Jak jsem dopadl tohle léto
Kak ja provjol etim letom
Ako som prežil toto leto
How I Ended This Summer
Režie:
Alexej PopogrebskijScénář:
Alexej PopogrebskijKamera:
Pavel KostomarovHudba:
Dmitry KatkhanovObsahy(1)
Osamocená meteostanice uprostřed polární pustiny. Měření provádí mladý potřeštěný stážista Paša a starší, rozvážný Sergej, který se už těší, až se po dlouhé misi vrátí za rodinou. Loď Akademik Obručev se blíží, aby dvojici vyzvedla, jednotvárné dny vcelku snesitelně ubíhají. Až do chvíle, kdy Paša z vysílačky uslyší tragickou zprávu. Rozlehlé arktické pláně se rázem stávají dějištěm psychologické války, která se brzy změní v boj na život a na smrt.
Režisér Alexej Popogrebskij v sobě nezapřel vystudovaného psychologa a film postavil na jediné vyhrocené situaci, kterou rafinovaně rozvíjí. Osudový konflikt klade do kontrastu s lhostejností nádherné arktické přírody, za jejíž zachycení si kameraman Pavel Kostomarov odnesl ocenění z filmového festivalu v Berlíně (kde byli za svůj výkon Stříbrným medvědem odměněni i představitelé hlavních rolí). Popogrebskij natočil svůj třetí film na polární stanici Valkarkaj na pobřeží Čukotského moře. Napjatou a nehostinnou atmosféru filmu dotváří výrazný punkrockový soundtrack skupiny Graždanskaja oborona. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Dvaja dobrodruhovia (technici) v lete kdesi na vzdialenej metrologickej stanici v Arktíde robia merania a keďže na automatickú stanicu peniaze nie sú, tak to robia ako v roku 1935 t.j. zapisujú ceruzskou a posielajú do centrály. Starší skúsený a zodpovedný, vykonáva precízne svoju prácu mladší je praktikant a aj keď nie je čo iné robiť aj to čo má fláka. Dlhé zábery na nezvyčajnú krajinu, slušný príbeh, sem tam ruská „dedovčina“ a nejaké to zaucho, zahĺbiť sa do tej drsnej krajiny ...vydarené dielo. A zgustol som si na tom, čo dokážu ruské ruky zmajstrovať z kadejakého odpadu a k tomu ich tradičný neporiadok. ()
Nezávislé dílko o dvou polárnících kdesi na Arktidě, kteří si lidsky ani profesně příliš nerozumí. K vyostření zápletky poslouží tragická událost v rodině jednoho z nich. Film to není špatný – mrazivé přírodní scenérie Arktidy jsou okouzlující, herci toho příliš nenamluví, což jen dokresluje jejich absolutní odloučenost od okolního světa. Jen ta stopáž je asi zbytečně dlouhá, druhá půlka se docela vleče. Ostatně celý film se nese v takovém neklidném duchu neustálého čekaní, až se něco stane, pač napětí neustále eskaluje a následný konflikt se zdá být nevyhnutelný. Kdo ale čekal psychické zhroucení následované krvavou naháněnou, třeba se sekerou alá Shining, bude zklamán. Film nikterak nevybočuje z mezí prostého vyprávění takovou tou vizuální metodou (nemluví, ukazuje) a stejný je i závěr. Celkově mě tenhle snímek ničím nezklamal, ale ani nepřekvapil, protože jeho dějová prázdnota je poměrně velká. ()
Aj film s dvoma postavami moze byt uplne brutalny! Ruske filmy idu proste hore. ()
Ruský "dokument" á la National Geographic o rutinní a osamělé práci na metorologické stanici v pustině, kde se z naprosto hloupé až nepochopitelné příčiny rozpoutá psychologický a posléze reálný boj mezi dvěma muži...Rozvláčné tempo vyprávění bych byl ochoten tolerovat vzhledem k tomu, že může demonstrovat prvek izolace i pomalu plynoucího času v daných podmínkách, ale chování samotných postav nikoliv...V momentě, kdy se ozve první výstřel, jdou reálně budovaná atmosféra, vztahy i motivy jednoduše k čertu... ()
Motivace postav? ()
18. art film fest ()
Dvouhodinový pohled na čukotské (nebo kýho čerta) pláně. Situace na meteorologické stanici, kde pobývají dva zaměstnanci - zkušený pardál a nováček Paša. Postava Pašy je pak rozporuplná a roztáčící děj do skutečných vývrtek, aby pak všechno nějak skončilo...Moc se tu nemluví a nikdo nikam nespěchá - ale mějme na paměti, že je to ruský film. A film je to zdařilý, nevím jak to, ale i když jsem se dívala v pozdní hodinu a bylo to fakt dlouhé a děj tedy tekl velmi poooomalu, nenudila jsem se a jsem ráda za ten neotřelý pohled. Více takové syrovosti a studeného vichru. ()
Na další Popogrebského film jsem se po Prostých věcech skutečně těšil a rozhodně jsem nebyl zklamán. Vystudovaný psycholog ukazuje, v čem je jeho síla – v dokonalé práci s charaktery jednotlivých postav. Silnou atmosféru filmu podtrhuje syrové severské prostředí, vynikající práce s kamerou a dobře zvolený soundtrack. Gradace nepochopení se obou postav je úžasná. Jediné, co mi narušilo pěti-hvězdičkový zážitek, bylo značné neztotožnění se s chováním Paši. Takže zůstávám na čtyřech a půl. Přesto pro mě jeden z nejsilnějších zážitků KVIFF 2010. ()
Strašně utahanej film, i když to má docela atmosféru. ()
70% ()
Film je přesně takový, jako situace hrdinů a krajina, v které se odehrává. Nudný, prázdný a studený. Chápu, že se pan Popogrebsky snažil o jakousi autenticitu, ale předvádět ji nekonečně dlouhými záběry na nic, tím si mě nezískal. Vyzvedl bych oba herce. Ač se mi v několika momentech zdálo jejich chování nadmíru iracionální, i to jsem jim uvěřil. Trochu tomu všemu dopomohl vtip a odlehčení skákáním po barelech a uzením ryb na radioaktivním zářiči, ale celek to nezachránilo. 38% za to, že jsem neusnul. ()
Meteorologická stanice na samotě kdesi na severu, zkušený, starší a velmi přísný Sergej těšící se na odjezd za svou rodinou, mladý, nezkušený, krapet potřeštěný stážista Paša a nehostinná arktická příroda. Příběh o náhlé psychologické bitvě, která se prostě musela stát. Paša sice budil k Sergejovi respekt, ale měl však z něho zároveň i strach. Působil sice přátelsky, ale mnohdy stačilo málo a byl zlostí téměř bez sebe. A co teprve kdyby se dozvěděl, že jeho rodina zahynula při autonehodě. Jak by vypadala jeho reakce? Jak moc by se změnilo jeho chování? Paša dostal tuto zprávu po vysílačce za Sergejova nepřítomnosti a prostě se zdráhal mu to zdělit. Jeho vnitřní neklid sním ale dosti mával a netrvalo dlouho a došlo k prvnímu konfliktu. Děj není nijak složitý, ale naopak je velmi příznačně a opravdu rafinovaně vygradovaný. Přirozený vývoj a svým tempem houstnoucí atmosféra nabuzuje až ponurou atmosféru zoufalství a strachu. Útěk by znamenal naprostou smrt. Vynikající kamera zachytávající onu arktickou nehostinnost velmi dobře evokuje pocity zoufalého Paši a vztek Sergeje. Nesmělý divák se dokáže vcítit do situace obou protagonistů a tak se nedokáže o celé situaci udělat svůj názor. A tak nezbývá nic jiného, než čekat na vyvrcholení děje. Snímek od ruských tvůrců v mnohém překvapil a své ocenění si jistojistě zaslouží. ()
Fajne. Totalny psycho kretino, nausnica, walkman, strielacky na compe, nafarbene haro.. - tak tento idiotko travi leto na severnom pole so starsim meteorologom, ktory ma gule na mieste. Co z toho moze vzniknut.. no clovek ma fakt chut mu natrhnut rit, alebo aspon to nausnicove ucho. 4* ()
Opravdu příliš, příliš dlouuuuuuhéééééé. Příběh se dá odvyprávět jednou složenou větou. Hezké obrázky to nezachrání, není jich tam zase tak moc. ()
Zajímavej art, kterej jsem si i přes jeho těžce pomalý tempo solidně užil. Atmosféra brilantní, pocit samoty parádně vystiženej, oba herci koncertují jak můžou, prostě příjemný překvapení, kterýmu k dokonalosti chybí pár zdlouhavejch momentů. 8/10 ()
film v ktorom si môžete vychutnať aj 2minúty a 2sekundy trvajúci záber rozfúkania hmly severským vánkom ()
Perfektný film s pomalým tempom a dlhými zábermi. Na začiatku kopa otázok, potom zas napätie. K tomu dobre zvolaná hudba a mladý ešte drtí aj S.T.A.L.K.E.R.a keď už nevie čo od dobroty. Ktovie prečo? To vie len ten čo navrhol tú obálku. ()
ruský filmy opravdu ne, nedávám tomuto filmu žádnou šanci, rychle na jiný film ()
Wov, tak to bylo celkem zajímavé! První půlka s pomalým rozjezdem, ale pak už to šlo... Sice jsem očekával trochu větší maso, ale i tak to celkem šlo. Zajimavá krajina i prostředí, na začátku to vypadá jako dokument a na konci to má už slušně našlápnuto... Na reřisérově místě bych se nebál trochu víc odvázat a přihodit špetku Jacka Torrance z Shinning :) ()
Vůbec to není špatné. Především kamera a drsná příroda. Příběh lze vidět jednou, ale mně se zdál příliš vyhrocený. Vidím za ním snahu autora ukázat křehkost lidské psychiky, která v nepříliš podnětném stereotypním tempu všedních dní v pustině pomalu ztrácí svou obvyklou vyrovnanost a příčetnost. Při střetu s relativně nevelkým, byť velmi nepříjemným problémem pak jedná značně neadekvátně, přímo hloupě. Tedy atmosféra a záběry ve filmu jsou úžasné, za ty to stojí za shlédnutí. ()