Ceremoniář

Sračka a takže nepřekvapí, když autorkou scénáře je polepšená komunisticko disidentská hysterka Kantůrková, hlavní roli hraje "miláček žen" Hrušínský a celé to splácal z režijního hlediska dohromady Jiří Věrčák...je zajímavé, jak se nikdo nedokázal ani ve filmu a ni v literatuře popasovat s životem běžných lidí v této době. Dočkáme s toho někdy? A někde? (08.09.2020)

Hrušínského tvár, oprostená od akejkoľvek mimiky s totálne nehereckým prevedením len dala pomyselný klinec do rakvy tohoto nemastného - neslaného filmu . Katastrofálny scenár a hlavne príšerný strih . A pritom námet to bol vynikajúci. A propos ... Nebol to náhodou TV film. Celkovým prevedením tak vyzeral (19.03.2009)

Pěkný námět, a snad i záměr. *** Mít představu o tom, jak a čím by scény měly působit, žel není totéž jako toho neupoceně dosáhnout. Některé moudré knižní deklamace směrem do věčnosti pootočených hlav jsou přímo na zabití, banální práce s kamerou a obecně s řešením scén a vůbec celková doslovnost a prvoplánovost (včetně herectví, viz Báru Štěpánovou, agenty, papaláše a celkově typová klišé, nebo dramaticky temných či impresionisticky laděných tónů doprovodné hudby, podle situace) to místy srážejí k neukoukatelné trapnosti, byť člověk toho evokovaného, leč nenaplněného potenciálu zároveň lituje a věřím, že mnozí spokojenější diváci ve snímku díky té sugestivnosti, jak významně se to všecko tváří, viděli víc, než v něm je reálně přítomno. A to především díky povrchnosti, absenci prokreslených osobních příběhů, vztahů, kauzalit a vodítek, pod níž si hloubku možného dramatu může každý doměřit podle svého - to je ovšem velký zápor každého díla sázejícího na nedořečenost, neboť ta je každopádně bezpracná, nic důležitého sice nezkazí, ale ani nedosáhne. S tím také souvisí nečitelný výraz Hrušínského-Františka - on přísně vzato ani jiný být nemůže, protože nemá jaké konkrétní emoce jakožto osobnost konzistentně vyjadřovat, není, jak mu jako člověku rozumět, jeho příběh a vztah k životu neznáme, ve scénáři je za ním prázdno, neřeší, jestli je to dobrý nebo zlý člověk, uměřený, apatický, nebo dusící hněv, přemáhající zklamání, jaké má s kým úmysly, co se ho dotýká, si od toho, co dělá, slibuje, jestli ho to uspokojuje a proč, a až zúčtuje, jaké vlastnosti a schopnosti bude moci v jiné životní etapě nabídnout, jakým člověkem bude... nada, nula, nic. Jeho vnitřní život je autorům ukradený, a stvořili tak vlastně velice arogantní postavu a film, jimž jsou ukradení diváci - ať si o nich myslí cokoli, nezáleží na tom, film žádnou interpretaci neocení víc než jinou, je to zbytečná práce, ztráta času. *** Film zkrátka nestojí o hlubší pozornost, a především proto také za hlubší pozornost nestojí, byť se člověku nechce ten přitažlivý námět a nedostatečné náznaky jednoho zvláštního životního osudu a příběhu, který by stálo za to odvyprávět důkladně, opustit. Přímo to volá po nějakém poctivějším ztvárnění. *** Podle mého dobrá příležitost pro remake. *~ (26.02.2020)

Ne moc známý snímek, který zobrazuje dobu zlou, v našich dějinách jednu z nejhorších. Životní filmová role Jana Hrušínského, kde se projevily jeho nesporné kvality. Kluk, který se dostal na nějakou chvilku STB na kobylku. Prý se to skutečně stalo, to by tedy byl Husarský kousek. (20.05.2014)

Skvělý námět, zoufalý scénář a zachraňují to herci. Výsledek podobný televizní inscenaci. Je sice pěkné, že tu je vcelku obstojně ztvárněná doba, ve které se odehrává příběh, a že ze sebe jinak průměrní herci jako Krampol, Klem či Hrušínský ždímou maximum, nicméně nemastný a neslaný výsledek způsobuje, že po skončení už vše přestává kohokoli zajímat. Když porovnám třeba roli Jany Švandové s podobnou rolí Elišky Balzerové v Pěstích ve tmě, je ten rozdíl propastný... A pochvalovat si, že jde o "intimní příběh" u něčeho, co se označuje za thriller, je třešnička. Fakt by mě zajímalo, zda by všichni ti, kteří tu rozhazují hvězdičkami, byli ochotni se na to podívat nejen třeba třikrát či čtyřikrát, ale alespoň druhý den znovu... (16.05.2015)