Drama básníka v politickém thrilleru z roku 1948. Smyčka je strhující politický thriller, který odhaluje praktiky komunismu, a to jak v globále, tak v poutavých detailech. Vzdálenou inspirací pro příběh je historie B. Laušmana, předního sociálně demokratického politika, kterého komunisté unesli a pak zabili. Drama Smyčky má ale jiného protagonistu: je jím třicetiletý básník Jan Soukup. Z chudé rodiny, předválečná levá orientace, totálně nasazený v Drážďanech, kde ho při náletu zasáhla bomba. Před tím ovšem se v lágru zamiloval do české herečky Kamily Nostitzové, rok s ní v Drážďanech žil. Po válce, když se vrátil z dlouhého léčení, se stal členem ÚV KSČ, říká se mu "rudý Mácha" a je redaktorem Rudého práva. Kamila se po válce vdala za váženého profesora Fischera, svého manžela obdivuje a váží si ho. Fischer je sociálně demokratický poslanec, jeden ze tří členů vedení sociální demokracie, kteří jsou spíše proti sloučení KSČ a sociální demokracie. Jsme totiž v roce 1948, časně po Únoru a připravuje se "svatba" dvou levicových stran. V čase našeho příběhu vzplane znova láska mezi Soukupem a Kamilou a StB usiluje o to, aby nebezpečného demokraticky smýšlejícího Fischera odstranila. Chce to svést ovšem na "imperiální pomahače Západu" a právě v tom jí v dobré víře Soukup pomáhá. Když brutálním způsobem zjistí svůj omyl, je pozdě. Mohl by ještě čestně vycouvat, ale to by musel obětovat svou existenci a nechat se zavřít. Neudělá to a prohraje svůj charakter a zmarní svůj život.(Česká televize)
Stranický bard Jan Soukup rozněcuje svými „bojovkami" na stránkách Rudého práva po únoru 1948 budovatelské nadšení veřejnosti a dokonce je členem ÚV KSČ. Nerozpozná ale, že jeho milenecký vztah se ženou sociálně demokratického poslance Fischera se stal pro komunisticko-estébáckou věrchušku vítaným nástrojem k rozehrání nátlakové hry, jejímž cílem je mocenský monopol KSČ. Když pochopí, jakým cynickým intrikám v naivní víře posloužil, je pozdě. Mezi ctí a existencí volí druhou možnost, a tím vynáší rozsudek nad sebou samým... Drama je inspirované okolnostmi sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou.(Finále Plzeň)
Vysoce nadprůměrné co se týče hereckých projevů, režijně a technicky obvyklý televizní průměr. Námět je také zajímavý a důležitý. Ale. Nemůžu si odpustit pár poznámek. Myslím, že vyspělost demokracie v zemi je možno hodnotit spíš podle schopnosti stavět se k aktuálním věcem. Ani v nejmenším nechci dělat tlusté čáry za minulostí. Ale tak jako generálové mnohdy bojují dávno vybojované války, tak současná česká politická diskuse se vždy až příliš soudí podle vztahu k režimu 1948 (1946) - 1989. Zdaleka se to netýká jen politiků, ale především médií, intelektuálů a dalších veřejně činných. jakoby každá kritika čehokoli dnes měla být zadupána do země okamžitým poukazem na minulost a byla jí tím odejmuta veškerá legitimita. "Drž hubu, nebo pudeme zpátky do socialismu." V čem se taková rétorika liší od té, co byla slyšet po oněch 40 smutných let ("nesmíte chtít svobodné volby a politická práva, protože s tím přijde i nezaměstnanost, zdražování, sudeťáci..."). Způsob myšlení se bohužel u řady veřejně činných mnoho nezměnil, dvourozměrné rozdělení rovněž ne, jen co bylo černé je bílé a naopak. Omlouvám se za tuto úvahu zrovna u relativně kvalitního filmu, ale nemohl jsem si to odpustit.(21.6.2010)
Predĺžená ruka systému vystrkovala svoje pazúry a svojským spôsobom začala manipulovať s osudmi neprajníkov strany - tej jedinej. Mladý básnik, politicky činný a tak vyzerajú aj jeho básne, plný ideálov o lepšej spoločnosti, s dostatočnou naivitou a bezhlavo podpísal spoluprácu s ŠTB a tým začal jeho postupný vnútorný boj so svedomím. Politický thriller je v televíznej tvorbe výnimočný zjav. Režisér Polesný si s tým poradil aj vďaka vynikajúcemu scenáru Pavla Kohouta. Vytvorili tak svižné dielo. Je dobré, ak sa spoločnosť začína vyrovnávať aj s touto stránkou vlastnej minulosti, preto je nanajvýš potrebné, aby vznikali podobné filmy.(11.1.2010)
Nadprůměrný politický thriller odehrávající se v době absolutního přebírání moci komunistama v Československu - manipulace, lež, vraždy,vykonstruované procesy, propagandistický tisk a rozhlas, zlo. Nadprůměrné herecké výkony u všech ( Kavan ,Novotný, Hanzlík , Dlouhý, Preissovi ) Tento film lehce překračuje televizní formu.(27.4.2017)
Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen.(11.1.2010)
Zajímavý námět od Pavla Kohouta. Období hektických, politických promněn, morálního kolapsu národa a s tím spojený nástup komunistů k moci. Zaujal mě hlavně zajímavý přerod mladého naivního komunisty/básníka, věřícího v ideály revoluce, v člověka schopného zalhat vlastnímu příteli do očí a poslat ho s klidem do vězení a možná i na smrt. Pomalu se tak stát poslušným straníkem bez svědomí a charakteru, člověkem co zaprodal sám sebe. Ale tenkrát to nejspíš nebyl ojedinělý případ.(10.1.2010)
flanker.27
Vysoce nadprůměrné co se týče hereckých projevů, režijně a technicky obvyklý televizní průměr. Námět je také zajímavý a důležitý. Ale. Nemůžu si odpustit pár poznámek. Myslím, že vyspělost demokracie v zemi je možno hodnotit spíš podle schopnosti stavět se k aktuálním věcem. Ani v nejmenším nechci dělat tlusté čáry za minulostí. Ale tak jako generálové mnohdy bojují dávno vybojované války, tak současná česká politická diskuse se vždy až příliš soudí podle vztahu k režimu 1948 (1946) - 1989. Zdaleka se to netýká jen politiků, ale především médií, intelektuálů a dalších veřejně činných. jakoby každá kritika čehokoli dnes měla být zadupána do země okamžitým poukazem na minulost a byla jí tím odejmuta veškerá legitimita. "Drž hubu, nebo pudeme zpátky do socialismu." V čem se taková rétorika liší od té, co byla slyšet po oněch 40 smutných let ("nesmíte chtít svobodné volby a politická práva, protože s tím přijde i nezaměstnanost, zdražování, sudeťáci..."). Způsob myšlení se bohužel u řady veřejně činných mnoho nezměnil, dvourozměrné rozdělení rovněž ne, jen co bylo černé je bílé a naopak. Omlouvám se za tuto úvahu zrovna u relativně kvalitního filmu, ale nemohl jsem si to odpustit.(21.6.2010)
Flego
Predĺžená ruka systému vystrkovala svoje pazúry a svojským spôsobom začala manipulovať s osudmi neprajníkov strany - tej jedinej. Mladý básnik, politicky činný a tak vyzerajú aj jeho básne, plný ideálov o lepšej spoločnosti, s dostatočnou naivitou a bezhlavo podpísal spoluprácu s ŠTB a tým začal jeho postupný vnútorný boj so svedomím. Politický thriller je v televíznej tvorbe výnimočný zjav. Režisér Polesný si s tým poradil aj vďaka vynikajúcemu scenáru Pavla Kohouta. Vytvorili tak svižné dielo. Je dobré, ak sa spoločnosť začína vyrovnávať aj s touto stránkou vlastnej minulosti, preto je nanajvýš potrebné, aby vznikali podobné filmy.(11.1.2010)
mira007
Nadprůměrný politický thriller odehrávající se v době absolutního přebírání moci komunistama v Československu - manipulace, lež, vraždy,vykonstruované procesy, propagandistický tisk a rozhlas, zlo. Nadprůměrné herecké výkony u všech ( Kavan ,Novotný, Hanzlík , Dlouhý, Preissovi ) Tento film lehce překračuje televizní formu.(27.4.2017)
Enšpígl
Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen.(11.1.2010)
sierane
Zajímavý námět od Pavla Kohouta. Období hektických, politických promněn, morálního kolapsu národa a s tím spojený nástup komunistů k moci. Zaujal mě hlavně zajímavý přerod mladého naivního komunisty/básníka, věřícího v ideály revoluce, v člověka schopného zalhat vlastnímu příteli do očí a poslat ho s klidem do vězení a možná i na smrt. Pomalu se tak stát poslušným straníkem bez svědomí a charakteru, člověkem co zaprodal sám sebe. Ale tenkrát to nejspíš nebyl ojedinělý případ.(10.1.2010)