Bůh masakru

Herecké výkony "par excellence" ve filmu Romana Polanského, který nám ukazuje, jak jednoduše se může (ne)povinná "zdvořilostní" návštěva u zcela neznámých lidí zvrtnout. Snad nikdy jsem neviděla film, kde by bylo tak jednoduché a zároveň tolik obtížné odejít z něčího bytu:) Zpočátku nepatrné detaily v rozhovorech obou stran postupně nabývají na intenzitě a postupně gradují do okamžiku, kdy je vyhrocený konflikt nemožné oddálit, či se mu snad vyhnout. Poté nastává pravý opak slušné společenské návštěvy. Skutečný konverzační "masakr", v němž se boří hranice správného jednání, zdvořilého a slušného chování, zásad morálky a společenských konvencí. Ten den každý něco ztratil. Jodie Foster ztratila nervy, Kate Winslet hrdost, Christoph Waltz mobilní přístroj, a John C. Reilly přišel o pár lahví dobrého alkoholu. Snad jen ten křeček z toho vyšel nejlépe:) (01.03.2015)

Bravo, pane Polanski, postupné odhazování společenských masek očistilo nánosy kultury až na samu dřeň zvířecího v nás. Tahle ,,archeologická" metoda pomohla tvůrcům (spolu s Polanského adaptováním divadelní hry sem nutno přičíst autorku předlohy, francouzskou dramatičku Yasminu Rezaovou) pod vrstvami ,,superega" nalézt podstatu všech lidí, ať už se jejich ego dovedně maskuje za liberála, humanistku, příkladnou matku, právníka, či třeba křesťana a charitativce. Všichni jsme jedna tlupa, ta paleolitická... Zajímavé komentáře: Matty :-) (22.03.2012)

Divadelno-filmová jednohubka. Kvarteto hercov 80 minút trčí v jednej miestnosti a divák sa pri tom nenudí. Vďaka šikovne nasnímaným scénam a výborným hereckým výkonom sú konverzácie plné silných emócií a malý priestor ponúka prehliadku štyroch charakterov. Arogantný Waltz, temperamentná a falošná Winslet, hysterická a labilná Foster a latentný agresor Reilly. Dynamika filmu sa variabilne mení a racionálne úvahy postáv šikovne striedajú iracionálne reakcie. Film je ako celok súdržný, vkusne zrežírovaný a vzhľadom k stopáži a ponúknutému obsahu efektívny. (16.02.2012)

To, čeho jsem se bál nejvíc, totiž divadelní statičnost látky, se nakonec stává největším pozitivem, neboť Polanski s nemožností pohybu v prostoru pracuje po řemeslné stránce precizním způsobem, kdy člověk přesně ví, kdo kde je, kdo na koho reaguje a kdo se proč a jak tváří, jednoduše díky bezchybné práci s osami a přeostřovačkami, v nichž se mění klidně i tři velikosti záběrů. Winsletová a Waltz výrazně přehrávají Reillyho a Fosterovou, to ale může být otázka osobních priorit a postoje vůči názorům jednotlivých postav. Na každý pád fascinující věc a nádherná psychologická studie frašky... (27.07.2012)

Přímočaré, jednoduché konverzační divadlo převedené na plátno. A přesto vynikající. Dobrý text + čtyři sebejistí herci a je vyhráno. Kino řve smíchy nahlas po celou dobu projekce, protože kde jinde se všichni poznáme, než ve stereotypech hádek a válek pohlaví. Nic dokonalého, nic přesvědčivého, plné hereckých manýr, ale skutečně pěkné. Kde jinde si člověk užije Kate Winslet zvracející přes celé plátno? O nic menšího nejde. Jen škoda, že Julie Adams z Netvora z Černé laguny tu má jen nepatrné cameo. (22.03.2012)