Fantom Morrisvillu

Kultivovaná parodie staroanglických detektivek meziválečné éry tvoří osobitý vklad do české a slovenské filmové vlny šedesátých let. Jemnost a důraz na intelektuální humor kořeněný bedlivě odvažovanými sarkasmy uvozuje skvělé herecké obsazení, které se v takto uspořádaném scénáři cítí jako doma a pohoda, která z nich vyzařuje, dále zvedá kvalitu celku i režie Bořivoje Zemana. (24.06.2022)

Na můj vkus má Fantom Morrisvillu až moc suchý a rafinovaný humor. Ne že bych vtipy nepoznal, jenže jsem se zasmál asi třikrát. Možná pro můj handikap v neznalosti brakových detektivek, možná protože jsem neocenil specifickou atmosféru. Protože film slušně odsýpá a scénář nedává moc prostoru na nudu, tak mi to nakonec ani nevadilo. Iritovaly mě jen Matuškovy pěvecké výstupy. Pokud chcete spolehlivě pohřbít jakékoliv napětí, dejte mu kytaru a tři minuty času. Jako herec byl ucházející, ale zbytek se do děje vůbec nehodil. (16.10.2017)

Myslím, že hudebně se tomu říká transpozice - převod písně do jiné tóniny. A z šestákové detektivky je najednou komedie, i když se děj a zápletky v podstatě nezměnily. Hvězdička navíc za Skopečka, a taky za vzpomínku na komunismus, ve kterém mě matka pokoutně sháněla Tarzana, Bigglese a jiné osahané a potrhané sešitky s dobrodružstvím. Byly totiž cenější než svatební náhrdelník rodu Morrisů. (04.10.2009)

A zase Bořivoj Zeman. Ze všeho, na co ten chlap sáhl, je cítit nadhled a šmrnc, a když si v hostivařských ateliérech přibral na pomoc ještě Vlčkův scénář s neskutečně promakanou výstavbou i vybroušenými dialogy, pravý prvorepublikový šarm Oldřicha Nového, hlas a dar sdělného pohybového herectví Waldy Matušky a všechny ostatní skvěle obsazené i okostýmované herce, vyšla mu z toho láskyplná rodokapsová parodie, která u mě pravým suchým anglickým humorem i (ne vždycky humornými, ale stejně sympaticky understated) střihovými rafinovanostmi, z nichž porůznu roztroušené mžikové záběry fantomovy tváře patří k těm nápadnějším, vyhrává nad Limonádníkem, Adélou i Schovankou, o vraždících drahoušcích, vražděných Jessiích a psu pana Foustky nemluvě. (23.12.2014)

Pozapomenutá perla ze Zlatého fondu Československé kinematografie od kdysi předního tvůrce pohádek Bořivoje Zemana. Právě touto parodií na Anglické detektivky a mysteriózní příběhy započal svůj sice krátký, ale nezapomenutelný comeback. Spousty diváků film odsunulo na vedlejší kolej s pocitem očekávání crazy parodie alá Miloš Macourek. František Vlček a Bořivoj Zeman se však vydali jiným směrem, směrem, kudy se vydává Fričova "Pytlákova schovanka" či Brooksův "Mladý Frankenstein". Namísto crazy zábavy nabízí decentní humor a s pomocí nadsázky si utváří podle pravidel žánru vlastní příběh. Herecké obsazení snad nemohlo být v době natočení špatné (Vít Olmer až nečekaně výborný) a opět se potvrdil fakt, že pokud se ve filmu objeví Waldemar Matuška, půjde o kvalitu. Tentokrát na 100%. (09.11.2008)