Vlčie diery

Krutá doba, kruté činy. Je tady všechno, odhodlanost Slováků vyhnat ty německý vši, dobrovolné sebevraždy v zájmu spravedlnosti, krutost a vymletost německýho myšlení a hlavně plnohodnotný obraz nejtemnější doby slovenského národa, protože né všichni chtěli do boje. Hodně zdařilá a věrohodná podívaná, ale určitě pro silné nátury. Jsem dost zmatenej z negativní kritiky od některých slovenských spolu-komentátorů, nebo spíše spolu-komentátorek. Na tohle byste měli být hrdý jako na odkaz boje za svobodu Vašeho národa a né tady kritizovat špatnej zvuk a podobný blbosti. (16.01.2012)

Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. (08.12.2018)

Výborný slovenský válečný film odehrávající se za slovenského národního povstání. Film byl evidentně natočený ještě před Únorem, neboť zde dokonce zaznívá i kritika na hlavu Rusa. Samozřejmě je plný nacionalismu, ale v této době bez pardonu pochopitelného. Živoucí důkaz, že Slováci uměli točit skutečně dobré filmy a je škoda, že jejich současná kinematografie prakticky neexistuje. Pokud mi něco vadilo, tak ten závěr, na kterém bylo jasně patrné, že ty tanky jsou jen párcentimetrové makety. (25.05.2011)

Klasický pohled na partyzánský odboj a SNP v intencích doby vzniku (partyzáni jako neohrožení a morálně čistí bojovníci, SNP jako spontánní akce k níž se připojil celý národ, trocha oslavy Rudé armády, žádná kritická reflexe Tisova režimu jež je spíše něčím vnuceným a Slováky přetrpěným), který však významně vybočuje z dobové produkce realizační velkorysostí a působivým vystavěním dramatické zápletky. Bravurně zvládnuté bojové scény se mísí s dusným psychologickým dramatem a do toho se prolíná kolektivní osud celé vesnice, jehož podání se nevyhýbá ani obrazu vraždění dětí, či odvážné scény matčina subjektivního vnímání popravy vlastních synů na postavě úplně cizího, zbabělého partyzána. Zajímavě zde vypadá smiřlivý postoj ke kolaborantské postavě (v čerstvě poválečných českých filmech čekal kolaboranty vždy vskutku nemilosrdný konec) i velmi charismatické vykreslení zákeřného příslušníka SS v působivém podání F. Dibarbory. Bohužel u většiny dalších hereckých výkonů je znát nezkušenost slovenských herců s natáčením před kamerou a tak mocný efekt některých scén jejich přehráváním trochu trpí, především ženské party až na civilní B. Poničanovou jsou i přes hezké tvářičky tragédie. Palo Bielik natočil první opus své kariéry a slovenského filmu vůbec, jako válečný film zůstal snímek nepřekonán až do konce padesátých let, kdy Bielik vytvořil další silně dramatická díla Štyridsaťštyri a Kapitán Dabač. (18.11.2012)

Hrozně dlouhej film o partyzánech na Slovensku. Hróóózně dlouhej, nebo spíš zdlouhavej. Všichni chlapi - ti bratři a vůbec všichni - jsou tam skoro stejní, takže od začátku do konce jsem v nich měl zmatek. Jedinej, kdo mi zůstal v hlavě je ten hlavní fašoun, protože vypadal trochu jinak (ale mluvil moc dobře slovensky, na to, že byl Němec). Navíc tam všichni mluvili cizí řečí (a slovensky bylo taky často celkem špatně rozumnět) - hodně nepřeložené a neotitulkované němčiny, ruštiny, taky francouzsky tam mluvili. No a ten příběh taky nic moc. A na koncu ty tanky, jak vypadají jak hračky, tak to je děs. Já vím, že je to starej film a natočenej těsně po válce, takže ještě hodně tím ovlivněnej, ale já to prostě neocením. (06.05.2007)