Srbský film

Nakonec ne. Atmosféra přitom houstne skoro sama, drsné scény i přes občasnou hyperzvrácenost neruší a herci si svoje party odehrávají i v situacích, kde bych určitě čekal nejednu chvíli plnou ostudného přehrávání. A když audiovizuální forma baví a znepokojivá nálada začíná opatrně naznačovat temný konec, tak to přijde. Finální dvacetiminutová krvavá smršť na místě, kde jsem čekal katarzi a dostal jen trapnou sebeparodii. Spasojevic jako malé dítě strhne přes hodinu skládanou stavbu z kostek a v návalu vzteku ji rozkope. Vzhledem k tomu, že je v takovéto podobě Srpski film asi jediný svého druhu, je to vlastně docela škoda. (30.08.2012)

Přesně ten typ řemeslně vydařeného filmu, který už nechci vidět znovu, ač poprvé jsem ho sledovala i ve chvílích, kdy jsem ho sledovat nechtěla. Zásadní scény ani atmosféru už z podvědomí nesmáznu, takže netřeba sjíždět znovu, to bych si teprv připadala divně. Film mi tak jako tak připadá hodný zamyšlení a rozhodně není nezajímavý. A jo, rozhodně je nechutný, ale není to takové terno, jaké jsem čekala ze zdejších a jiných komentářů. Takovej Klip mě znechutil teda daleko víc, minimálně svou trapnou samoúčelností, to tady na mě explicitní scény tolik jako pěst na oko nepůsobily. Každopádně mě na tomhle filmu potěšil fakt, že mám na co odkazovat svoje fellas, až mi budou tvrdit, že jsou mé myšlenky úchylné, ne ne, kdepak, oproti tomuhle jsou perverze v mojí hlavě čirá kašička. 70% (PS: přidávám čtvrtou hvězdu za to, že s odstupem od vidění se mi některé scény z filmu rozležely v hlavě a pomyslně nad nimi začínám zvracet, to se jinému hororu nepovedlo). (21.06.2013)

VRCHOL! Bizarní, zvrhlé a perverzní. V případě Srpského Filmu to ovšem nejsou jenom slova, ale holá skutečnost. Spasojevicův debut jde proti zdravým konvencím a bourá veškeré (nejen filmové) hranice. Všechno, co se o něm traduje, je pravda. Chorý výtvor zvrácené mysli, který je zároveň precizním moderním dílem(!), překvapující svým formálním zpracováním, tělesností a intenzivním nátlakem na diváka, jenž bežný konzument není schopen strávit. Beze stopy samoúčelnosti, i samotné násilí je svévolným narativem, který uzavírá slovy nepopsatelný kruh, co se do vás vypálí navždy. Jednoduše, Srpski Film je Avatarem svého žánru. Skutečně mám ještě potřebu vidět nějaký jiný film? (27.07.2010)

Přes veškerou svou kontroverznost se mnou Srpski film nehnul. Hojně komentovaná scéna s novorozencem je sice nechuť, jinak ale určená čistě pro odpuzující efekt; mnohem drsněji vyznívá ke konci filmu zjištění titulní postavy, do koho to vlastně strká péro. Závan něčeho jiného přijde až pár sekund před závěrečnými titulky - je fakt, že ať děláte cokoliv s kýmkoliv a jakkoliv, vždycky se najde někdo, kdo se tím bude dobře bavit. Pokud už jste na tenhle film narazili, doporučuji informační zhlédnutí. Nebo ne. (05.09.2010)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)