Studená ryba

Prazvláštní horor, který je znepokojivý chováním lidí a naprosto nahání hrůzu, jakým způsobem se chová parta kolem podnikatele, ke kterému se hlavní hrdina přimotá. Naprostá deformace charakterů, osob, která graduje na závěr proměnou hlavního hrdiny. Veškerá gore akce je brutální a opět asiaté ukazují, že jsou v tomto mistry. Možná nejsou některé scény vyvážené, ale nedá se říci, že by byla délka filmu problém. Naprosto originální vedení filmu, kdy si divák říká, co to "kurva" je a místy až slovy nepopsatelné. Dlouho jsem neviděl film s tak nepříjemnou atmosférou.......8/10 (22.05.2017)

Bizarné, a pritom absolútne uveriteľné. Sú tu naozaj zaujímavé a v niektorých prípadoch až skvelé herecké výkony (Micuru Fukikoši, Denden), vďaka ktorým si užívate to neustále prekračovanie takmer všetkých mysliteľných hraníc. A to príbeh začínal sledovaním rodiny, ktorá má obchod s akváriovými rybičkami. O čom je vlastne Studená ryba? O ľudoch berúcich čo chcú a o ľudoch nikdy nemajúcich to čo chcú. O netradičnom a neslušnom spôsobe, ako si otvoriť oči. Studená ryba mi poskytla skvelo vyskladanú porciu dojmov s 5* puncom. (29.08.2021)

Založeno na pravdivém příběhu. CITÁT - Haló? Tady Syamotův obchod s tropickými rybami........ Dva prodejci akvarijních ryb se jednoho dne potkají, díky malé krádeži dcery jednoho z nich. Jeden je chudý, druhý je bohatý a bohatý chce víc. CITÁT - Líbí se ti moje Ferrary?............ A tímto osudovým setkáním začínají problémy, které mají perfektní vyvrcholení. Sexuálně, perverzně a krvavě laděný příběh, který si na nic nehraje. Zajímavá hudba, povedená kamera, která vykouzlí pár povedených záběrů. Střet dvou akvaristů a jejich rodin není žádná káva, vše od počátku spěje k dramatickému konci. CITÁT - Japonci nedělají nic, co by nás přimělo cítit se provinile........ Rybičky, které Okubo, okolo 65 minuty, obdivuje a ťuká jim na sklo, jsou klasická Paví očka neboli Živorodka duhová - Poecilia reticulata. Film se ubírá zajímavým směrem a Syamoto se zaplétá do podivné sítě intrik, vražd a sexu. CITÁT - Všichni jsou legrační.......... Aiko a Murata jsou...jak to říci? Prostě umějí dělat lidi neviditelnými. Jsou perfektně sehraní a práce jim jde od ruky. Běžící časomíra přes celou obrazovku je zajímavý nápad, ale je nevyužitý a krátký. Brutální konec je pak jen třešíňkou na pomyslné hladině akvarijního obchodu. CITÁT - Já jsem teď nový Murata!!!!!........... (17.11.2014)

Tomu říkám rekonstrukce kriminálního případu. Je fajn, že se Japonci nemusí trápit s nějakou cenzurou a přístupností... Prostě točí věci tak jak jsou, bez kompromisů a když to má hlavu patu a myšlenku, jsem rád za asijskou kinematografii! (20.08.2012)

Nuda s ubíjející stopáží a v porovnání s jiným Šion Sonovým filmem, který jsem viděl jako první od něj, mi přišel velmi strohý a bez šťávy. Ups, tedy tou "rudou šťávou" se zde vůbec nešetřilo a jedná se poměrně o hodně nekompromisní krvavou brutalitu v průběhu dění, ale postrádá cosi navíc. Hodně exploitační zálěžitost, která si potyká se satirou společnosti, rodinných vztahů a náboženství vůbec, ale ve výsledku na mě působí prázdně a bez hodnoty. (19.08.2014)

Asijská sonda do praktik užvaněného masového vraha a jeho blízkého okolí. První dvě třetiny je hlavní hrdina soustavně ponižován, nucen krmit rybičky obchodními partnery a dokonce se stane prvním subjektem asistovaného prcání, v té poslední třetině snímek přehazuje výhybku na jakousi odvážnější japonskou variaci Americké krásy, kdy se konečně docení kouzlo chladnokrevnosti a tradiční japonské rodinné hierarchie. Do kroku tomu vanou pronikavé melodie skvostného hudebního doprovodu, který bych si bez výčitek vycpal a přitloukl nad krb a nesmím rovněž zapomenout na příjemný dostatek soft porna a explicitního násilí. Bohužel jsem polovinu stopáže chtě nechtě prozíval a to kvůli drastickému nepoměru toho nekonečného hysterického slovního průjmu s bizarně zábavných zbytkem. Čí je to asi chyba. (29.04.2013)

3* + 1* za ten závěrečný masakr!! (08.08.2011)

Nekompromisní lekce nipponoidního psychotismu... Možná mi chyběla kapánek chytřejší myšlenka v pozadí která by z toho všeho nakonec udělala hlubší zážitek, ale fakt je, že to dost dobře obstojí i samo o sobě tak ja to je- protože takhle ujetou "rodinnou komedii" široko daleko nenajdete(za to ručím). Mimochodem, je to naprosto brillantně zahrané! (18.01.2015)

Japonci mají hodně bizarní mentalitu, oproti nám Evropanům. Takhle brutální film a navíc ještě podle skutečné události jsem zatím neviděla. Od začátku mě to vtáhlo do děje, i když rozjezd byl kapku pomalejší. Bylo cítit, že něco (někdo) není v pořádku. Jen jsem čekala, co se z toho vyklube. A že to nakonec byla hodně BRUTÁLNÍ edukace. Za mě 87%. (18.10.2015)

Na rovinu: Môj obľúbený japonský režisér Shion Sono ma tento krát sklamal. Takmer každý jeho film zachádza priam až do absurdnosti, na ktorej poukazuje, resp. kritizuje určitý prvok súčasnej japonskej spoločnosti. Na mňa zapôsobili hlavne Suicide Club (5*), jeho voľné pokračovanie Norikos Dinner Table (4*), s malými výhradami aj Exte (4*). V jednom z jeho najnovších počinov Cold Fish však „prestrelil“. Ani nie tak v zmysle brutálnosti, ktorá tu je zobrazená naozaj explicitne (tú v podstate vyhľadávam a v Ázii som už zvyknutý naozaj na hocičo), skôr spomínanú absurdnosť dohnal až do takých extrémov, že kritika spoločnosti (tu pojednávajúca o postavení/podriadenosti/nadriadenosti zamestnancov v japonskej spol.), o ktorú sa očividne (a miestami nasilu) snaží, vyhla akémukoľvek účinku. Príbehová kostra o dvoch vlastníkoch rybích obchodov, z ktorých jeden zaúča „vraždiacemu“ remeslu toho druhého je priveľmi nezmyselná, postrádajúca akúkoľvek rozumnú pointu a tento krát stavia na chabých základoch, ktoré spoliehajú len na to, že divák bude dianím na pláne/obrazovke šokovaný. Dva a pol hodinová dĺžka nie je tento krát až tak na škodu, avšak jej potenciál je značne nevyužitý, pretože režisér zabíja akúkoľvek vážnejšiu scénu nežiaducim humorom, ktorý pôsobí skôr ako fraška, než ako vážna kritika spoločnosti. Nastáva protiklad a zmätok, či niektoré scény nebrať vôbec vážne alebo sa nad nimi hlbšie pozastaviť. Prezentované dejové zvraty (hlavne ku konci) sú veľmi slabo logicky podložené a zdôvodňované na to, aby vyvolali hlbšie zamyslenie. Skôr sú primané ako fakt, a ďalej sa len čaká akú šialenú vec vyvedie postava v ďalšej pol hodinke a dej plynie ďalej. Viaceré príbehové odbočky sú časom postavené na vedľajšiu koľaj (manželka „učňa“, policajné vyšetrovanie). Záver tak vyznie naprázdno bez akýchkoľvek emócii a pár minút po skončení filmu sa nad jeho obsahom už ja osobne nezamyslím, čo je oproti takému Suicide Club, ktorého pointa a zmysel mi rezonovali v hlave ešte dlho po zakončení, naozaj veľké mínus. Aby som len nekritizoval, tak režisérova klasická zvrátená atmosféra je prítomná počas celého filmu – porovnal by som hlavne s atmosférou Norikos Dinner Table a Strange Circus. Nevadí mi ani brutalita, tú taktiež oceňujem, aj keď na to, že Japonci kamerou „neuhýbajú“ som zvyknutý. Nakoľko mám rád aj čierny humor, tak niekoľko hlášok ma naozaj pobavilo (senzitívnejší diváci naozaj ruky preč!). To je však len slabá záplata na takmer až „artové“ chvíle, ktoré mi Shion Sono poskytol v predchádzajúcich filmoch. CELKOVO: 2,5* = zbytočne prestrelená absurdita strieda ešte zbytočnejšiu a nežiaducu absurditu, pri ktorej je síce jasné, čo chcel režisér povedať a kritizovať, ale podáva to značne rozporuplným štýlom. (01.08.2011)

Za poslednú polhodinu by som mohol s čistým svedomím dať päť hviezd, no zvyšok kolíše niekde medzi tri-štyri. Páči sa mi, akým pozoruhodným spôsobom Shion Sono poukazuje na svet. Dobrých deväťdesiat percent filmu pôsobí absurdne až surrealisticky, každopádne pevne verím, že presne takto by mohol (a nielen v Japonsku) vyzerať svet, ak by neexistovali zákony a každý človek si mohol žiť podľa vlastnej chute. Osud hlavnej postavy teda môže vyzerať príliš bizarný a surrealistický, no stále v ňom je cítiť živosť a realistickosť. Film je však zdĺhavý a úvod trochu slabší. Na hercov (a pekné herečky) sa síce pozerá relatívne príjemne, no aby sa divák dočkal finálnej formy, musí si nejakú dobu počkať a pretrpieť nudu a nejaké to vraždenie. Mám ešte jednu pripomienku, a tú, že mi film Studená ryba po pár dňoch výrazne zlepšil náladu, za čo môže najmä posledná "mind fuck" polhodina. Iné diela od Shiona som doposiaľ nevidel, toto však bola celkom bomba. (25.09.2018)

„Studená ryba“ není filmem, který by mě od Sona tak dostal jako třeba „Suicide Club“. Tam mi přišlo, že je ta výpověď o společnosti silnější a smysluplnější. Přesto i ve filmu „Studená ryba“ najdete něco víc, co vás dostane, co vás donutí přemýšlet, jací vlastně lidé jsou a kam až jsou schopni zajít jen pro to, aby uspokojili nějaké svoje choutky. Nemluvě o tom, že svým chováním působí i na jiné. (27.05.2017)

Svět zvrhlosti, násilí a bizarního sexu je zde servírován natolik zdrcujícím způsobem, že to ve vás zanechá silný a nepříjemný pocit bezvýchodnosti a frustrace. Je to dost možná nejdrsnější film jaký znám, není to však jako sledovat drastický horor jakoby ze vně, skvělý režisér-vypravěč vám naservíruje vypjatou psychologickou hru o autoritě, které lze snadno podlehnout. Autorita je ten pojem, který může vysvětlit motivaci uťáplého majitele obchodu s rybičkami, důkazem je slavný několikrát zopakovaný Milgramův experiment a stačí se podívat do nedávné minulosti na autoritativního Hitlera a nad poslušností jeho následovníku. Film tedy nesledujete ze vně, ale vnímáte jej zevnitř, spolu s postavami (skvěle zahranými i vedenými z režiserského křesla). Filmařky dokonalé, hudebně krásné a to vše je slito ve formě dramatu, nad kterým by si i Ovidius zlomil pero. Ostatně metamorfóza je zde ústředním tématem. Bolestivé a zhoubné jako nádor - čím by chtěl být Trierův Antikrist, tím je Cold fish od Shiona Sono. ŽIVOT JE BOLEST! (29.09.2011)

Sono asi momentálně ujíždí na benzedrinu, jinak si to nedovedu racionálně vysvětlit..., neskutečná jízda..., jen tak dál, hochu, jen tak dál !!! (16.10.2011)

Můj třetí film od Siona Sona mě utvrdil v jedné věci a to v tom, že Sion je prostě tvrďák. Je jedno, jak moc tenhle film může chvílemi působit neuvěřitelně, groteskně, brutálně až to hezké není či naprosto nelidsky. Já v tom vidím i jakousi pointu celého tohoto dílka – je neuvěřitelné, že u takovéhoto tématu se můžete i v několika chvílích zasmát (bez toho občasného humoru by se o mě asi pokoušel infarkt), skoro nedýchat, říkat si pro sebe „ty vole, to snad ne“ a tak různě či podobně. Multižánr jak vyšitý, který dokáže vystřídat opravdu téměř vše od komedie (a to si fakt nedělám prdel), dramatu přes thriller až k čisté exploitation (viz závěrečná řezničina). Jestli má jít ve skrytu o kritiku společenského uspořádání, složitých, pokřivených rodinných vztahů či čirou ukázku toho, jaké dokážou být lidé bestie, samozřejmě to v tom lze najít a celý snímek i takto chápat. Chci ale spíš říct, že film s takovouto intenzitou obstojí i jako pouhá “““zábava“““, protože dokonalejší kanadský žertík jsem jakživ neviděl. Neopomenutelným faktem je i to, že Sion Sono je po stránce formální naprostý profesionál a režie Studené ryby má koule jako Golem. Na motivy skutečných událostí… (09.04.2012)

Tak to mi zase jednou vytřeli parádně Japonci zrak. A začalo to tak nenápadně....byl jednou jeden skromný, pracovitý ,poctivý chovatel akvarijních rybiček, kterému v obchodě pomáhala jeho krásná, mladá žena, která bohužel sňatkem s ním vyvdala i jeho poněkud nezdárnou mladistvou dcerku. A tato uličnice jednoho dne ukradne pár věcí v sámošce, z čehož majitele málem klepne a volá rodiče. Od většího průšvihu ji zachrání veselý starší pán, který se za ni zaručí, shodou okolností je to bohatý majitel - kdo by to řekl-velkého obchodu Amazon, který kupuje exotické ryby po celém světě. Překvapenému taťkovi nabídne místo společníka ve své firmě a holčinu ihned zaméstná , kde bude pod dozorem a polepší se, kdo by protestoval, když ho domů sveze v červeném Ferrari. A to není všechno, tenhle uk,ecaný skorodědula má krásnou, mladou ženu......a dál se pěkně koukejte sami:-) Poslední půlhodina filmu je neskutečná a donutí vás přemýšlet o spoustě věcí, které dokáží radikálně převrátit život všem zúčastněným vzhůru nohama, doslova i obrazně. Možná jsem mírně úchylná, ale dávám pět hvězd. (28.10.2012)

Japončíci prostě dokáží mistrně skloubit prvky černočerného humoru s dramatickým dějem. Tahle bizarní jízda se stupňuje čím dál víc a vrcholí neskutečným gorefestem! Příběh jedné rodinky, která se zaplete s maniakálním šílencem, majitelem obchodu s rybičkami a který dokáže dělat z lidí " neviditelné ". Surovost, znásilňovačky, ponižování, uchylnosti - to všechno skloubeno do komediálního satirického žánru. A to málo kdo umí takhle s přehledem natočit. Výborně je i použita různá klavírní, smyčcová nebo drumová hudba, korunovaná opusem Gustava Mahlera (Symfonie 1 in D Major - Titan III. Funeral march), která vždy začne hrát při různých vyhrocených situacích. Bomba film!! (14.12.2016)

Zvrácený. To je to slovo, které jsem hledal. Tohle suši mi moc nejede… ale pro lidi, co si libují v akvaristice, případně jezdí o víkendu na chatu, aby tam naporcovali své sousedy asi dobrý. (07.08.2017)

Snažím se před projekcemi o ději filmů co nejméně zjišťovat, a nese to své ovoce. Internety jakékoliv překvapení ničí, a já chci tenhle element zpátky. Tudíž jsem šel do Ryby s naivní představou, že Sion Sono natočil seriózní thriller. Au, jaká to chyba, ten chlap je prostě už moc velkej autér. Nemůže jinak, než divákovi rozjebat hlavu takovou náloží, že to leckdo nepobere. Nejinak je tomu tady. V makovici mi ještě teď hučí jak v úlu. Tohle umí málokdo. (21.11.2018)

No tak to zase bylo něco. Čekal jsem celkem roztomilou brutalitu, po které zbyde lehký úsměv na rtu, jak to vše bylo pěkně nadnesené, groteskní a krvavé. Všechno tam sice bylo, občas opravdu něco mezi situační komikou a masakrem. Ale celkové vyznění je tak studené, nepříjemné a odtažité, že jsem byl fakt znechucen. Ovšem fascinující to bylo. (13.09.2011)