Jiná žena

Jo tak tohle je jina kava nez Zari a Interiery. Pribeh sice zase resi vztahy, praci a podobne, ale cely je to podany takovou zajimavou formou, ale nutno uznat, ze jsem se v deji misty ztracel, protoze je podanej fakt docela kosate. Jinak herci hrajou perfektne, ale nikdo tu vylozene nevicniva. Celkove povedeny drama a jakoze mam rad spis Woodyho komedie, tohle me fakt zaujalo. Navic delka 75 minut utece jako nic. (07.02.2009)

Pokud dobře počítám, jde o mou sedmnáctou "allenovku". Byly mezi nimi kousky výjimečně dobré, velmi dobré i průměrné, ale nikdy ne špatné a nezáživné. Označit Jinou ženu rovnou za špatný film bych si netroufl, na to má tradičně kvalitní herecké obsazení a tomu odpovídající herecké výkony a silné ústřední téma. Na druhou stranu se mi u Allena ještě nikdy nestalo, že by mě příběh nudil, ale bohužel tentokrát mě příběh stárnoucí ženy, která v padesáti letech prochází životní krizí, lituje svého potratu, bezdětnosti, rozhodnutí o milostném životě a rodinných vztazích, jednoduše nedokázal vtáhnout do děje. Woodyho Allena mám raději v jeho komediální a zejména tragikomické poloze, která mu sluší víc, protože ji jednoduše taky líp umí. Jiné ženě schází určitý komediální nadhled, který by oživil dialogy a dal filmu svižnější tempo. Celkový dojem: 45 %. (07.08.2008)

Vcelku nečekaný, intimní zážitek. Když se na plátně objevil obraz od Gustava Klimta, říkala jsem si, že to je fakt, že film působí podobně jako vídeňákovy secesní geniálnosti. Způsob vedení, vyprávění, je velmi osobitý a rozhodně v divákovi (ve mně) něco probouzel. Jenomže co? To je právě ta otázka. (21.08.2010)

Podívala jsem se vedle na manžela a bylo to, jako by byl úplně cizí osoba. Tak jsem rozsvítila světla, vzbudila ho a poprosila, aby mě objal. A až po dlouhém čase jsem se znovu uklidnila. Ale v jednu chvíli předtím to bylo, jako když se otevřela opona a já se viděla v jasných barvách. Z toho, co jsem viděla, jsem měla strach. Některé scény dokážou člověka rozložit a porozhlédnout se v jeho nejniternějším já. S Allenovou brilantní ženskou studií nebudou mít mužští diváci žádné problémy. Woody po vzoru svého veleoblíbence Bergmana nechal působit jednu výraznou ženskou postavu na druhou a pohrál si s metaforami. Hope (postava Mii Farrow je jménem představena až v titulcích) totiž Marion provádí po důležitých místech, na kterých si má uvědomit stěžejní okamžiky svého života a pokusit se zjistit jeho smysl. Film, který diváka dokáže nahlodat natolik, že si ani nejbližšími lidmi není zcela jistý. (13.05.2007)

Ze všech Allenových "depkových" filmů mě tenhle bavil nejvíc, přesto nemůžu dát čtyři hvězdy. Allen si tu strašně protiřečí. Na jednu stranu je proti "přílišné klidnosti, racionalitě a pohodlnosti", jak skoro doslovně některá z postav řekne, přesto se zde vše odvíjí právě podlě těchto pravidel, je taková gradace, vývoj charakterů i pointa. Je to až nelidsky intelektuální a v podstatě významově prázdné, protože vše, co film, říká, oklikou vyvrací. (21.08.2012)