Muži v naději

Většinou nemívám pocit, že vím, či budu vědět, kam a jak se děj jakéhokoliv filmu bude vyvíjet. No, tak tady jsem ho měl, myslím ten pocit... připadal jsem si jak Sibyla. To mně ovšem radost moc nedělalo, když člověk tuší (pak už to byla jistota), co protagonista plácne za "fórek" už při jeho nádechu, po chvilce to opravdu začne neskutečně otravovat a zároveň nudit. Tuhle Vejdělkovu Costa Concordiu drželi nad vodou jen pánové Polívka - Macháček, hrstka vtípků (těch lepších) a sem tam nějaká ta maďarská kozička a prdelka, zatímco Petra Hřebíčková alias kapitán Schettino (fakt mi byla extra nesympatická), poslala svým přehráváním (poděkovat panu scénáristovi a zmiňovanému Prodělkovi) , teď už českou pramičku na Vltavě pod jez na bok. Přitom nápad na komedii to byl skvělej a pro mě jako ortodoxního machistu i velmi příjemnej, pokus o vtip, prosím... Nechci spoilerovat, kdo uvidí, stejně jako já neuvěří - od zázračně zachráněné restaurace před krachem po těhotenská martyria a další "uvěřitelný"pecky. Scénář bych zkrátka viděl k nějaké frivolní operetce -50% (02.02.2012)

Fajnšmekrovská sbírka, Bolečku, uměly říct: „sýr“..? Ač si myslím, že cit i myšlení jsem prozatím nikde nevytrousil, necítil jsem se touto "pavlačovou amoralitou" uražen, pohoršen, ba dokonce ani zhmožděn. Kdyby si, cituji bezskrupulózní havířskou kometu těchto stránek: "v plísňákách odění yntelechtuánové s mastnými vlasy", občas nasadili doktorem předepsané dioptrické brýle, všimli by si, že ŽIVOT kolem nich je přesně takový. Lascivní, povrchní, nelogický a potměšilý. Můžete být znechuceni, ale to je tak všechno, co s tím, obzvláště u komedie (!), můžete udělat. A nebo si vypíchněte ústřední myšlenku, že není důležité ke komu člověk odchází, ale za kým se vrací, samozřejmě za předpokladu, že se od sebe odliší drobná avantýra a dlouhodobý poměr.. Vadily mi však jiné věci. Režisérova už od počáteční myšlenky nepokrytá snaha dostát svého příjmení, stereotypní herectví klonu Záruby a Muldera (Macháček), slon v dějovém porcelánu v podobě úmrtí jedné z postav (bez něj by to myslím bylo mnohem zajímavější, byť scénáristicky náročnější) a hlavně ta šablonovitost tuzemské komedie, která kodrcá po kolejích Viewegh-Hřebejkovské lokální tratě. A mimochodem, trošku mi neštymovalo v castingu, že by někdo s tělem Čvančarové podlehl kouzlu prostého taxikáře s dávno propadlou licencí. Abych uvěřil, musel by to být rovnou majitel sítě taxislužeb a nebo vlastník opravdu velikého tága. Na kulečník, pochopitelně.. (01.08.2012)

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. (06.02.2012)

Tak tohle minulo realitu nebezpečně velkým obloukem. Přiznám se – NESMÁL JSEM SE, přitom mě předešlé Vejdělkovi kousky poměrně bavily. Skutečně zábavná místa jsem ale tentokrát hledal marně. Věřím navíc tomu, že tahle herecky překvapivě matná báchorka leckoho urazila. Je mi jedno, kdo koho od sousedů podvádí a s kým chrápe, absolutně nejsem puritán, ale tahle rozradostnělá obhajoba nevěry byla až příliš (hned večer půjdu manželku podvést, rozhodně jí tím udělám šťastnou). Vejdělkovi opět nechybí řemeslná zručnost, ale to je pro tentokrát asi tak všechno. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. Postavy nejsou absolutně z masa a kostí, jen bezkrevní panďuláci v křiklavých barvách. Vše je sterilní, uhlazené, ale s ohledem na kina praskající ve švech to asi máme rádi. Hrdě se stavím na druhou stranu barikády!! (29.02.2012)

V jádru eticky mnohem horší než Troška s Poledňákovou dohromady, jelikož svou demenci a cílení na hloupé publikum Muži v naději popírají rádoby dramatickými a těžce vyděračskými scénami. Ze všeho nejhorší na tom pak je, že svátečně plné kino se královsky baví. Je mimochodem velká škoda, že se Vejdělek nevěnuje ryzím žánrovkám, protože s určitými klišé prvky pracuje perfektně, což například dokazuje skvělá závěrečná scéna, která ale v kontextu celého filmu působí zcela dementně. (29.08.2011)