Jiná žena

Je neco horsiho, nez nudny Woodyho film, ktery resi vztahy a snazi se byt vtipny? Ano, nudny Woodyho film, ktery resi vztahy a ani se nesnazi byt vtipny! Woodyho radobyvtipne filmy cas od casu alespon obsahuji nejakou tu ironickou, sarkastickou, nebo vtipnou hlasku. Woodyho podobne vazne ladene Interiery alespon dokazaly vytvorit nejakou tu atmosferu a Woody absenci sveho radobyhumoru skvele vynahradil zajimavymi zabery a na jeho pomery kvalitni rezii. Tenhle ultra nudny paskvil nic podobneho nenabizi. "I wondered if a memory is something you have or something you've lost." 1/10 (02.05.2010)

Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž? (28.11.2007)

Je to sice zvláštní, ale ryzí psychologická dramata Woodyho Allena mě oslovují snad ještě více, než jeho komediálně laděnější příběhy. Dle mého názoru se zde plně ukazuje jeho virtuózní schopnost hloubkově prokreslit nitro svých postav a nechat je projít reálnými životními strastmi a přenést jejich prožitek plnohodnotně na diváky. Konkrétně film Jiná Žena stojí na výtečném nápadu (vyrovnanou ženu rozhodí naslouchání cizích psychoterapií a donutí jí bilancovat vlastní život) a má pár hodně vydařených scén, ať již dialogových (narušená svatební party, setkání a následný konflikt s dávnou přítelkyní) nebo z hlediska filmařiny (zfilmování a prolínání vzpomínek). (07.11.2013)

To jsem nečekal, že v tom zbytečku Woodyho filmografie, který jsem zatím neviděl, ještě můžu narazit na takovouhle perlu. Lahůdkově propracovaná struktura vypravování (tentokrát ryze subjektivního – tohle není žádná chladná pitva vztahů několika rovnocenných pěšáků) s mým oblíbeným prolínáním skutečnosti, snů a představ a hlavně s originálně vystavěnou postavou Hope, která funguje napůl jako skutečný člověk a napůl jako symbolická projekce potlačovaných osobnostních rysů postavy hlavní; ty rozostřené hranice příjemně šimrají představivost. Z Woodyho volné trilogie psychodramat je tohle formálně nejdotaženější a zároveň nejstravitelnější a nejmíň pochmurné, málem optimistické. A tradičně skvěle navybíraná hudba („Taková opravdová,“ řekla k tomu má dobrá žena). A Klimtův obraz a vůbec výtvarno. A hraje v tom můj oblíbenec Gene Hackman. (12.09.2011)

Režijními postupy, kdy se hlavní hrdinka, padesátnice Marion, vrací v retrospektivách do minulosti a vstupuje do ní se současnou vizáží a věkem, se tento film velmi podobá Lesním jahodám Ingmara Bergmana. Stejně tak i námět je dosti podobný. Přesto by se Jiná žena nedala označit jako plagiát. Woody jako by vzdával hold svému "idolu" a přitom stále zůstává svůj. Je to taková chuťovka pro oprvdové milovníky Allenových filmů. (15.05.2007)