Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Drama básníka v politickém thrilleru z roku 1948. Smyčka je strhující politický thriller, který odhaluje praktiky komunismu, a to jak v globále, tak v poutavých detailech. Vzdálenou inspirací pro příběh je historie B. Laušmana, předního sociálně demokratického politika, kterého komunisté unesli a pak zabili.
Drama Smyčky má ale jiného protagonistu: je jím třicetiletý básník Jan Soukup. Z chudé rodiny, předválečná levá orientace, totálně nasazený v Drážďanech, kde ho při náletu zasáhla bomba. Před tím ovšem se v lágru zamiloval do české herečky Kamily Nostitzové, rok s ní v Drážďanech žil. Po válce, když se vrátil z dlouhého léčení, se stal členem ÚV KSČ, říká se mu "rudý Mácha" a je redaktorem Rudého práva. Kamila se po válce vdala za váženého profesora Fischera, svého manžela obdivuje a váží si ho. Fischer je sociálně demokratický poslanec, jeden ze tří členů vedení sociální demokracie, kteří jsou spíše proti sloučení KSČ a sociální demokracie. Jsme totiž v roce 1948, časně po Únoru a připravuje se "svatba" dvou levicových stran.
V čase našeho příběhu vzplane znova láska mezi Soukupem a Kamilou a StB usiluje o to, aby nebezpečného demokraticky smýšlejícího Fischera odstranila. Chce to svést ovšem na "imperiální pomahače Západu" a právě v tom jí v dobré víře Soukup pomáhá. Když brutálním způsobem zjistí svůj omyl, je pozdě. Mohl by ještě čestně vycouvat, ale to by musel obětovat svou existenci a nechat se zavřít. Neudělá to a prohraje svůj charakter a zmarní svůj život. (Česká televize)

(více)

Recenze (60)

rodo 

všechny recenze uživatele

Z dost ožehavého tématu se dalo vytřískat mnohem víc, než se režisérovi Polesnýmu podařilo. Ze začátku jsem se dost nudil, a když už se to konečně rozjelo, nemohl jsem uvěřit, jak naivně se hlavní postava chová. Chvílemi mě sice mrazilo, to přiznávám, ale nevýraznost hlavního představitele, nevygradovanost určitých scén a ploché charaktery postav (Preiss, Hanzlík) mi brání, abych byl spokojen více. Dávám tři hvězdičky za snahu o politický thriller, který ale zůstal někde na půli cesty. ()

sierane 

všechny recenze uživatele

Zajímavý námět od Pavla Kohouta. Období hektických, politických promněn, morálního kolapsu národa a s tím spojený nástup komunistů k moci. Zaujal mě hlavně zajímavý přerod mladého naivního komunisty/básníka, věřícího v ideály revoluce, v člověka schopného zalhat vlastnímu příteli do očí a poslat ho s klidem do vězení a možná i na smrt. Pomalu se tak stát poslušným straníkem bez svědomí a charakteru, člověkem co zaprodal sám sebe. Ale tenkrát to nejspíš nebyl ojedinělý případ. ()

Reklama

butnot 

všechny recenze uživatele

Pro mě docela velké zklamání. Kohoutovu předlohu jsem nečetl a tak nemohu procentuálně rozložit nezdar mezi autora, režiséra a herce. Tak či tak, herecké výkony byly opravdu otřesné. Jistě zato může v zásadě nulové vykreslení psychologie jednotlivých postav (pana Kohouta s panem režisérem by snad omlouval fakt, že nám chtěli tím nevykreslením psychologie postav tu dobu přiblížit :-))))))))) Je mi ale líto, ale Ondřej Kavan a Martina Válková nepředvedly prostě nic. To si můžou hrát v těch svých seriálech, ale sem takové neherectví nepatří. Dělalo se mi z toho chvílemi blbě. U Viktora Preisse také docela zklamání. Hrál takovou značně nedůvěryhodnou karikaturu politika, který sice ví, ale přitom neví, co má s tím dělat. Hraní estébáku už ale bylo opravdu za hranou. Trochu to už připomínalo politickou agitku - "tohle to jsou ti zlí, ukažme si na ně prstem, podívejme se na tu špínu národa." U celého filmu byla zjevná křečovitost a nevěrohodnost. Pro mě to byla docela laciná obžaloba počátku komunistického režimu v Československu. Takový typizovaný příběh se schematickými postavami, které ovšem ve výsledku mají vypovídající hodnotu leda tak o autorovi předlohy. Podobnost rudého Máchy s Pavlem Kohoutem byla tak okatá, že jsem si musel říkat: Opravdu má pan Kohout zapotřebí, takhle trapně se před světem obhajovat? Musím říct zcela otevřeně, že se ve mně začala vařit krev, když jsem slyšel Hanzlíka říkat, že je vlastně jedno, že rudý Mácha se při procesu nepostavil za spravedlnost, protože by tím vlastně nic nezměnil. To je ten nejpádnější důvod, proč by se něco takového nemělo pouštět do škol. Pan Kohout nám tím říká, že bylo vlastně úplně jedno, zda se někdo podřídil nebo nepodřídil režimu, protože sám stejně nemohl nic ovlivnit. Zřejmě svědomí a určitá osobní hrdost je něco, co pana Kohouta celý život jaksi míjelo. Pan Kohout totiž zapomíná na jednu základní věc: komunismus sám o sobě žádné zlo neprodukoval, to zlo z něj udělali až lidé. A zlo lze vytvořit v zásadě z čehokoli. Když vyrostou mladí lidé s podobným mravním kreditem jako pan Kohout, bude zcela nepodstatné, že budou antikomunisté. Budou totiž ke zlu stejně náchylní jako pan Kohout. Jen ke zlu v jiném obalu. ()

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Další hodnotná lekce z dějin naší země o tom, jak si Gotwaldova KSČ s laskavou pomocí Sovětského svazu důkladně vytvářela alibi pro svoje převzetí moci. Zajímavý příběh, který kazí jen příliš dlouhá stopáž a vymyšlená jména pro reálné historické postavy. Pointa v závěru v rozhovoru s Hanzlíkem je těžce depresivní a člověk se pořád diví, který idiot nechal po revoluci komouše v parlamentu. ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Politické drama, ve kterém se Pavel Kohout opírá o vlastní zkušenosti. Ondřej Kavan ztvárnil postavu idealisty "rudého Máchy" velice přesvědčivě. Zajímavé byly výslechy odehrávající se před biblickým výjevem. Autoři vhodně využily archivní záběry. Chvílemi příběh připomínal film Swingtime. Hudba Emila Viklického místy už dost dramatický příběh ještě zesilovala. Líbilo se mi zakomponování divadelního prostředí v kontextu sehraného výslechu. Zajímavá byla lyričtější pasáž v rakouské hospodě (zpomalení záběru, detail na postavy). Celkově výborně prokreslené charaktery postav. "Čestička prácičce". ()

Galerie (19)

Zajímavosti (1)

  • Natáčení probíhalo také na kolonádě v Mariánských Lázních. (Asmodin)

Reklama

Reklama