poster

Tým na hraně (TV film)

Dokumentární / Sportovní

Česko, 2010, 61 min

Režie:

Karel Jonák

Scénář:

Robert Záruba

Kamera:

Pavel Brynych
  • Ceberus
    *****

    Jágr zde má několik zajímavých výroků... "Všichni víme, že já nerad dělám kapitána, abych se moh soustředit sám na sebe [...] Tam jde hlavně o to, aby ten, kdo bude kapitán, aby nežárlil, když třeba Růža za mnou přijde a bude se bavit o určitejch věcech, který se řeší během toho turnaje." - "Já vždycky říkám, že hokej na velkým a malým kluzišti má akorát stejnej název, je to úplně jinej sport." - "Já bych to [zoufalství Ruska ve finále] přirovnal do normálního života... je to něco podobnýho, jako když člověk pět let nemarodí a najednou dostane chřipku a je z toho úplně hotovej a neví, co má dělat. Na rozdíl od člověka, kterej má chřipku pětkrát, šestkrát do roka, takže je úplně v klidu a ví, že to za chvíli přejde."(25.3.2013)

  • RockChick
    *****

    Hokejová mistrovství sleduju odmalička, ale do srdce se mi nejvíce zapsal jednoznačně tento šampionát. Bylo to tak trochu jako spojení nejhorší noční můry a největšího snu - víte, všechno to podceňování týmu na začátku, prohry, mizérie, play-off už v osmifinále, góly v sedmých vteřinách, penalty, finále s Rusáky atd. atd., ale jelikož to nakonec mělo dobrý konec, byl to šampionát snů. Pro mě je to o to víc srdeční záležitost, neboť jsem zrovna maturovala a ten týden jsem měla svaťák, takže sama jsem si prožívala svoje osobní drámo, které také dobře skončilo. Sečteno podtrženo: Dokonalé načasování, dokonalý mistrák, dokonalost sama! Sakra..., jen dívat se na to po 7. září 2011 mrazí v zádech a vhání slzy do očí, ale z úplně jiného důvodu než z radosti... HOŠI DĚKUJEME, A NIKDY NEZAPOMENE!(10.9.2011)

  • MikeCool
    *****

    TV-film. Pro mě je Mistrovství světa v ledním hokeji 2010 v Německu, ten nejúspěšnější a nejemociálnější sportovní zážitek, který jsem kdy mohl zažít. Jelikož jsem ročník 95, tak si Nagano mohu pamatovat jako tříleté děcko, ale díky mé paměti si samozřejmě na zlatý olympijský turnaj vůbec nevzpomínám. MS 2010 jsem prožíval každičkým zápasem. Abych byl upřímný, tak po neúspěchu s Nory a následně se Švýcary jsem trošku ztrácel naději v český tým, ale následný, úspěšný zápas s Kanadou, ve kterém jsme bojovali o to, aby jsme se vůbec dostali do čtvrtfinále mezi nejlepší osmičku jsem už věděl, že mi na ty medaile máme. Po infarktovém čtvrtfinále s Finy a následně semifinále se Švédy, mimochodem Rachna Kachna, toto letělo, chybíte nám hoši :( ...se tým, kterému nikdo nevěřil a který byl na pokraji potupnému nepostoupení do Play Off, dostal až do velkého finále s Rusy, které upřímně a od srdce nenávidím. Nebudu rozebírat postup celého zápasu, ale podotknu to, že finále MS 2010 byl pro mě ten nejlepší u televize strávený hokejový zážitek. Hlavně poslední 3 minuty zápasu, ve kterých jsem ani nedutal, při nepochopitelné přesilovce 6 na 3. Takovou přesilovku jsem v přímých přenosech hokejových utkání nikdy neviděl a velkou zásluhu na naší zlaté cestě za titulem má samozřejmě Tomáš Vokoun, kterého s velkým nepochopením nezvolili jako nejlepšího brankáře turnaje.(6.1.2014)

  • viperblade
    *****

    Pamatuju si, jako by to bylo včera, co náš tým začal hodně špatně mistrovství světa 2010 a většina fanoušků jej předčasně odepsala. Byli to ti samí, co se pak stejně jako my opravdoví fanoušci, radovali, že to dokázali. Proč se já považuju za opravdového fanouška? Protože jsem nepřestal věřit, protože jsem sledoval poctivě každý zápas, protože jsem už v úterý, kdy tým nastoupil proti Kanadě, kterou porazil 3:1 (já vím, že to bylo 3:2, ale ten jejich poslední gól dodnes neuznávám kvůli faulu na Vokouna) říkal, že my to celé vyhrajeme. Cestou do školy jsme se vždycky s jedním kámošem hádali - já tvrdil, že to vyhrajeme, on, že sotva, že se maximálně dostaneme do semifinále, protože Švédsko a hlavně Rusko hrálo téměř bezchybně. Nezapomenu, jak jsem doma začal řvát na celý byt, když dal Rachůnek vyrovnávací gól 7 vteřin před koncem, nezapomenu, jak jsme hráli s Ruskem poslední minuty, kdy proti třem našim stálo šest jejich (hvězdných) hráčů a přesto je Vokoun ještě solidně potrápil a pustil jen jediný gól. Nezapomenu, jak jsem byl právě na finále v jedné hospodě a právě v těch posledních minutách jsme se všichni spontánně postavili na židle či stoly, abychom viděli opravdu vše a byli hokejistům o něco blíž. Zkrátka a dobře, na tohle mistrovství světa nikdy nezapomenu - tým, který měl 25 omluvenek a který se semkl a doslova vydrápal (znovu) na vrchol a zastavil Rusko (28 výher v řadě měli Rusové na mezinárodní úrovni, až my jsme tohle zastavili a navíc jsme jim, stejně jako Kanadě v roce 2005, vzali "zlatý hattrick") a opravdu dokázal, že to není klišé, když potom v kabině kapitán Rolínek řekl, že tohle dokázali proto, že hráli jako opravdový tým, jeden za druhého a ne pro sebe a že o tomhle je hokej. Myslím, že pro naši generaci, která si nepamatuje Nagano (v té době mi bylo 7) je tohle velice podařený ekvivalent. 100 %.(5.1.2013)

  • Hermi14
    *****

    Rozhodně nejlepší dokument o českém hokejovém úspěchu. Oproti ostatním hokejovým dokumentům je skvěle zpracován i po technické stránce a velice dobře propojuje vzpomínky hráčů, hromadu emocí, sestřihy ze zápasů i komentář Miroslava Táborského se zajímavostmi ze zákulisí turnaje. Dodnes je MS v Německu jedním z mála turnajů, u kterého mi stále běhá mráz po zádech. Kdyby si někdo něco takového vymyslel, nikdo by nevěřil tomu, že to je možné. Nezapomenutelný hokejový příběh...(22.8.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace