Drak se vrací

Krásný (i když poněkud experimentálněji pojatý) příběh z dob, kdy hrdinství bylo ještě běžnou součástí mužského života, ale ani ono nepřemohlo zbabělost a slepou lidskou nenávist. Film hodně blízký Vláčilovskému vnímání světa, nedosahující ale výšin Mistrových filmových podobenství. Subjektivně jsem měl při percepci tohoto audiovizuálního díla velké problémy s absencí zvuku a ruchů (především ve flashbackcích) a hlavně hudbou Ilji Zeljenky, byl to místy dosti rušivý element. Odhlédneme-li však od tohoto aspektu, filmová balada Drak sa vracia se řadí k tomu podařenějšímu a ve svém čirém podobenství o malostech lidského konání i unikátnímu a obohacujícímu z tzv. Československé nové vlny. Radovan Lukavský to svým strhujícím hereckým výkonem jen podtrhuje... (23.05.2009)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. (04.09.2013)

Dobroslav Chrobák napísal novelu, ktorá sa v slovenskej literatúre vyznačuje novým umeleckým smerom a to Vitalizmom. Grečner, sa túto novelu pokúšal s filmovať od roku 1959 ale všetci vieme ako to vtedy na slovensku vyzeralo s umeleckou tvorbou. nakoniec sa mu to predsa len podarilo a myslím si že príbeh nemohol dostáť lepšiemu spracovaniu. Či už Grečnerov cit pre postavy a prostredie, ktoré je badateľné aj u režiséra Ingmara Bergmana, ktorého podobnosť tu jeho fanúšikovia určite nájdu. Tak isto Rosincová kamera, ktorá robí presne to čo má a to že je tichý pozorovateľ událostí, dejúcich sa na obrazovke s tým že maximálne využíva prírodu alebo prostredie v ktorom sa hlavný hrdinovia nachádzajú. kamera krúži v 360 stupňovom uhle, čo umožnuje emotívnosť obrazu, ktorá je dôležitá tiež preto pretože sa tu dialógmy šetrí. taká vašáryová tu preriekne jednu či dve vety. Lenže aj napriek podmanivým scénam je tu ďalší klad a to herci. Všetci do jedného pôsobia prirodzene a bez najmänšieho zaváhania alebo strnulosti doslova dávajú svojim charakterom živý rozmer. A tu najviac vyniká postava Martin Lapiša alias Draka alias radovan Lukavský, ktorého súboj o priazeň je podmanivý, skvelo zahraní a doslova na mňa jeho postava dýchala. Nepamätám si vôbec také sugestívne a presvedčivé herectvo ako v tomto prípade, plus skvelý scénar ktorý slúži Grečnerovi k dobru vzhľadom na to že sa jedná o jeho najlepší aj najosobnejší film a tiež Zeljenková hudba ktorá dotvára atmosféru ohňa, lásky, nenávisti a hôr. A veľmi sami páčili retrospektívne vsuvky so skvelými zvukovými efektami a tiež naturalizmus - podrezanie ovce, vypadnutie malých vtáčikov z hniezda, útek kriav pred ohňom - horia im kopytá. u mňa najbaladickejší slovenský film vôbec (24.12.2008)

Zvláštny a zaujímavý film, ktorý som nie vždy a nie vo všetkom chápal. Zhruba som vnímal príbeh, obdivoval reálie i reč, nádhernú Milku Vášáryovú a skvelú hudbu Iľju Zeljenku. Trochu mi prekážalo, že som nečítal Chrobákovu novelu, asi by som bol lepšie zorientovaný. Niekedy mi prekážala kamera, inokedy zvuk, ale možno to bolo zámerom. Takže ostávam pri tom, že to bol zvláštny a zaujímavý film. (27.09.2021)