Santiniho jazyk

Svatá vylízanosti! Šifra mistra Srandiniho... Strachu vole! Toť ale zase blábol! Jen se mi chce nakonec křičet do děje - zloděj křičí chyťte zloděje! . . . Santini je možná znám svou univerzálností, Strach tak leda svou televizáckostí... Škoda, že oni tihle novostrůjci dopizdí sebelepší možný námět, to už asi (...ne, opravdu! - vždyť se podívejte do análů, kdo je co, a oni snad ani nemůžou věřit, že jde ještě vůbec o nějaký >kumšt< , že...) holt lepší být nemůže... Mladí trendaři přehrávají a drmolí své repl/i/ky, starci přehrávají a snaží se ty mladé ještě nějak předrmolit, brzy jazyk ozývat se ve vší té šmíře - a celé to smrdí ni kadidlem ale kadičem, tváří se to tajemně a moderně ale v principu je to ve vší té nevyrovnané podbízivosti zoufale neoriginální, obsahem pokrytecky otravné a formou zas místy i telenovelově nechtěně komické. A že někdo umí pracovat s kamerou a všelijakými objektivy, filtry a vychytávkami (počítačové dodělávky nevyjímaje) - tak jo, i za tu machu je tedy ta jedna hvězdička. Chrámy samotné pak za nic nemůžou... . . . Škoda už jsem říkal, svrbí mě jazyk... Blablablablabla... Amen. - - - P.S. Urbanovu knížku jsem nečetl, ani mě to nebolí... - - - P.P.S. A Jirko, tak pozdravuj všechny ty svý Kňoury a příště něco (k)akčně z Kroměříže, mají tam taky jeden mysteriozní chrám, hotovej palác mysli - blázinec! Hudbu by pak k tomu mohl složit Landa... %-[.. - - - - - (Poprvé viděno 4.12.2011 na >šaškiniho sprostoru< , hodnocení 66., komentář zde s vyplazenýn jazykem nešťastně přeživšího jako šťastně třináctý - 4.12.2011) (04.12.2011)

Santiniho jazyk je poměrně nezdařený televizní blábol, jenž se snaží čerpat z ohromné popularity všemožných "šifer" všemožných "mistrů". Na pozadí české barokní architektury tak vznikla vcelku kuriózní matlanice obvyklých mysteriózních klišátek, jejíž příběh dojíždí převážně na lobotimizačních motivacích všech ústředních postav. Padouch i hrdina pobíhají jak divoký skauti zmateně sem a tam v marné snaze rozkrýt "nějaké zašlé tajemství", zatímco divák se marně snaží celých 90 minut vykoukat alespoň náznak kloudné myšlenky. Do toho samozřejmě mrtvola sem, mrtvola tam. Jakoby se nechumelilo. Zápletka a celé mystérium je natolik chabé a nedotažené, že mě ve finále donutilo jemně pozdvihnout obočí. Největší záhadou celého filmu tak zůstává, že se nikdo z televizního štábu nebyl schopen zastavit nad scénářem a pronést něco ve stylu: "uvědomujete si, rejžo, jakou děsnou koninu to tady točíme?" Jiřímu Strachovi to totiž evidentně nedošlo. (04.12.2011)

Vědomí vlastní zanedbatelnosti, pokora vůči něčemu většímu, a hlavně ticho. V době permanentního stresu, materialismu (nebo spíš konzumu) a zahlcení informacemi - včetně vtíravé a řvavé reklamy - jistě odvážné a sympatické poselství. Po technické stránce je to nádhera, architektura Santiniho staveb je tu snímána způsobem, z něhož se srdce tetelí. Obsazení je taktéž výborné, nicméně lučištnice z jiného světa (když ne bytostí, tak rozhodně schopnostmi) vše posouvá za hranici, kterou jsem ochoten akceptovat... Ona a tajuplné vraždy vychylují váhy směrem k šestákové lacinosti "záhadologického thrilleru", jakých jsou k mání stovky. Škoda, trochu střízlivější podoba by dokázala divy... takhle je to na dolní hranici doporučeníhodnosti. 70% (31.01.2014)

"Šifra mistra Leonarda" po česku se Jiřímu Strachovi hrubě nevyvedla. Zápletka je poněkud slabomyslná a tak není divu, že jednání hlavních hrdinů postrádá jakoukoli logiku. Jejich obtížnou cestu za poznáním lemuje několik mrtvol, k nimž se chovají s cynismem otrlých kriminálníků. Dopadení vraha evidentně nikomu z nich na srdci neleží, takže pochopitelně ani spolupráce s policií nepřipadá v úvahu. Ve finále si všichni bez výjimky víceméně potvrdí pravdivost rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato" - zatímco já jsem dospěla k závěru, že hledání univerzálního reklamního sloganu se vyznačuje stejným stupněm obtížnosti jako hledání pověstného Kamene mudrců ... ;-) ... P.S.: Se zmateně pobíhajícími lepými děvami v bílém nechci mít pokud možno vůbec nic společného. (05.12.2011)

SKRYTÁ OBĚŤ JE MNOHDY VÍC, NEŽ KŘIČENÁ PRAVDA. Tak takhle má, přátelé i nepřátelé, vypadat pořádný thriller. Architektonickej. A k tomu Bůh, žena a trable, tři věci, bez nichž se nic neobejde a smysl příběhu, který není ani šokující, ani dramatický, ale zkrátka jediný možný. A chytrý, i když některým rozhodně bude vrtat hlavou poněkud déle. Trocha zdravé ironie ("Nejhorší je vidět ženu přicházet z pouště a vědět, že nejde za vámi") také neuškodí. Proti mluví rychlé tempo vyprávění a tím pádem poněkud těžkopádnější divákova orientace a diskutabilní konec, který působí částečně jako berlička. Hudební motivy se často opakují, ale instrumentace se i tak jeví jako shůry... Marek Taclík by mohl občas lépe artikulovat, ale i tak mu jeho komickou figurku/hlavního záporáka lehce uvěříme. Velký plátno na vás, Jirko Strachu a Martine Šeci! :o) (21.12.2010)