Den před krizí

Další z důkazů, že ty (nej)lepší scénáře píše život sám. Tohle skutečně není O. Stone a jeho „megalomansko-živelné“ Wall street, tohle je debutující J. C. Chandor a jeho komorní, mimimalistické, (až na vyjímky) emocí zbavené, drama „jedné noci“- s pracovním názvem „o nás bez nás“, s příjemným nadhledem a (osvěžujícím) patřičným odstupem podané, dobře napsanými dialogy a přesným hereckým obsazením. Srozumitelné, s přesnou mírou dávkování informací-nikoliv polopatické ani přehnaně odborné (z pohledu obyčejného diváka-prac. občana) a přitom dostatečně poutavé a úderné, aby si to bez problému udrželo vaši pozornost. Snad největší předností snímku je skutečnost, že (nikoho) nesoudí, pouze nastiňuje fakta a ponechává na samotném divákovi, aby si udělal ú(roz)sudek sám. Ostatně, co (kdo) je horší? Místní businessmani mající (také) rodiny, milenky...platící a splácející (jako každý z nás) složenky, hypotéky....jen jsou prostě jejich nároky „trošku někde jinde“ (pravda, účet 80tisíc $ ročně za bordely a (strip)bary (resp. „pracov. večeře“) asi každý obyč. prac. nemá) nebo Ti, kteří jim to umožňují resp. tolik ulehčují aneb jejich urputná snaha žít si (za každou cenu) „svůj sen“, tj. (zcela objektivně) nad svoje poměry (možnosti)? Margin call rozhodně není bez chyb. Je zjednodušující, tj. stravitelnější pro širší publikum (otázkou zůstává, je to chyba nebo holá nutnost?), vzpomínaný balíček je pouhou (sou)částí daleko většího problému, špičkou ledovce, ale pravda, nikoliv nedůležitý. Takže (i vzhledem k notně omezenému rozpočtu) se vlastně jedná o (malý) zázrak. 80% zajímavý komentář (pro mě): verbal (29.03.2013)

Znepokojivý pohled na pragmatickou tvář kapitalismu, kdy když jde do tuhého, tak se jde přes mrtvoly. A právě ona pragmatická chladnost v přístupu k neřešitelnému problému, kdy je to čistě o tom zda (ne)být tím prvním, kdo vyběhne ze dveří domnělého blahobytu a rozpoutá paniku ovlivňující celý (nejen) finanční svět, je na tom nejpůsobivější. Mohlo to být plné plamenných deklamací, zvýšených hlasů, brekotu, bouchání do stolu a házení věcí (a s tímto ansámblem by to asi i tak prošlo), ale není, protože takto to nechodí. V tomto je chladná korporátní kultura zachycena velmi přesně. Což neznamená, že je to emocí zbavené. Jsou tam pod povrchem jasně cítit a vytváří vnitřní tenze mezi jednotlivými skvostně napsanými i zahranými postavami. A právě na nich "morální" stránka toho všeho stojí. Ano, je to ve své podstatě "pouze" divadelní komořina o pár hercích klábosících jedné noci nad stolem/počítačem/kávou o byznysu, ale jde o to, jak dobrá ta "pouhá" divadelní komořina je. A tahle je setsakra dobrá, srozumitelná i naprostému laikovi ve finančních otázkách (protože je to hlavně o postavách) a především výtečně napsaná. (04.01.2016)

Pochopitelne aj pre cloveka, ktory netravi denne cas za monitorom sledovanim kurzov (pre nich mozno meistami az prilis popisne zjednodusujuce). Podstatnejsia je vsak skutocnost, ze cele je to zabalane do funkcneho dramatickeho havu s plejadou uveritelne zahranych postav. Wall street 2 dostava priamy KO direkt. (08.11.2011)

Povedený snímek, s vynikajícím hereckým obsazením!! Přišlo mi, že pro někoho by to mohlo být sci-fi, ovšem taková situace v ekonomice v reálném světě na sebe nenechá dlouho čekat. Vážně skvěle propracované i tak "nudné" téma pro většinu lidí, kteří se v této oblasti v ničem nevyznají. Zachary Quinto to dotáhne ještě hodně daleko, začíná mě opravdu bavit. Jediné co mě nepříjemně překvapilo byla Demi Moore, už není to co bývala, ani krásou už tolik neoplývá. (10.02.2012)

Co jsem tu taky čekal jiného? Banda finančníků, ztvárněná bandou skvělých herců, zde předvádí absolutní lidské dno, jen bohužel s trochu nudným průběhem, který nezachrání ani nejlepší monolog filmu připsaný Jeremy Ironsovi na konci filmu. A pak, že je recese přirozeným procesem hospodářského cyklu...:-) (30.07.2019)