Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Jako se píše douška Post scriptum, tak existoval po prusko-rakouské válce v roce 1866 celkem bezvýznamný termín: Post Bellum. Jako dodatečné označení stavu pro ty, co v oné válce byli a přežili své druhy...," touto větou začíná příběh scenáristy Vladimíra Körnera o mladém důstojníkovi rakouské armády Pavlu von Hebrovi, který sice přežil bitvu u Hradce Králové a byl vyznamenán samotným císařem, teď hledá důvod proč dál žít v tom zdivočelém světě. Najde ho ve službě v armádě? Najde ho v lásce k mladičké šičce Adéle? (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (43)

IdaHutt odpad!

všechny recenze uživatele

Každý, kdo si přečetl alespoň několik dobových (!!!) literárních děl zachycujících poměry v rakousko-uherské armádě, musí být znechucen touto rádoby filozofující a psychologizující a rádoby "historickou" nadutou šaškárnou. V tomto smyslu stačí odkázat na klasická díla, v prvé řadě román Netrpělivost srdce od Stefana Zweiga či román Pochod Radeckého od Josepha Rotha. Nerespektování některých historických reálií mi vadilo již kdysi u Körnerova stejnojmenného románu. Nevěrohodnost příběhu, trapná neznalost dobových společenských norem, morálky, etikety atd. jsou doslova zoufalé. Dopustím se spoileru (!!!), nicméně oč realističtěji by vyznělo řešení podobné alespoň trochu tomu, jež zvolil např. Theodor Fontane v románu Schach von Wuthenow: traumatizovaný lajtnant by spáchal mesalianci a skutečně se oženil s měšťanskou dcerkou - a k sebevraždě by se odhodlal až po nějaké té chvíli "šťastného" manželství. Mimochodem, jeho vyvolená/nevyvolená (ani on sám asi chudák neví, proč zrovna tahle nána) se zde zvůlí scenáristy chová nejprve jako naivní a zcela bezprizorní děvečka od krav, ačkoli jde o přísně vychovanou slečinku ze spořádané živnostenské rodiny, poté si vede jako poblázněná služtička, jíž však její náhlé "vzplanutí" stěží někdo uvěří, následně se z ní stane vypočítavá a zároveň hloupá intrikánka, aby v samotném závěru hrdě a oddaně lkala u pomníku - no tě bůh! Opravdu, otřesná slátanina!!! ()

mira007 

všechny recenze uživatele

Mladičký baron hrdina války,panic, který velí vojenské posádce má depku a zakouká se do vysloužilé prostitutky a pak do mladé nevinné švadleny. Je to na tv film výpravné, celkem syrové ale bez děje. Jenom deprese. PS: Dvě hvězdy za scénu, kdy mladý hrdina jde dát věnec k pomníků hrdinů, ale tam funguje Cinulková s Barešem - já brečel smíchy. ()

Reklama

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Jak mám Körnera rád, a jak rád mám knižní předlohu k tomuhle kousku, tak mi to nějak moc nesedlo. Nejvíc ze všeho mi na tom vlastně vadily dvě věci - všichni mladí herci a televizní lacinost. Nemůžu si pomoct, ale jak vcelku přesně píše někdo tady: kdyby tohle téma, klidně i se stejným scénářem, dostal do ruky Vláčil a v hlavní roli byl Čepek, byloo by to dílo zařaditelné vedle Údolí včel. Na druhé straně, několik herců (Lábus, Dlouhý, Cibulková...) jsou excelentní a několik scén je na český standard hodně působivých, třeba Pavlův sex s hostinskou nebo trest pro něšťastného Feldjägera, k němuž by ho nikdo mimo válečnou dobu neodsoudil. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Dnes stěží představitelná mrtvolná hrůznost jedné z nejkrvavějších bitev novodobých dějin tvoří nosný pilíř i Körnerova původního námětu, jež nepochybně zpracován s ambiciózními plány, selhal právě ve své troufalé okázalosti, která ve výsledku není nic jiného, než režisérovy velké oči. Příběh, zpočátku pojatý jako výborně rozparcelované drama o lidském svědomí se postupně přelévá do fádního červenoknižního vzorce, za jehož patetický schematismus by se nemuseli stydět ani autorky současných mýdlových oper. Lze se jen domnívat, zda by toto selhání mělo být připisováno pouze režijnímu provedení, na druhou stranu pod scénářem je podepsán sám Körner, jehož texty v minulosti patřívaly ke špičkovým dílům literárního a později filmového světa. Nicméně, i přes mnou vyřčené nedostatky nelze Brabcově kostýmní podívané upřít pečlivou snahu o co nejautentičtější zakotvení v prezentované době (všudypřítomnost mocnářských licousů je až fetišisticky rozvinutá, podobně jako rozmanitost vojenských uniforem a dalších důstojnických rekvizit), z níž se navzdory hmatatelné bezradnosti podařilo vytěžit melancholicky pohřební atmosféru, na hony vzdálenou obvyklým vídeňským plesovým radovánkám. Citelná nevyváženost jednotlivých hereckých kreací se pak podepisuje na celkovém nenaplnění divákova nitra; tam, kde v hlavních rolích selhávají mladí (zoufalý Holíček a afektovaná Šoposká), triumfují, byť na nepoměrně menší ploše zkušení mistři, od těch výraznějších (Vladimír Dlouhý, Cibulková, Bareš, Potměšil, Lábus) až po mistrovsky odvedené epizodní party (Maciuchová, Huba, Tesařová, Němec, skvělý Jaromír Meduna). Tato vysloveně schizofrenní polarita veřejnoprávní dramaturgie, kdy na jedné straně stojí vynikající náměty, schopní režiséři a herecká elita a na druhé ledabylí scénáristé a až pověstná skotská držgrešlivost, je jen a pouze ke škodě věci. Zahubit i to poslední z posledního, co na tuzemských televizních obrazovkách stále ještě existuje, by bylo absolutní pohrdání divákem a jeho přízní. A to je zrada, která se neodpouští. ()

J R C Pecuchet 

všechny recenze uživatele

Drsné, syrové zpracování novely Vladimíra Körnera s výborným hereckým obsazením. Předposlední projekt Vladimíra Dlouhého, který ve filmu ztvárnil posádkového lékaře. Zajímavé je, že postava Vladimíra Dlouhého celý film pije a kouří, což se herci stalo osudné v civilním životě. Z dalších herců bych vypíchl Jiřího Lábuse a Igora Bareše.Exteriéry hospody se natáčely v Trojanově mlýně v Praze 6 Suchdole. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se také na zámku Hrádek u Nechanic. (aporve)

Reklama

Reklama