Zlato v Black Hills

Po nástupu mayovek v koprodukci NSR – Jugoslávie, které měly obrovský divácky úspěch, přišla se svojí troškou do mlýna a kinematografie NDR. Dlužno říct, že série indiánek s Gojko Mitičem zdaleka nedosáhla kvalitu snímku Poklad na stříbrném jezeře, nebo trilogie Vinnetou. Snad tam bylo příliš mnoho ideologie, nemělo to tu správnou hudbu apod. Režijně to sice nebylo špatné, ale celkové vyznění slabé. Z celé série píšu komentář pouze k filmu Zlato v Black Hills, protože ho považuji za nejlepší z těch průměrných až špatných. Dávám tři hvězdičky, a to jen proto, že ve snímek oživila krásná polská herečka Barbara Brylska. (08.02.2012)

Filmová indiánská odpověď NDR na mayovky Západního Německa byla sice v rámci kinematografie v jistém smyslu přínosná, ale kazila to v hojné míře neoriginálnost a snaha se jim alespoň vyrovnat. To platí i pro tento snímek, který mayovkám jakoby z oka vypadl. Posuďme sami. Indiánský kmen Dakotů uzavře s bílými tvářemi mír a věří jejich veškerým slibům. Jenomže je u nich nalezeno zlato a tak se objeví banda, která nerespektuje nic a nikoho. Toť základní dějová linka mnohých mayovek. Bystrooký Sokol to nenechá jen tak a rozhodne se zakročit. A dojde ke střetnutí. Je jeho charakter takřka totožný s Vinnetuem čistě náhodný? Téměř dvouhodinová stopáž dává ději plynulost a v přirozeném tempu se vyvíjet. Zkrátka se tu v ničem netlačí na pilu a tak tu nic nezatěžuje sebemenší složitostí. Dobrodružná pohádková indiánská fantazie, která neurazí a je vhodný pro malé i velké. Kromě kopírování mayovek nemá vlastně čím. Jen toho humoru je tu poněkud málo. Ne, ten tu není vůbec a je to škoda. A tak snímek berme jako vhodný doplněk k slavným mayovkám, který pojednává o jiném indiánském kmeni, ale s naprosto stejnými problémy. (15.07.2017)

Kombinace: Western - Východní Německo - Sovětský svaz. No, nedívejte se na to! Při dnešním pohledu na tuto konkurenční indiánku západoněmeckých mayovek jsou nepřehlédnutelné tyto momenty: Hudba vykrádá jiné westerny, hlavně ústřední motiv je silně poznamenaný legendou Sedm statečných. Tenkrát ale zákony platily jinak před a za Berlínskou zdí. Dále kamera. Snaha skoro celý film snímat hodně zblízka, žádné celkové záběry, ať už venku nebo uvnitř. Velký průser - přepadení vlaku! To se nedá okecat, to musí v každém takovém filmu fungovat stejně. Zde ale žádné záběry na jedoucí vlak a zároveň okolo jedoucí a útočící indiány. Vždy jen výběr. Buď vlak nebo indiáni. To je jako sex přes zamčené skleněné lítačky nebo svatební noc po telefonu a ještě v japonštině. A ještě krajina. Absence jugoslávských lovišť. (17.09.2017)

Naprosto jalová historka o tom, jak si indiáni chtějí udržet svou zem, a jací jsou běloši namyšlenci. O zlato tady mimochodem moc nejde, to jen tak poznámka k českému distribučnímu názvu. Některá tažení indiánů nedávají logiku - jako by se chtěli nechat hromadně postřílet. V jedné scéně indián dokonce řídí vlak! Jinak je to celé točené na jistotu podle mustru filmů s Vinnetouem - stejná gesta, stejný moudrý asi Apač, úžasný mustang (kůň), i na tu Ribannu dojde. Jinak délka filmu je ubíjející. (02.11.2016)

Asi nejlepší východoněmecká indiánka režiséra Gottfrieda Kolditze s Gojko Mitičem (na níž volně navazuje Petzoldův film „Bílí vlci“). Odehrává se ve skalnatém prostředí Dakoty, takže jsme opět v krajině připomínající Vinnetoua (ovšem zapomnělo se na papundeklové kaktusy). Točilo se v malebných exteriérech na Kavkaze (!). Celkem se tu i něco děje, dochází k řadě střetnutí mezi indiány a bandity, vedených tlustým Jamesem Bashanem, celkem výraznou a zajímavou figurkou. Výjimečně se tu objeví i hezká ženská – Polka Barbara Brylská. Jinak v celkové průměrnosti je třeba najít alespoň nějaké klady: hezkou krajinu, z části dosti dobrou hudbu, slušnou kameru, akčnost děje. Hezká scéna na závěr, kdy hlavní hrdina Bystrooký sokol v horách pronásleduje banditu Hadího Joea, jakoby inspirovaná Vinnetouem. Ale je to jen nostalgická ozvěna.... (04.10.2007)