Santiniho jazyk

Topornost a hrůza výkonů hereckých se vzácně snoubí s plytkostí a naivitou filmového zpracování, přičemž společně tvoří univerzální jednotu symbolizujíc tak neumětelství, tolik typické pro tvorbu České televize, mělo být poslední Santiniho šifrou v tomto filmu. Takové jako "tajemno" mizerné stejně jako dialogy (v nich se herci raději nepouštějí do žádných souvětí, co kdyby ...). Naivní antagonismus duchovna (zde ukryté v Santiniho architektuře, či v Santiniho osobě skrze jeho architekturu nahlížené) a zaměstnance pražské reklamní agentury, kterému každý říká Kňour, ale opravdu každý a to neustále, pomalu v každé druhé větě a který chce vytřískat jmění z několika biblických citátů. Vraždy jejichž důvod mi zcela unikal - zabití blázna, který se po hrdinovi ohnal motyčkou, nebo kněze, který ho pro změnu zamkl v kryptě a ubitého sekerou, která se zřejmě jen tak válela někde poblíž. Poznání, že ona bílá postava Viktorie má ještě autistické dvojče Aurelii, jsem přijal s radostí, jen proto že na další záhady a překvapení už nezbýval čas, a tohle tak bylo poslední. Kamera snímá celou tu krásu Santiniho staveb pokud možno v pár krátkých záběrech stropních fresek, víc by jim asi producent nedovolil. A navíc celé to poselství sdělené nakonec češtinou, latina, kterou tehdy vzdělanci a církevní hodnostáři mluvili, byla asi nad síly tvůrců filmu. (19.08.2015)

Proč tři hvězdy? To je tajemství.. :) ____ Z toho věčnýho záklonu už mě bolí za krkem a světlo mi vysušuje slzy. Znechutí mě představa, že se ze mě stane taková vyschlá mumie, jako je támhleta, se setrvačně sevřenými rty, skleněným příklopem umlčená na druhou. Uvolním svaly a nahrbím se. Pohledem vymetám prach ve spárách mezi dlaždicema v podlaze kostela, cítím uspokojení z toho šibalskýho výsmyku zornýho pole do světa úlevnýho pinožení. Hlína a prach z tisíců procházejících. Svinstvo, dotek života, připomínka studený zmrzlý hlíny a hibernujících stromů venku za zdmi. Ale ani tady se nedá zůstat dlouho. Proč se tak bojím prohlídnout, být tím, čím jsem? .. Přešla jsem několik dlaždic a dotkla se dlaněmi veřejí těžkých, světlo pohlcujících dveří. Vím, že se to nesmí, protože jsou to živý bytosti, ač mají těla zmrzačený tvůrcem vtisknutou podobou a jejich tichá hrdost se zdá být spíš zástěrkou jejich pokoření. Můj dotyk je však neuráží. Síla mých paží zázračně proměňuje jejich neprostupnou lhostejnost na slavobránu.. Jsme jedno tělo, oči mám zaslepený, jen těžko si přivykají. A přesto, nebo spíš proto?, věřím, že tudy vede moje cesta k tobě. ____ A teď k filmu: Autor by měl méně hledět do nebes a hledět se radši trochu ušpinit, aby jeho dílo nepůsobilo stále tak sterilně.. (05.12.2011)

No, přinejmenším je to pěkný výběrový katalog Santiniho okouzlující architektury. Jinak jsou dojmy spíš rozpačité – vše co mělo fungovat tajemně nebo nedej bože mysticky (dvě dívky v bílém, žena z pouště, jazyk, šifra) vypadá nevěrohodně až střeleně, zápletka s reklamně použitelnou univerzální větou jako důvod k zabíjení a nenávistem taky moc neobstojí. Zjednodušování (všichni všechno vědí, dveře všech kostelů jsou kdykoli otevřené, mrtvol se dá tak snadno „zbavit“) tomu v rámci snadné plynulosti nakonec taky moc nepřispívá. Jelikož Sedmikostelí je mnohem lepší, i já se přidávám k těm, kteří se Strachova zpracování obávají. Chtělo by to někoho méně…akademického? (06.12.2011)

Jak se dozvíme: Santini měl sestru, která od mládí trpěla duševní poruchou. Což se patrně projevilo tím, že napsala pod pseudonymem scénář k tomuhle filmu. ---- Pohybujeme se v jakémsi paralelním světě, kde zaměstnanci reklamky mluví plynně latinsky, posedlé ženy v bílém střílí z luku, neznámý starožitník se cizímu chlápkovi, okamžitě svěřuje, že má adoptovanou dceru, nikdo se nepozastavuje nad kupící se haldou mrtvol, postavy jednají jak smyslu zbavené...  Všichni přehrávají a tváří se děsně dramaticky, vždy je osvítí náhlý nápad shůry...  Bože, to je zas blábol. Akorát to filmové řemeslo bylo solidní.  SHRNUTÍ: Hezký cestopis po českém baroku s debilním průvodcem. (27.08.2021)

Strašný filmový zážitek. Ve všech směrech. Neskutečně nelogické chování postav, příšerná kamera, která by byla špatná i na poměry Toulavé kamery, nejhorší herecké výkony co jsem v české televizi zaznamenal. Celá osa zla je reklamní slogan - santiniho architektura - mysteriozní náboženský přesah. Abych pochopil autora, snažil jsem se najít nějaký rozhovor s autory, proč to na točili tak jak to natočili a našel jsem rozhovor s režisérem Strachem kde říká "Divák se zakouká do detektivky a najednou si ani nevšimne, že uvízl v síti myšlenek a filosofických úvah. V určitém smyslu má Miloš Urban velmi blízko k Umbertu Ecovi." Trochu jsem doufal, že to byl necitlivý zásah střihače, nedostatek financí, nebo nějaké jiné problémy díky nim vyšlo tohle strašné dílo. Ale jako Eco? Urban, vážně? (06.11.2018)