Lo imposible
Nič nás nerozdelí
The Impossible
The Impossible
Režie:
J.A. BayonaScénář:
Sergio G. SánchezKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Naomi Watts, Ewan McGregor, Tom Holland, Samuel Joslin, Oaklee Pendergast, Marta Etura, Sönke Möhring, Geraldine Chaplin, Ploy Jindachote, Johan Sundberg (více)Obsahy(2)
Manželé Bennetovi se rozhodnou prožít vánoční svátky v nově vybudovaném luxusním středisku na pobřeží Thajska spolu se svými třemi syny. Otec Henry přemýšlí o tom, že by mohl ztratit práci, starší syn Lucas už má dost dozoru nad svými malými bratry, matka Maria má zase panický strach z létání a chtěla by se vrátit k práci lékařky. Dva dny po Štědrém dnu zcela bez varování jihovýchodní pobřeží Asie zasáhne vlna tsunami. Neskutečný živel se silou obřích rozměrů smete vše, co mu přijde do cesty, a rozdělí i prchající Bennetovi. Ačkoliv všichni členové rodiny přežijí, vyhráno zdaleka nemají, protože nalézt jeden druhého uprostřed pekla je skoro nemožné. (TV Nova)
(více)Recenze (1 069)
Obrovská poklona, tohle je špičková úroveň, tohle nemá chybu, detailně propracovaný snímek, v žádném případě bych se nechtěl ocitnout na to samém místě. Herecké obsazeni výborné . Dojemný film jak má vypadat, akce byla rychlá a dobře natočená a samotné hledání rodiny bylo strhující. ()
Síla filmu pramení především z nálepky "podle skutečné události" a citově vyděračských momentů. Však vedle toho ční scéna s "vlnou", na kterou nemůžu zapomenout doteď. ()
Tohle mě naprosto emocionálně vyždímalo. Při scéně s tsunami jsem dostala husí kůži, která nezmizela prakticky až do konce filmu a po závěrečných titulcích jsem jen byla ráda, že jsem na to nešla do kina, protože by mě kvůli mému hlasitému brekotu asi vyvedli. Úžasná Naomi Watts, trochu patosu, výborná hudba - dokonalá kombinace. ()
dojemné, silné, vizuálně dokonalé. jeden z nejlepších střihů co jsem kdy viděl. opravdu silný filmový zážitek ()
Drsný film plný doslova autentických záběrů totálního zmaru, lidské bolesti a strachu o život, ale i nezlomné naděje, která pro tuto jednu konkrétní rodinu nakonec přece jenom zvítězí. První část je více zaměřená na matku a nejstaršího syna, druhá na otce a později se propojují. Výprava úžasná, samotná scéna tsunami a poté dílo zkázy mě fascinovaly. Ovšem ty cca dvě hodiny nejistoty, jestli se tak opravdu stane, jsou skutečně hodně působivé jak po vizuální, tak i po emocionální stránce. Jednoduše řečeno, velice dobrý film. ()
Film podává realistické svědectví o katastrofě, která před necelými deseti lety zasáhla bezpočet lidí a v níž by se mohl ocitnout každý z nás. Byl dobrý nápad zaměřit se jen na jednu rodinu, abychom si dokázali zvyknout na všechny hlavní postavy, avšak bohužel jim nebylo umožněno přirůst mi blíže k srdci, neboť jsme jejich charaktery nemohli poznat v běžném životě. Určitě bych s nimi soucítila více, kdybychom je před samotnou cunami sledovali o něco déle. Rovněž bych uvítala strohé seznámení i s osudy jiných lidí, kteří v příběhu hráli nějakou roli, což by napomohlo k celistvějšímu pohledu na situaci. I přes drobné nedostatky se ovšem jedná o pravděpodobně nejlepší katastrofický film, jaký jsem viděla, a proto bych ho určitě doporučila. ()
Od tohoto katastrofického slaďáku jsem pochopitelně neměl žádná velká divácká očekávání, jen jsem byl zvědavý na Naomi Watts, a také mě zajímalo vyobrazení oné extrémně ničivé katastrofy (i když Thajsko tehdy bylo oproti Indonésii nebo Šrí Lance postiženo relativně málo). Popravdě jsem čekal, že to bude obrovská srajda, kterou s utrpením zhlédnu a pak k ní napíšu nějaký jízlivý a sarkastický komentář. Ale začátek filmu se mi líbil, pathosu nebylo mnoho a katastrofické a postkatastrofické záběry byly příjemně naturalistické a syrové. Ovšem od chvíle, kdy nejstarší statečný chlapec začal v nemocnici pomáhat zraněným hledat příbuzné (a našel!), to šlo s filmem od desíti k pěti. Děj se zvrhl v rádoby dojímavý patetický kýč a celé se to natahovalo a natahovalo a natahovalo... Naomi byla asi dvakrát nebo třikrát jakoby dead, ale ve skutečnosti jen tak koukala strnule do blba, aby to jako celé bylo ještě napínavější. No ještě asi půl hodiny před koncem jsem měl v úmyslu dát hvězdy tři, protože natočeno to bylo přeci jen dobře, a pro citlivější a naivnější diváky určitě i dojemně, napínavě a působivě. Ale ten otravně zdlouhavý a megapatetický konec mi moje tříhvězdové plány překazil. A vlastně mi ještě po celou dobu filmu rvala uši nesnesitelně slizká cajdákovitá hudba, ze které jsem dostal osypky. Tento způsob filmů zkrátka není nic pro mě. ()
Nesmírně emotivní, ba téměř dokumentárně natočený film, v němž hlavní prim hraje nezdolná touha po znovushledání se svými blízkými. Snímek Lo imposible se rovněž může pochlubit perfektními hereckými výkony a realisticky zpodobněnými minutami po tsunami. Skvělá práce! „On December 26th, 2004, the deadliest tsunami on record hit the South East Coast of Asia. The lives of countless families all over the world changed forever. This is the true story of one of those families.“ ()
Nemám rád duchaplný americký chlapečky, co si dokážou poradit i v tý nejextrémnější situaci a jen tak mimochodem zachráněj svět a vymyslej žárovku. Takoví mi dokážou zkazit film stejně jako plochej ksicht Pattinson. A vzhledem k tomu, že jeden takovej fracek tady byl a bylo ho hodně, musim hodnotit podprůměrně. Ale na vině pochopitelně není jen ono mrňavý individum. Svoje si odvádějí i přepálená stopáž a snaha vyvolávat v každym druhym záběru slzičky, což se tedy u mě jednou tak nějak i podařilo, ale vzhledem k intenzitě, jakou mě Bayona svojí slzopudnou snahou atakoval, se jeden muj brekot jeví jako neúspěch. Samozřejmě i tady se najde něco dobrýho. Už to, že se podobnej příběh stal, je něco úžasnýho. To za prvý. Za druhý tu byla samotná vlna tsunami vykreslená bez nějakejch příkras a je škoda, že dostala tak malej prostor. No a za třetí je tu moje milovaná Naomi Watts, pro kterou mam prostě velikánskou slabost. Ale přesto je to pořád za slabejch 40%. ()
"I will find them i promise you that... I will never stop searching." Nic nás nerozdělí je velmi silný životní příběh. Pokud už jsem někdy říkal o dramatu, že byl silný. Tak u tohodle to platí dvojnásob. Nejdrsnější a nejemotivnější drama, který jsem kdy viděl. Po celý snímek jsem měl na krajíčku. A takhle moc, jsem nebrečel u žádného filmu kromě Titaniku. Film je plný nadějí, emocí, lásky a strachu. Ústřední dvojice Ewan a Naomi je perfektně vybraná. Režisér se nevyžívá v násilí. Ovšem něco je opravdu nechutné. Zranění, emoce, síla, duše a naprosto zdevastovaná Naomi Watts. Emoce se derou na povrch a musím říct, že film se dokáže dotknout člověka na správných místech. Perfektní. Člověk si pak uvědomí spoustu věcí. (91 procent) ()
Neskutečně silný a emotivní film. Není nijak sentimentální, přesto několikrát dost dojme. Výborně zrežírované (jak scéna tsunami, tak emotivní scény) a zahrané. Naomi Watts byla úžasná a nominace na Oscara je naprosto na místě a mohlo jich být i klidně více. Opravdu velmi působivý snímek, při kterým jsem měl husí kůži skoro pořád. ()
Velmi dobře syrově zpracované drama rodiny během tsunami v indonésii. ()
Na začiatku to vyzeralo, že sa ma bude snažiť film na čele s režisérom neustále emocionálne rozoberať. Pri úvodnej vlne mi vytriskli slzy do očí - hlavne vďaka výbornému strihu a kamere, ktorá sa môže zaradiť medzi najvýraznejšie katastrofické scény vo filme vôbec. Duo Watts a McGregor zbožňujem a preto som sa na film tešil. Lenže po tých úvodných minutách prišla konfrontácia s realitou. Príbeh je postavený na veľmi jednoduchom princípe. Vlna rodinu rozdelila a oni sa snažia nájsť. Problémom je a dúfam, že to nevyznie až tak zle, že je to rodina, ktorá vlastne dopadne dobre. Bez straty niečoho dôležitého. Stretávajú síce ľudí, ktorý prišli o mnoho viac, ale tí ako keby boli v pozadí a dotvárali kulisu. Aj keď je prostredie vytvorené vieryhodne - naliehavosť, zúfalstvo a bezútešnosť akú pociťujú plačúci alebo zomierajúci ľudia jednoducho v príbehu tejto rodiny necítime. Watts aj McGregor majú mnoho výborných scén a mladý Tom Holland sa im v mnohom vyrovnáva. Ale na konci - pri snovej scéne sa potvrdilo to čo som vedel od polovičky filmu a to že celý príbeh je až príliš moralistický. Nerozdeľuje pátos postupne, ale dávkuje ho za každou výraznejšou scénou. Ľudia sú tu buď tí čo pomáhajú, alebo tí čo nepomáhajú. Truchliacich je tu strašne málo a pritom ich vidno v pozadí. Na konci som si uvedomil, že som videl pekný film, ktorý sa mi snažil predať toľko emócií pritom ako keby nepočítal s tým, že niektorý ľudia videli sugestívnejšie, naturalistickejšie a menej schématické filmy podľa skutočnej udalosti. Je to niekde na pol cesty. Katarzia sa nekonala, ale kvôli mnohých krásnym detailom sa na to dá pozerať bez toho aby sa kritizovalo čokoľvek okrem dramatizácie príbehu. ()
ono si stačí vzpomenout na hrůzu nahánějící původní záběry, kterými nás před osmi lety na konci roku 2004 bombardovaly televize ze všech stran spolu s informacemi o nemilosrdně rychle rostoucím počtu obětí.. a když se do toho podaří vložit silný příběh podle skutečné události takovým způsobem, že vznikne strhující, dojemný a velmi autenticky působící snímek s výbornými hereckými výkony, tak vlastně není moc co vytýkat..... ()
Tak tohle není lehký zážitek. Představte si nejvýkonnější ždímačku na prádlo, ehm, v tomto případě na city, a sebe uprostřed bubnu. Po krátkém startu se vše roztočí na plný obrátky a jen tak nezastaví. A když už si budete myslet, že víc nevydržíte, rozjede se to na nový, ještě více ždímající program, ve kterém se dotočíte (doplácáte) až do konce. Emotivně vyhrocené katarze, jež bývají obvykle v závěrech filmů, jsou zde rozesety po celé jeho stopáži tak intenzivně, že si už v půlce budete přát, aby to skončilo. Ale protože víte, že se to opravdu stalo, jste přímo povinni to dokoukat, což má za následek, že na konci o moc lépe, než hlavní hrdinové, vypadat nebudete. Každopádně jde o jeden z emotivně nejsilnějších snímků, jaké jsem v životě viděl. A to je jeho největší klad, ale paradoxně i jeho největší slabina. 80% ()
Taká vlna, dobre vieme, že nie je žiadna sranda. A tento film tiež nebol žiadna sranda, nudil som sa, až som mal chuť si v jednej takej vlne zaplávať. Scény ako, tu máš mobil a zavolaj ešte raz hlavne nerev, alebo pozeraj tu, spoznávaš nejakú z týchto vecí?, ma fakt dojímali. Ešte že som si dal uprostred pauzu na zmrzlinu v Strážskom, lebo ťahať dvojhodinovú zmenu pri tomto .. no neviem. ()
Pěkně poutavé drama. (viděl jsem: 2x) ()
Zpracování úvodní pasáže, když přijde tsunami, hlavní hrdinové jsou bezmocně unášeni proudem, celý ten zmatek okolo, je působivé a řekl bych, že i realistické. Poté přechází film v klasické melodrama, což se přiznám, že není úplně můj žánr. Nezpochybňuji závažnost tématu, ale přesto, že Watts i McGregor jsou dobří herci, já prostě nechci koukat na film, který si přeje, abych po celou jeho stopáž brečel. ()
Tak půl na půl. Začátek a průběh tak prních čtyřiceti minut je dobrý, potom je to jen dojáček. ()
Související novinky
Jurský svět 2 má režiséra
Tržby Jurského světa zůstávají asi největší filmovou záhadou loňského roku. 1,67 miliardy dolarů nečekali ani ti největší optimisté, studio Universal každopádně nezaváhalo a prakticky ihned oznámilo… (více)
Udělen první "ČSFD Honor Award"
Ve třetím dubnovém týdnu se v Praze uskutečnil koncert filmové hudby Film Music Prague s repertoárem skladeb španělského skladatele Fernanda Velázqueze a dvou Britů ve službách Hollywoodu, Harryho… (více)
Bayona vyslyší netvora
Juan Antonio Bayona by se s trochou nadsázky dal označit za španělského Stevena Spielberga. Mladý hitmaker hororovým Sirotčincem i katastrofickým Nic nás nerozdělí trhal domácí rekordy návštěvnosti,… (více)
Tintin, Reacher, Mizerové a Světová válka Z pokračují
Máme tu hrst potvrzených sequelů. Peter Jackson potvrdil, že jakmile se vypořádá s Hobitem, pustí se do natáčení dalšího Tintina. Podle dřívějších zpráv by mělo jít o adaptaci dvoudílného příběhu… (více)
"Go help people. You're good at it !!" Filmy natočené podle skutečného příběhu mají svoje velmi specifické kouzlo, přičemž díky jediné nenápadné větičce filmařům většinou odpustíte všechna ta absurdní zvěrstva, kterým by jinak soudný divák odmítl uvěřit, tenhle snímek je však úplně o něčem jiném. Dostalo se mi do rukou melodrama v naprosto krystalické podobě, jemuž žánrové označení katastrofický film slouží pouze jako lákadlo pro širší diváctvo, protože zde jediná vyloženě záporná role připadla nekontrolované obrovské mase vody, mimochodem triková stránka věci nesnese nejmenších výhrad, a tsunami slouží pouze jako katalyzátor věcí příštích !! Převážně hororový tvůrce Juan Antonio Bayona, známý zejména díky filmu Sirotčinec, jemuž si dovolím směle předpovědět velmi světlou budoucnost, zde plně využívá své zkušenosti právě z tohoto žánru a mistrným způsobem rozehrává tak čistými lidsky primárními emocemi nabitý příběh, jaký si jeden ani nedokáže představit !! Bayona, milovník děsivých scén, nám dopřál pár neskutečných explicitních pohledů na zubožené přeživší katastrofy, kterým vévodí odchlípnutý kus masa pohupující se do rytmu chůze Naomi Watts, navíc na diváka od prvních sekund hrne jednu vypjatou scénu za druhou a nepoleví až do samotného konce, nutno podotknout, že vše sedí s vpravdě chirurgickou přesností. Minimalistický a syrový přístup, z něhož cítíte evropskou část vlivu koprodukce, v kontrastu k alibistickému hereckému obsazení v podobě anglicky mluvících hvězd, k věci ve mně ještě více umocňuje psychickou i fyzickou bolest, kterou jsem empaticky a bezvýhradně přijal, zejména právě díky fantastické a obdivuhodně úsporné Naomi Watts, která prodává veškerý svůj herecký talent převážně mimikou s minimem slov, a byl natolik vtažen do dění, že právě to tolik podle většiny uživatelů patetické shledání mě doslova zahřálo u srdce a způsobilo gejzír nefalšované radosti z happyendu, který nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším rozuzlením děje !! Ještě nikdy jsem se po shlédnutí nějakého filmu necítil tak emocionálně vyždímaný jako v tomto případě, kupodivu to obrovské množství klišé, uslzených scén a otřepané poselství o síle rodiny nepůsobí lacině ani vykalkulovaně. Nejvíce bych ocenil nejen výkon neuvěřitelně přesvědčivého Toma Hollanda, ale i scénáristickou podobu jeho postavy, která je vystavena hraničnímu zážitku, který mu nedovoluje nic jiného než prohodit si role ochranitele s matkou, aby mohli přežít !! Právě tyto situace dokáží člověku ukázat jeho pravou lidskou sílu, právě tyto situace, kdy je donucen poslouchat svůj pud sebezáchovy z nás dokáží vydolovat naprosto vše, není tak neobvyklé, že dítě ohromí nejen sebe, ale i ostatní, a dospělé dokáží zcela nahradit !! Nenechte se mýlit, děti jsou mnohem silnější, než si připouštíme, navíc v takto vypjatých hraničních situacích věk nehraje roli, zde se jen ukazuje pravá tvář člověka, jeho podstata v podobě mentální odolnosti a síly !! Není to nelogické, není to směšné !! Otec v podání tradičně nadstandardního Ewana McGregora, se naopak ve výsledku jeví jako nejslabší článek rodiny, byť tím nijak není snižována jeho patriarchální role !! Režisérova bezchybná fatalistická hra s oddalováním konečného shledání rodiny mi díky štědrosti stopáže nepřišla nijak nastavovaná, naopak patří k nejsilnějším okamžikům filmu, který sice patří do kategorie "vím, jak to dopadne", příběh však během necelých dvou hodin graduje tak intenzivně, že celou druhou půlku filmu budete sedět jak na jehlách v očekávání, kdy konečně dojde ke zvratu, přičemž ale tvůrci do velkého finále vůbec nepospíchají, takže si užijete pořádnou emocionální nálož !! Není se třeba rozepisovat o solidárnímu vyznění snímku, které je ještě znásobeno neznámými, kteří jednají naprosto automaticky ve své neoddiskutovatelné humánnosti !! Nemůžu opomenout výtečný hudební motiv Fernanda Velazquéze, přičemž právě tento snímek geniálně kombinuje skvělé vizuální motivy s hudbou, respektive děsivým tichem, ani práci kameramana Óscara Faura, které dotvářejí mozaiku, díky níž patří The Impossible k mým vůbec nejsilnějším filmových zážitkům vůbec, jemuž velmi rád odpustím jak velmi jednoduchoučký děj i přehnaně dojemné dialogy..!! () (méně) (více)