Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Několikáté podojení jedenáctého září. Sázka na dětskýho přemoudřelýho hrdinu, co putuje městem, tentokrát nevyšla, protože Oscar je prostě hodně divnej. Ale divnej takovym nesympaticky vlezlym způsobem. Navíc pointa jeho putování je očekávatelná a nijak originální. Nejsympatičtější je asi Tom Hanks a Max von Sydow. Jeho tichá role byla supr. Vzhledem k tematice, ke které se Američani rádi vracejí, ale dávám jen dvě hvězdy. Mnohem víc mě totiž zasáhlo Remember me. Tady je to poselství, kdy se telefonáty odehrávají přímo v ten okamžik, kdy se bortí Dvojčata, poněkud americké, tedy pateticky rozvláčné. No zkrátka téma pro mě nepřesáhlo jedenáctý září - osobní drama to je, ale to by bylo i bez toho politického pozadí. A to bych pak asi hodnotila výše. Víc psát nebudu, abych náhodou nepoužila spoilery. (28.03.2012)

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)

"Pokud existoval klíč, existoval i zámek. Pokud existovalo jméno, existoval i člověk." Tak to byl neuvěřitelně dojemný a nesmírně vyděračský útok na city. Jediný, kdo mě neštval, byl mrtvý táta a to není žádný velký důvod k oslavě. Ulhaný a ještě k tomu hysterický průzkumník byl totiž celou dobu zralý na pěst a já jsem byl napětím skoro až celý bez sebe, jestli najde správného Blacka, naučí se houpat na houpačce nebo odloží v metru plynovou masku. Pro mě to zkrátka bylo velké utrpení, na které nechci zapomenout jenom proto, abych si to někdy omylem nepustil znovu. A jestli autor skutečně myslel vážně myšlenku, že je lepší mít zklamání než nic, tak MUDr. Chocholoušek prý bere naléhavé případy už v 7 hodin ráno. (04.12.2018)

Odporný a neuvěřitelně patetický kýč. Předčítač se alespoň mohl opřít o skvělé herecké výkony, tady je jenom nesmírně otravný malý spratek, který mi svými přechytračelými řečmi lezl na nervy přibližně od páté minuty filmu. Nechápu, jak se Daldry mohl od své typické citlivé režie (Hodiny) propadnout až k takové přecitlivělé ubulené hře na umělecký film. Nezajímavá a iritující nuda plná zaslzených očních kanálků, v jejímž těsném závěsu je Stoneovo World Trade Center. (19.02.2012)

Ve svém jádru, tam hluboko uvnitř je to vlastně strašně krásný, citlivý a dojemný snímek. S tématem 11. září se jistě nesetkáváme naposledy. Myšlenka filmu je dobrá, je to pěkně natočené, najde se zde pár dobrých režijních nápadů, filmu dominuje krásná hudba Alexandrea Desplata. Všechny scény z tragického dne jsou výborné, dokážou dojmout a určitě si zaslouží o tu jednu hvězdu navíc. Výborné jsou i vnitřní výbuchy Oskara, ale pak je tady to něco mezi tím, co moc neumím popsat. Ačkoliv každým okamžikem, každým dialogem se film snaží něco sdělit, každému něco dát, na mě to působilo strašně podivně a navíc hlavní hrdina si opravdu nedokázal získat mé sympatie, tak chvílemi dorazila nuda, kterou vzápětí ale vystřídala nějaká silná emoční scéna, takže já mám z filmu vlastně docela smíšené pocity. Filmu by prospěla kratší stopáž. Jak tady píší všichni o nánosech patosu, já si nemyslím, že by to bylo nějak přehnané, tato tématika to občas potřebuje, uznávám, že v závěru už režisér moc tlačil na pilu a celé to jen oddaloval, úplná závěrečná scéna je ovšem nádherná. Víc než kdy jindy bych potřebovala hodnocení mezi, protože pro mě je to přesně na hraně mezi 3* a 4* a každou chvíli se ve mně vlastně výsledné dojmy z filmu mění. I tak ale režisér Stephen Daldry má ve své filmografii lepší filmy. (11.02.2012)