Děcka jsou v pohodě

Úplne pohodový film, ktorý vyznieva a plynie úplne prirodzene. Prináša skôr trampoty každodenného rodinného spolužitia ako ohurujúce témy. Osviežujúce na celom filme sú herecké výkony a kombinácie - najmä Julianne Moore a Mark Ruffalo, ten ma prekvapil úplne najviac. Výborne fungujú aj iné postavy - v prvom rade neskutočne roztomilý záhradník, decká v podaní Mie a Josha a mnoho úsmevných momentov. (08.02.2011)

zrovna toto je typ filmu, kedy ma proste pre mna neprijatelny zaver priserne rozculuje. Od zaciatku mal film perfektny spad, naboj, ziadne prilisne tazkouveritelne kecicky, bolo to fakt zo zivota. Ale to, ako sa reziserka a scenarista zachovali k postave Marka Ruffala ma teda riadne nasr*alo. Asi som prilis velky optimista, mozem si ten happyending domysliet, ale nejaka iskricka nadeje, ktoru som v Joninej odpovedi "Neviem "na "otcovu" otazku "Uvidim ta este niekedy", nenasla, mi tam proste ohromne chybala. Ale film aj napriek tomu ma svoje caro a urcite patri k tym, ku ktorym sa s odstupom casu, po nejakom tom roku rada vratim. (20.05.2011)

Na nějaký trvalejší p(r)ožitek je snímek málo konfliktní (tj. klouže po povrchu, pravda s občasnými „světlějšími hlubšími sondami do černého“ ), balancuje mezi dvěma žánry (polohami), tu brnká na dramatičtější notu, tu na tu odlehčenější, přičemž právě to, jakoby se nedokázal rozhodnout, na jakou stranu se přiklonit (jakým směrem se vydat), mu v mých očích body resp. na věrohodnosti ubírá. Navíc (jak již trefně poznamenal uživ. O*R*I*N) jedná se o určitý (podivný) mix středoproudu a nezávisláku, který nad obyčejný průměr povyšuje příjemně (jak jen to v mezích možností jde) přirozeně civilní trojlístek A. Bening-J. Moore- M. Ruffalo. Děcka jsou (ne)typickou ukázkou toho, jak to dopadá, když se američané rozhodnou natočit svůj vlastní („ten pravý“) pohled na (ne)tradiční nezávislou vztahovku. A argumenty typu: „jedná se rozhodně o tu povedenější mainstreamovou (americkou)“ neberu. To má být pádný argument?! Když mám chuť se dobře najíst a pochutnat si, taky (v drtivém počtu případů) dám přednost pravé před falešnou svíčkovou popř. (komu je milejší) pravé čokoládě před náhražkou v podobě levného přepáleného tuku obaleného do kakaa a nepomůže tomu ani honosně a lákavě znějící název: „pochoutka“. Přesto všechno, co jsem doposud napsal, ještě nutně nemusí (a také neznamená), že by snímek nudil popř. neměl divákovi co nabídnout, přičemž to, jak si jej každý užije, je značně odvislé od toho, jak k němu dotyčný přistoupí. Pokud jako k oddechovce „ze života“ pro ukrácení volné chvíle, šance rapidně stoupají, pokud jako ke skutečnému dramatu, doplňte si sami..... Osobně bych svůj zážitek ze snímku popsal a snad bych si (i) vypomohl příměrem, v podobě rande, kdy jste se sice nenudili, jisté (oboustranné) sympatie proběhly, společná témata nalezena, nicméně (opodstatněný) důvod vidět (se) podruhé, jste (si) nenašli. The kids are all right jsou jednoduše nenáročným, nenudícím, rychle uběhnuvším, zároveň však rychle (nejpozději do pár dnů) do ztracena vyšumivším tj. bez zpětné rezonance snímkem a vy se neubráníte dojmu, že výsledek (stejně jako samotné ambice tvůrců) mohly být a zcela jistě i byly, větší. Možná se ale pletu. Občas (né často) se mi to i stává :-) 70% (29.08.2012)

Film zajímavý zejména námětem a scénářem, které v realizaci nepokazili ani režisér ani herci. Nápadité nahlédnutí do světa lesbického páru vychovávajícího dvě děti počaté ze spermobanky. Člověka zjímají už samotné reálie, a když se příjemně rozvíjí i samotný příběh protkávaný humorem i napjatými okamžiky, je to prostě lahoda. (01.09.2012)

Půda, na které film stojí, je úrodná zejména na kvalitní herecké výkony. Sbližování a odcizování obou matek v sobě má stejný kus nenucenosti jako režisérčino nakládání s tématem homosexuálního partnerského použití. Menšinová sexuální orientace netvoří alfu a omegu filmu, prostě v něm je. Jediná výraznější dospělá mužská postava působí nadbytečně, což byl – také vzhledem k tomu, jak nemilosrdně se k němu Chodolenko v závěru zachová – pravděpodobně záměr. Partnerská krize by mohla vyeskalovat z jiné příčiny, muž nemuž. Klání dvou ženských postav je zároveň kláním dvou hereček. Je radost sledovat, jak si věrohodně neustálená Julianne Moore a (sebe)kontrolu pomalounku ztrácející Annette Bening vzájemně kradou scény. Velmi důležitý humor, bez kterého by Děcka lehko zapadla mezi spoustou jiných seriózních rodinných dramat, film nadlehčuje, ale nezlehčuje. Podobně lehké indie songy. Kombinace všeho uvedeného mne párkrát, nejvíce během „úplně normálního“ finále, přivedla ke stavu blízkému dojetí a neboť jsem ze snímku necítil faleš a hraní na city, přijít slzy, vůbec se za ně nestydím. 80% (06.01.2011)