí v útulném bungalovu na okraji města se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem (Mia Wasikowska a Josh Hutcherson). Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá o velkou laskavost. Chce, aby mu Joni pomohla najít jejich biologického otce. Navzdory vlastním pochybám splní Joni bratrovo přání a naváže kontakt s „bio-tátou“ Paulem (Mark Ruffalo), pohodářským majitelem restaurace. Když do života této nevšední rodiny vstoupí Paul, začíná pro všechny nová kapitola, v níž jsou postupně definovány, přehodnoceny a pak znovu formulovány rodinné vztahy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (603)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Všemi herci luxusně zahraný, fajnou hudbou podbarvený, v tak akorát velkém měřítku natočený, ale zatraceně prapodivně rozpolcený moderní rodinný snímek. Na jednu stranu děsně alternativní, na druhou stranu uvnitř té alternativy stereotypní a reálný jako americká reklama na ženušku v domácnosti z padesátých let - tahle děcka jsou totiž až moc v pohodě. Vztahové a výchovné promluvy znějí jako kdyby je mluvčí přímo četl z příručky "Psychologie v komunikaci" od RNDr. Vobtáhla, a výsledkem není nic jiného než naprosto zabitá ladnost hereckých projevů, které jsou (mimo "vtipné" historky ze sexuálního života lesbického rodičovského páru) bez nejmenších problémů uvěřitelné. A za to by se mělo střílet, protože do Mii alias Nic bych se zfleku zamiloval...a potají přitom myslel na Julianne/Jules, která a) nestárne, ale zraje a krásní, a b) dokazuje, že by byla k sežrání, i kdyby si oblékla pytel od brambor;) Ale to jsem se dostal pryč od toho hlavního, a tím je pro mě nepochopitelné přelévání vnějšího obrazu tohoto snímku. Na jednu stranu chce ukázat, jak skutečná může být takováto ještě před krátkým časem nemyslitelná rodina, na druhou stranu ji ukazuje jako papírem šustící konstrukt možný jenom v idylickém "můžeš nám říct úplně cokoliv, miláčku, nebudeme se zlobit" světě obývaném výhradně otevřenými lidičkami plnými porozumění. Na jednu stranu prezentuje stabilní a láskyplné výchovné prostředí domácnosti dvou milujících (se) žen, a na druhou stranu z jedné udělá bisexuálku, které se to s chlapem zatraceně líbí....aby z ní nakonec byla tragická kajícná mučednice, které je všechno odpuštěno (jo, spoiler, a ne poslední). Hlava se mi vzpírá to pochopit - tohle je příšerně "aktuální" "bio" film, a všem nám to přijde krásné, ale Annette - navenek tvrdá, ale v jádru hodná a spravedlivá - nás s tím najednou všechny posílá do míst, kde slunce nesvítí, a všichni ji chápeme a přijde nám to OK. Takže buď je to mistrovská ukázka manipulace s divákem, anebo ode zdi ke zdi se plácající film určený k podpoření všech a nikoho, a zároveň s potenciálem v určitém momentu naštvat všechny anebo možná taky nikoho, protože i když jsem cítil opravdu velkou nespravedlnost vůči Marku Ruffalovi (který z toho všeho vyjde jako jediný morálně pokleslý lůzr a celkově to s ním nekončí vůbec vesele), lehce svírající pohoda závěrečné scény mě dokonale umlčela. Nevím čím to bylo, ale naprosto přesně se mi vybavil den kdysi před lety, kdy jsem si poprvé vybaloval věci v prázdném pokoji (shodou náhod taky plném slunce, byť s výhledem ne do parku, ale na koleje - vlakové) a došlo mi, že se všechno změnilo... a že to tak má být, a že to pravděpodobně bude v pohodě, a že mám telefon, a že jsem sakra dospělej chlap, tak na co mi bude, a že... no prostě osobní záležitost:) Takže jak to shrnout - dost podstatnou část filmu jsem měl pocit, že mě někdo tahá za nohu (ne-li, že si ze mě tropí řiť), ale měl jsem toho tolik, čeho jsem si mohl užívat, že mi to bylo vcelku jedno. I tak jsem ale zaregistroval pár nedotažených věcí - například by mě fakt zajímalo, co se stalo s tím Mexikánem, a jak se se svým chováním k němu Jules vnitřně srovnala - tahle dějová epizoda je BTW jeden z nejkřiklavějších důkazů, jak idylický se film snaží být, a jak zoufale to maskuje, aby nebyl na první pohled zavržitelný. Jak plyne z ohlasů kritiky, evidentně se mu to daří, a já se nějak přes všechny svoje výtky nedovedu přimět, abych ho shodil na sedmdesátkové tři hvězdy, a musím (alespoň teď) dát 80%. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Nejupřimnější film v poslední době. Hrozně se mě líbilo, jak film nakládal s homosexuální tématikou. Žádná snaha šokovat, žádné vyhrocené gay zdůraznování. Hezky pěkně v normálu jako přirozená a naprosto běžná součást každodenního života. Za to fakt díky už jsem myslel, že se nedočkám a pořád dokola se bude menšinové sexuální zaměřování zůrazňovat, jako kdyby šlo o něco nenormálního. Další věc, která mě doslova nadchla byly herecké výkony hlavně Julianne Moore a Mark Ruffalo jsou užasní a hrozně jim to spolu slušelo. Moje nejoblíbenější postava byl jednoznačně zahradník, pro takový lidi mám slabost. Samotný příběh do mě vcházel hrozně nenápadně, ale s o to větši intezitou. Perfektní, pohodový koukání s příjemnou muzikou. ()

Reklama

Cervenak 

všechny recenze uživatele

This Movie Is All Right. A nielen to. Do krátkeho zoznamu filmov, ktoré napísali a režírovali ženské, a napriek tomu sú pozerateľné či dokonca výborné, si poznačíme TKAAR. Špičkové dialógy, dobre vyvážený humor a dráma a hlavne neskutočný herecký koncert. Zľahka tomu chýba niečo, čo by pretrvalo naveky vekov amen, ale aj tak si to rád dám opakovane. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Půda, na které film stojí, je úrodná zejména na kvalitní herecké výkony. Sbližování a odcizování obou matek v sobě má stejný kus nenucenosti jako režisérčino nakládání s tématem homosexuálního partnerského použití. Menšinová sexuální orientace netvoří alfu a omegu filmu, prostě v něm je. Jediná výraznější dospělá mužská postava působí nadbytečně, což byl – také vzhledem k tomu, jak nemilosrdně se k němu Chodolenko v závěru zachová – pravděpodobně záměr. Partnerská krize by mohla vyeskalovat z jiné příčiny, muž nemuž. Klání dvou ženských postav je zároveň kláním dvou hereček. Je radost sledovat, jak si věrohodně neustálená Julianne Moore a (sebe)kontrolu pomalounku ztrácející Annette Bening vzájemně kradou scény. Velmi důležitý humor, bez kterého by Děcka lehko zapadla mezi spoustou jiných seriózních rodinných dramat, film nadlehčuje, ale nezlehčuje. Podobně lehké indie songy. Kombinace všeho uvedeného mne párkrát, nejvíce během „úplně normálního“ finále, přivedla ke stavu blízkému dojetí a neboť jsem ze snímku necítil faleš a hraní na city, přijít slzy, vůbec se za ně nestydím. 80% ()

KevSpa 

všechny recenze uživatele

Děcka jsou v pohodě sice není film, který vám na dlouho uvízne v hlavě, ale rozhodně jde o jeden z těch povedených kousků. Není tu nouze o emocionálně silné scény, ale na nich film vyloženě nestojí, je to zkrátka takový optimistický film o radostech i starostech života. Uvolněná atmosféra, skvělé herecké výkony, zejména obou ženských představitelek, a úsměvné scény, uvolňující napětí ve vážnějších momentech, to vše umocňuje divácký zážitek. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (13)

  • Píseň, kterou zpívá Nic s Paulem, je „All I Want“ od Joni Mitchell z alba Blue. (Smejdik)
  • Originální název snímku The Kids Are All RIght je založen na názvu skladby "The Kids Are Alright" od britské skupiny The Who. (oje)

Reklama

Reklama