13 zabijáků
Džúsannin no šikaku
Thirteen Assassins
13 zabijakov
Režie:
Takaši MiikeScénář:
Daisuke TenganKamera:
Nobujasu KitaHudba:
Kódži EndóHrají:
Kódži Jakušo, Takajuki Jamada, Júsuke Iseja, Goró Inagaki, Cujoši Ihara, Ikki Sawamura, Arata Furuta, Sósuke Takaoka, Seidži Rokkaku, Masataka Kubota (více)Obsahy(1)
Jakou cenu má oddanost samuraje k jeho pánovi? Světově proslulý japonský režisér Takaši Miike během své zatím dvacetileté kariéry realizoval na osmdesát celovečerních filmů a televizních seriálů. Ačkoli pracuje coby námezdný režisér, do povědomí filmových nadšenců, kritiků i dramaturgů prestižních festivalů se zapsal coby všestranný tvůrce, který zadané látce vždy dokáže vetknout osobitý styl, který maximálně vytěží potenciál výchozího konceptu. Tento přístup aplikoval nejen ve videobranži, kde v 90. letech začínal a díky minimálním rozpočtům měl nad projekty v zásadě absolutní tvůrčí svobodu, ale posléze také v hlavním proudu, do kterého pronikl na přelomu tisíciletí. Jeho početná filmografie obsahuje tituly všemožných žánrů od krvavých gangsterek a psychologických hororů přes avantgardní artové snímky či absurdní komedie po dětské pohádky i muzikály. Nicméně až donedávna Miikemu chyběl zářez v žánru, jenž bývá s japonskou kinematografií spojován především – samurajském filmu.
Tento nedostatek se vyřešil angažováním Miikeho k natočení remaku samurajského snímku 13 zabijáků režiséra Eiičiho Kudóa z roku 1963. Miike adekvátně žánru i výchozímu snímku zvolil umírněný klasický styl, který perfektně vystihuje zdejší komplexní úvahu nad samurajskou ctí, která se má odvíjet od absolutní poslušnosti pánovi, jemuž slouží. Kníže Naricugu se zvrácenou krutostí naplňuje hierarchický systém feudálního Japonska, který pánům dával absolutní moc nad životy jejich podřízených. Když má být jmenován do šógunátní rady starších, a tudíž hrozí, že by mohl uvrhnout celou zemi do krutovlády, ustanoví se na žádost jednoho z členů rady skupina samurajů, která na sebe vezme úkol knížete spolu s jeho početným doprovodem vlákat do léčky a zabít.
Tvůrci v čele s Miikem tentokrát klasický příběh pojali jednak s patosem, jenž je pro žánr samurajských dramat charakteristický, ale také s nenápadnou jízlivou nadsázkou. Do kontrastu s etickými problémy samurajů staví každodenní úděl obyčejných lidí z nejnižších vrstev tehdejší společnosti. Současně sugestivně vystihují absurditu vysokých ideálů samurajského kodexu, když vyprávění nechávají kulminovat čtyřicetiminutovým epickým masakrem, kde titulních třináct hrdinných samurajů stane proti dvoustovce protivníků. Film měl slavnostní premiéru v rámci hlavní soutěžní sekce prestižního festivalu v Benátkách a získal několik japonských výročních cen.
(Česká televize)
Videa (3)
Recenze (231)
Pan Sushi spáchal harakiri s věnováním zlotřilému šogunovu bratrovi, který je hrozný hajzl a myslí si, že na něj nikdo nemůže. Netuší však, že otevřena břišní dutina pana Sushiho rozbuší Bushido Sedmi samurajů. Ti však nechtějí nic nechat Kurosawově náhodě, rychle se rozmnoží ještě o šest a vypraví se tu svini zaříznout. Dříve než tak učiní, musí ovšem dokonale zkonzultovat samurajský kodex, a tak první hodina a něco uběhne stejně svižně, jako přednáška o vlivech východní filozofie na erupci Fujiyamy, záživně podaná osmdesátiletým narkoleptickým lektorem. Ještěže je ale zloduch tolik podcenil, nechal vycvičenou armádu doma a na cestu si vzal jen 200 amatérských, statických kuželek, které by vystrajkoval i bezruký začátečník. Přesila 15,38 : 1 je pro naše milé hrdiny tak akorát, aby se zahřáli na provozní teplotu a Mistrovství světa v porcování Japonců může začít. No co vám budu povídat. Přes hodinu lítají po ulicích, ječí, máchají katanama a klestí si cestu tupým stádem vstříc usmívajícímu se záporákovi. Epické! Když jich však nafiletují 180, aniž by se zadýchali, posledních dvacet začne být nezvykle rezistentních a korigují skóre na 4:2. Tři švihy katanou opět zvrátí výsledek ve prospěch těch hodných a finální souboj manažera odbojové skupinky a nejzákeřnějšího ze zákeřných je tu. Žádné ciráty. Prostě si je vzájemně vrazí do břicha, trochu se na nich poplazí, aby k sobě měli blíž a zřítí se mrtví do bahna. No a já mám za sebou další ujetou, ťamanskou sračku. ()
Takashi Miike je možná magor, ale filmy pořád točit umí. 13 Assassins je Kurosawou na steroidech - více samurajů, více krve, více mrtvol, ale pořád to funguje. 140 minut je možná na nekomplikovanou historku trochu moc (zvláště expozice je až moc japonsky natahovaná), ale poslední akční, nekompromisně natočená, třetina mnohé vyrovnává. Japonci stále umí. Nebo je to jen pan Miike? ()
I Japonci remakují nějaké svoje starší kousky, ale v případě Takashiho Miikeho jsem se nebál toho, že by se nejednalo o remake velmi osobitý a silný. Ponechán je základní příběh, Miike si přidal svou drsnou stylizaci, kde se ale nesnaží zbytečně předvádět, většinou, ale všechny prvky, které jsou zde použity, tedy především násilí, jsou jen pro podtrhnutí toho, jak je příběh krutý, respektive, jak jsou krutí někteří lidé. Střelba z luku na dítě je skutečně děsivá, a to zrovna v tomhle případě Miike diváka naturalismu ušetří. Miike se však postaral i o výbornou dobou stylizaci. V tomhle filmu jsem měl navíc zase jednou pocit, že ta destrukce, která je prováděna, je skutečná. Nesmyslná, ale má význam, ne jako v "Muži z oceli". ()
Z tohohle filmu by byl nadšený můj syn. Kdybych mu ho dopřál. Abyste rozuměli, je mu pět let. Žije v nepřetržité bojové pohotovosti, vždy připraven tasit zbraň, postavit se nepříteli, vybourat se s automobilem či jiným dopravním prostředkem. Proč jsou kluci takoví? Domnívám se, že je to projev naší genetické výbavy, kterou jsme nabrali za stovky milénií vývoje lidského rodu. --- Žvaněním o míru a rovnosti pohlaví se téhle orientace jen tak nezbavíme, ale snad se vědcům brzy podaří vyšlechtit nějakého geneticky modifikovaného euro-samce se silikonovým přirozením. Do té doby se bude dospívání kluků vyznačovat tím, že budou od nesmyslného máchání mečem přecházet k užívání zbraní přiměřenějších a účelnějších vzhledem k současným životním podmínkám. --- Jinak řečeno, tohle samoúčelné mečování je záležitost dětská a dětinská. --- Zaujala mě ale jiná věc. Civilizační pozadí celého příběhu. Nedávno jsem se totiž zapletl do jakési diskuse o japonské kultuře, kdy jsem byl pokárán za svoje nevalné mínění o schopnosti Japonců zachovávat míru. Bylo mi vysvětleno, že naopak smysl pro rovnováhu patří k základním pilířům japonského myšlení a kultury. --- Nu, něco na tom asi bude. Rozpoznávám v tom i vliv čínského konfucianismu. Tahle nauka si rovněž mimořádně cení mírnosti a stability, často je označována za svrchovaně humanistickou. Podle mého soudu je ale zrada nikoli v cílech, nýbrž v prostředcích. Konfuciánský mandarín i japonský samuraj usilují o rovnováhu skrze bazírování na striktním dodržování hierarchické disciplíny. Tahle morálka vede k potlačování svědomí a vědomí vlastní odpovědnosti právě v té míře, v jaké rozhodování o svém osudu přenášíme na druhé, tedy stojící výše ve společenské hierarchii. --- Takové uvažování je v naprostém protikladu vůči křesťanské etice. Rozdíl je dobře patrný při srovnání s filmem Sedm statečných, takto vlastně západním remakem samurajského příběhu. Místo mečů bouchačky, ale to je podružnost. Všimněme si: pistolníci se rozhodují jako svobodní lidé. Pohnutky každého z nich jsou jiné. Každý z nich je individualitou, každý z nich má možnost vlastní volby. Pochopitelně, i západní kultura zná situace, kdy člověk nasazuje život na něčí rozkaz. V zásadě však vždy stojí v pozadí nějaká reciproční dohoda, nějaké meze, nějaká – ano – MÍRA! --- Žádný západní středověký feudál – zhruba ekvivalent samuraje – ba ani kmán nebyl nikdy vůči pánovi vázán věrností a poslušností bezpodmínečnou a ničím neomezenou. Křesťanská etika nedovoluje nikomu se takto zříct odpovědnosti za své jednání. Naopak samurajové v tomto příběhu nikdy nejednají z vlastní vůle; jejich ctí je bezpodmínečná poslušnost a vynakládají všechen svůj um na co nejdokonalejší splnění vůle někoho jiného. --- Můžeme namítat, že tohle není historická skutečnost, jen mýtus. To je jistě pravda. Ale mýtus je součástí kultury častěji než reálná historie. Patří k české kultuře historické husitství, anebo obrozenecko-marxistický mýtus husitství? Zajisté to druhé. A právě tak v Japonsku je silný a byl donedávna důrazně svrchu posilován mýtus bušidó. Dobro skrze přenášení odpovědnosti na druhé. --- Na Západě najdeme jen nemnoho paralel, a to výlučně novodobých a ateistických. SS-mani byli v tomto ohledu poučným extrémem, se silným vědomím stavovské cti, kulturní pýchou, ba ani ta umírněnost jim nechyběla: jakékoli excesy při vyhlazování Židů byly nečestné a nepřípustné. --- „Já jen plním předpisy, rozkazy.“ Takto melduje každé hovado, které se vzdalo svého lidství. Tento film je cirkusovým číslem hovad cvičených v šermu. --- () (méně) (více)
Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (6)
- Plán zaútočiť na Matsudaira Naritsuga počas jeho cesty do Edo (dobové meno Tokya) vychádza zo zvyku, ktorý bol praktizovaný v ére Edo. Každý japonský šľachtic musel cestovať do Eda a pobudnúť tam určitú dobu. Táto cesta niesla názov Sankin-kotai, alebo taktiež Oficiálna cesta. Šľachtici tým dokazovali vernosť svojmu šógunovi a tomu zas systém pomáhal efektívnejšie kontrolovať ich aktivity. (beso74)
- Herec Yûsuke Iseya, který ve filmu ztvárnil postavu Kigu Koyata, během velké závěrečné bitvy zemře poté, co je zasažen do krku Wakizašim a následně je mu rozseknuto břicho. Na to by nebylo nic zvláštního, ale v závěru filmu se objevuje živý a zdravý. Režisér Takashi Miike prohlásil, že jde o Tengu - japonského horského skřeta, který lidem v lese provádí zlomyslnosti a může na sebe vzít lidskou podobu. Na otázku, proč se rozhodl do filmu stvoření umístit, odpověděl: "I bohům a jiným japonským mytickým stvoření se nelíbilo počínání knížete, a tak se rozhodli zasáhnout a takto pomoci hrdinům." (Yoshitsune)
- Film je remakem snímku Juusan-nin no shikaku (1963). (JFL)
Související novinky
Filmasia 2010 – asijské „best of“
Letošní festival Filmasia se koná v Aeru 3. - 5. prosince 2010. Uvidíte nové filmy od jmen jako Andrew Lau, Takashi Miike, Hayao Miyazaki, Tsai Ming-liang nebo Kim Ji-woon! Asijský víkend začíná v… (více)
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (více)
Reklama