Jiná žena

Jo tak tohle je jina kava nez Zari a Interiery. Pribeh sice zase resi vztahy, praci a podobne, ale cely je to podany takovou zajimavou formou, ale nutno uznat, ze jsem se v deji misty ztracel, protoze je podanej fakt docela kosate. Jinak herci hrajou perfektne, ale nikdo tu vylozene nevicniva. Celkove povedeny drama a jakoze mam rad spis Woodyho komedie, tohle me fakt zaujalo. Navic delka 75 minut utece jako nic. (07.02.2009)

Vcelku nečekaný, intimní zážitek. Když se na plátně objevil obraz od Gustava Klimta, říkala jsem si, že to je fakt, že film působí podobně jako vídeňákovy secesní geniálnosti. Způsob vedení, vyprávění, je velmi osobitý a rozhodně v divákovi (ve mně) něco probouzel. Jenomže co? To je právě ta otázka. (21.08.2010)

Woody Allen v pozícií, v akej ho nevidíme často. Komorne a jednoducho zobrazený príbeh chladnej povrchnej intelektuálky, ktorá skrz existenčne zameranú pacientku pochopí, aký bol jej život prázdny a bezcitný. Gena Rowlands hrá presvedčivo a ide o realisticky zachytenú drámu, ktorá mňa osobne dostala, pričom sa u Allena klasicky nedočkáme žiadnych sentimentálnych výlevov. Veľmi pekný príbeh o tom, koľko času máme na to, aby sme uzavreli jednu kapitolu, prevrátili list a začali znovu s čistým pocitom pokoja a šťastia. (24.08.2010)

Procítěné, hodné obdivu, krásné. I když většinou bývá mnohými Woodyho fanoušky jeho vážná tvorba zatracována, neumím si pomoci a vždy když vidím některý z těchto filmů, naplní mě tok myšlenek o tom, zda má Woody pravdu nebo ne, zda je možné utéct před realitou, nebo zda je život jen o tom přežít ve společnosti těch, které si vybereme za přátele a partnery. Ani Jiná žena není výjimkou. Woody Allen se stejně jako jeho idol Ingmar Bergman v Personě pustil na výpravu do nitra ženské psychiky. Nahlédl do nitra ženy, která si v padesáti letech uvědomí, že v životě jednala vždy chladně a bezcitně, že ztratila vše co mohla mít v životě krásné a že už možná nikdy nenalezne klid. Pro nikoho nic neznamená a sama sebe vidí jen v divadelní masce skrývající vše nepříjemné před jejím zrakem. Woody rozehrál jemné melodrama, které dovršil smutným, ale správným koncem a přinejmenším já vidím jeho průnik do zákoutí ženské duše jako veliký filmový počin jeho tvorby vůbec. Nebyl jsem jediný, kdo si položil otázku: Jak mohl něco takového napsat muž? (28.11.2007)

Woody Allen mě nepřestává fascinovat, seznamovat se s jeho neobyčejně pestrou filmografií ve mně pokaždé vyvolává úžas z nezměrné hloubky jeho talentu. Nikdo druhý takový už není, aby nasekal tolik filmů jak Baťa cvičky, a přitom si udržel téměř pokaždé tak vysokou laťku - a zrovna v tomto případě jsem měl neodbytný pocit, že to je zcela mistrovský film, podobně jako třeba o 10 let starší Interiéry. Dokonalé obsazení a herecké výkony, nádherná kamera, a především umělecká výpověď o našem světě, nad kterou by se dalo dlouho hloubat, a ideálně na ni i umělecky reagovat. Není to rozhodně film pro každého, ale o to radši jsem, že jsem si k němu konečně našel cestu. Myslím, že se ze mě pomalu stává Allenův oddaný obdivovatel - pokud jím nejsem už dávno. (23.03.2021)