Banksy: Exit Through the Gift Shop

Skvělá a nesmírně přemýšlivá práce o domestifikaci revolty a komercionalizaci podvratnosti. Bolestně i humorně přesná výpověď o tom, co např. Mark Fisher ve své knize Capitalist Realism líčí jako jednu z dominantních vlastností současného kapitalismu. Jak se i tak radikální činy jako připomenutí rukojmí z Guantanáma v srdci konzumní bezstarostnosti mohou změnit ve snobské pózování, to je nekonečně zneklidňující a vybízející k zamyšlení nad úlohou umění ve veřejném prostoru. V neposlední řadě jde ale též precizně vystavěný "mockumentary", který svědčí o Banksyho filmařském talentu. (04.05.2011)

Po pár ukázkách jeho prací jsem si říkal, že Banksy je týpek… tak proč bych měl kruci sledovat nějakého pošahaného Francouze, který nic převratného nedokázal (a svým hledáním uměleckého sebe-vyjádření připomíná Takešiho Kitana v Achillovi a želvě)? A pak mi to došlo. Nejspíš. Právě nemožnost rozkrýt, jestli to celé byl jeden dobře vymyšlený šprým (anglický výraz „prank“ je výstižnější), nebo nikoliv, považuji za ten nejrozkošnější projev podvratnosti. O Banksym ještě uslyšíme, i když ho nejspíš nikdy neuvidíme (pak by celá hra ztratila důležitou část svého kouzla). 75% (12.01.2011)

Hřejivý příklad ,,mockumentary". Dokumentární revoluce už je sice dávno za námi, Banksy vlastně už točí podle zcela zajetého úzu, který spoludefinoval především Michael Moore (a jeho epigoni) a mystifikační král Sacha Baron Cohen/Borat/Bruno (kořeny jsou ale daleko hlubší), oni přišli s něčím, co by se dalo označit jako éra postmoderního filmového dokumentu - dokument je vystavěn na principu hry, objektivita vyprávění přestává být důležitá, stírá se rozdíl mezi hraným a dokumentárním filmem, sám tvůrce vstupuje a zasahuje do dokumentu a stává se hlavním aktérem dokumentovaného, dokumentární film získává nový rozměr - má bavit, tomu odpovídají také neotřelé formální prostředky (home video atd.), zajímavé, osobité propojení obrazu a hudby (francouzská harmonika...), manipulování s předkládanými fakty, mystifikování, tahání za nos... Celý dokument je vlastně jednou velkou Banksyho performancí. Jeho dokumentární film je nepokrytě umělecký, už díky své nejednoznačné interpretaci. Co je v něm vlastně pravda? Když bych si chtěl svou diváckou percepci nějak utřídit, v bodech by mi vyšlo zhruba toto - Exit Through the Gift Shop zahrnuje těchto několik významových rovin: 1. filmové dějiny street artu 2. Banksyho tvorbu samotnou 3. reflexe úlohy umění v postmoderním světě 4. postižení mělkosti a povrchnosti současnosti 5. mystifikační rozměr (Jaký je vztah mezi Banksym a Thierry Guettou alias Mr. Brainwashem? Není náhodou podobný jako mezi legendárním Andy Kaufmanem a Tony Cliftonem? Mediální sebeprezentace Thierry Guetty by tomu snad i napovídala... A co samotný Banksy? Není náhodou i on pouhou fiktivní postavou, uměleckou značkou, kterou stvořila nějaká umělacká skupina? A podobných otázek se nabízí řada...) ----- Banksy je nepochybně skutečný umělec, už jen samotný koncept tohoto dokumentu je úchvatný, i když musím přiznat, že jsem se ke konci už trochu ošíval, zvolenou stopáž se mu nepodařilo úplně maximálně naplnit, přesto jeho zkoumání vyprázdněnosti dnešní doby a kapitalismu coby řádu, který ze své podstaty komerčně zužitkuje jakýkoliv pokus o podvratnou revoltu proti němu samému, což se paradoxně stalo i Banksymu, je excelentní. Je v tom zahrnuta i paralyzující role marketingu a reklamy, bez níž dnes nelze tvořit, ba téměř ani existovat, vyprázdněnost umění a tvorby, veřejného života, politiky, médií... O uměleckém úspěchu rozhodují konexe a známosti, média slepě a tupě kodifikují nové umělecké trendy a osobnosti, u nichž už ani nejde o umění, ale jen o image, navíc zamořují veřejný prostor svou posedlostí celebritami odtrženými od reálného umu a dovedností, téměř veškeré západní umění (a vlastně i politika, veřejný život atd.) je jen jeden velký hype...bublina...nic... Řečeno slovy románu Milana Kundery ,,život je jinde"...otázkou je však kde...kde mimo život? (09.11.2011)

Skutečně zábavný dokument, který nejenže ukáže spoustu originálních výtvorů, ale dovede diváka k zamyšlení, co je vlastně umění a kde je hranice mezi uměním a sračkou. Haněný Thierry Guetta mi byl sympatický. Dle mého názoru to opravdu není umělec, zato nesmírně šikovný podnikatel s těmi nejlepšímy úmysly. Pokud se tedy tomu filmu dá věřit. A samotnej Banksy je umělecký génius, ale taky trochu čurák. Dostala mě příhoda z Disneylandu, kde vystavil pobuřující figurínu a řekl dobrákovi - hloupýmu francouzovi ať tam stojí a čeká, čímž z něj udělal okatou návnadu a sám se převlíkl na hajzlech a zmizel po anglicku. A pak ještě nebohýho, nicnetušícího frantíka ohodnotil, jako že obstál a je hoden pobývat v jeho blízkosti. (11.05.2011)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)