Santiniho jazyk

"Šifra mistra Leonarda" po česku se Jiřímu Strachovi hrubě nevyvedla. Zápletka je poněkud slabomyslná a tak není divu, že jednání hlavních hrdinů postrádá jakoukoli logiku. Jejich obtížnou cestu za poznáním lemuje několik mrtvol, k nimž se chovají s cynismem otrlých kriminálníků. Dopadení vraha evidentně nikomu z nich na srdci neleží, takže pochopitelně ani spolupráce s policií nepřipadá v úvahu. Ve finále si všichni bez výjimky víceméně potvrdí pravdivost rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato" - zatímco já jsem dospěla k závěru, že hledání univerzálního reklamního sloganu se vyznačuje stejným stupněm obtížnosti jako hledání pověstného Kamene mudrců ... ;-) ... P.S.: Se zmateně pobíhajícími lepými děvami v bílém nechci mít pokud možno vůbec nic společného. (05.12.2011)

Tenhle román jsem nečetl, nemohu tedy srovnávat film a knihu, ale film se mi moc nelíbil. Jede opravdu na nějaké povrchní danbrownovské vlně, která je zrovna in. To mi jiné páně Urbanovy romány - Sedmikostelí a Stín katedrál - připadaly mnohem fundovanější, literárnější a zábavnější než to komerční amerikánské čtivo. Škoda, Santiniho chrámy by si zasloužily něco onačejšího. Pár hezkých záběrů architektury, které to zachraňují od do odpadu vyhození, tu ale je. Herecké "výkony" hlavních postav byly dorážející. Takhle bych snad byl schopen "hrát" i našinec, kterého pedagogové pro totální nedostatek dramatického talentu nenechali kdys dávno v dětském představení O Sněhurce hrát ani roli mochomůrky. Jestli takhle hamburgerově má být zprzněno i Sedmikostelí, měl by se pan Urban vzbudit. (06.12.2011)

Zajímavá záležitost. ale Strach by si zasloužil větší rozpočet a trochu to roztáhnout. Spousta věcí je zde nerozvinuta, především motivace postav...například postava Stropnického se tam objeví úplně jak Deus ex machina apod. Kdyby to ěmlo tak tři díly, mohlo by tam být víc vysvětlivek, delší odhalování pravdy o záhadné dívce apod. Ale neznám předlohu, možná je sama o sobě tak trochu plytká. (28.09.2023)

Na mysteriózní thriller pod režijním vedením Jiřího Stracha jsem se po zhlédnutí Ďáblovy lsti a Ztracené brány opravdu těšil. Nicméně, očekávání, která jsem měl, rozhodně nedošla naplnění. Scénář filmu je příšerně přitažený za vlasy a popravdě, vlastně téměř celou dobu jsem příliš netušil, za čím se to vlastně hlavní hrdina žene. Motivace jeho protivníka byla sice zištnější, o to ale pitomější. Zcela neadekvátně působí hudba, která velmi ruší při dívání se. Jako by si režisér říkal, že když se není moc na co dívat, tak alespoň může divák poslouchat. Pro mě zklamání a další film, který rozhodně nemusím vidět podruhé. (10.12.2013)

Šedivě vyblitý obraz by byl poslední problém, tenhle pokus o mystiku strhávají především toporné postavy tlačené k zádumčivým pohledům i ve chvílích, kdy je to spíš legrační (jak samozřejmě dokážou lidé v tomhle světě přijmout vraždu). Celý námět mě příliš nestrhl a pátrání po univerzální větě mě vlastně vůbec nezajímalo, protože jsem nedokázal pochopit, proč by měl být architekt Santini nějaká autorita vedoucí vůbec k přesvědčení, že by takovou větu mohl znát. Ani v ostatních aspektech to ve mně nevzbudilo příliš zájmu. (14.10.2015)