Láska

70. Zlatý Glóbus za rok 2012 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Rakousko (14.12.2012)

Skoda mizivy eskalace vedouci k finale, po vsech tech hruzach se s danym cinem tezko sziva, protoze nema logiku, ktera by byla videt v Georgesove psychickym vyvoji.Trochu divna rana z cistyho nebe. A nektery sceny jsou zbytecne pretazeny. Ale jinak je to porad rana jako z dela a Hanekeho chladny mistrovstvi pri praci s kazdodennosti a s dloubanim psyche svejch postav je nezpochybnitelny. Kombinace odusevnelosti paru s nedustojnosti umirani je bajecna. (15.01.2013)

Na novém počinu Michaela Hanekeho se mi opravdu zamlouval začátek a když se nad tím zamyslím, tak docela i konec. Ale tu nesnesitelně natahovanou vatu mezi tím bych dokázal zkrátit na 20 minut. Všechny záběry jsou neskutečně dlouhé a strašně natahované, koukat několik minut jak někdo někoho krmí mi opravdu záživné nepřišlo. Atraktivitě lásky nepřidává ani to, že ve filmu není použita téměř žádná hudba pouze ta co ji herci sami hrají nebo pouštějí z přehrávače, takže jí tam není mnoho. Láska stojí na hereckých výkonech a ten Emmanuelle Riva předvedla velmi solidní. Dalším plusem je eskalace děje, jenže to je na Oscarový film docela málo. Tento film rozhodně není pro všechny. (25.02.2013)

Co si budeme povidat, stari stoji za hovno. Ackoliv mam k pozehnanemu veku jeste relativne daleko, behem sledovani jsem mel podobnou uzkost jako cestou do Cernobylu. Kdyz jeste vezmu v potaz, ze ve filmu na starnuti (umirani) byli dva a jeste financne zajisteni... radeji na budoucnost ani nemyslet. Urcite jeden z nejdepresivnejsich filmu, ktery jsem kdy videl a vim, ze Amour uz nechci nikdy videt. K navozeni tisnive atmosfery pomahaji pomale zabery kamery s minimem strihu a absence hudby. Stejne tak i presvedcive herecke vykony. Kvalitni film, ktery ovsem radeji ani nedoporucuji. (02.06.2013)

FOOL AWARDS 1 nominácia: Hlavná herečka - Emmanuelle Riva. (19.02.2013)

Pro mě velké zklamání. Ve snímku, který by podle mého měl být hlavně (a jedině) o emocích, by také měly ty emoce být. Tady je však absolutní pustoprázdno. A potom teda nevím, na co si tento film hraje, nějak jsem na to neskočila. (11.03.2013)

Stáří a nemoc, uzavřené do domácího světa dvou partnerů a jejich nejbližšího okolí se symbolickým okénkem do světlíku a opeřeným poslem. Pár drobností nemůže zkazit dojem ze vkusného vykreslení příběhu s obrovskou scénáristickou, režijní i hereckou prací na dialozích. Úcta patří i výtvarnému řešení a použití hudby. (22.04.2013)

Vlastně se nic neděje. Film má svoje poklidné tempo a je zdánlivě o ničem. Akorát si při něm člověk uvědomí, co nás (možná) čeká a že sny o poklidném spokojeném stáří nemusejí vyjít tak, jak jsme si představovali. Film je to syrový, opravdový a asi ho radši znovu vidět nikdy nechci. (08.05.2017)

Heneke jdi do prdele! Matka umírá a dcera si stěžuje na pokles úrokové míry, pohled na sedmdesátiletou nahou babču nezpůsobí ten right start dne a fackování a udušení manželky si manžel mohl odpustit! Zajímavé na celém filmu je jen ta scéna, kdy dcera prohlásí: "Tohle ti možná přijde divné, ale když jsem byla malá, tak jsem poslouchala, jak se s mámou milujete. Moc mě to uklidňovalo, protože jsem věděla, že je vše v pořádku." odpad! Celosvětový výdělek k 19. 3. 2013: $19,597,147, což je 2,2 násobek budgetu (19.03.2013)

Pomalost zcela výjimečně nikoli samoúčelně „artová“, ale logicky přizpůsobená světu lidí, kterým už každý krok chvíli trvá. Chvályhodné vykopnutí diváka z komfortní zóny nepřemýšlení o tom, co doopravdy znamená starost o druhého až do konce (viz zdejší výkřiky, že taková starost je přece samozřejmá a proč o tom točit filmy). Opět fantastickej Trintignant – i po osmdesátce v roli sotvamohoucího starce uvnitř pořád stejná jiskra jako v Muži a ženě. Totéž Emmanuelle Riva a Hiroshima mon amour (dát tak ty tři filmy po sobě, to by byl panečku valentýnský večírek). Konec jako vypůjčený z Obchodu na korze, ale bez té jiskřičky naděje a usmíření, a proto ode mě (prozatím?) bez páté hvězdičky – jaksi bych tam tyhle emoce přece jen potřeboval. (18.02.2017)

(5/10). Chladná režie bez špetky hudby. Deprese zaručená, ale tady u tohoto filmu mi bylo vážně úzko a až nepříjemné sledovat tento starý pár.. Chápu, že herecké výkony byly opravdu věrohodné a šel z nich mráz po zádech, ale tohle mi bylo svým způsobem tak nepříjemné.. Možná proto že jsem něco podobného zažil osobně ve své rodině.. Taktéž tempo bylo úmorně pomalé.. (28.08.2020)

Evropské filmové ceny 2012: Nejlepší film, Nejlepší režie, Herec hlavní role, Herečka hlavní role...zaslouženě. (06.01.2013)

Tomuto filmu by velmi prospěl lepší střih, opravdu mě nebaví zírat minutu na to, jak někdo sedí a čeká.Celé to navíc bylo přehnaně chladné, bez emocí a chyběla mi hudba. Líbilo by se mi zobrazení více vzpomínek z mládí, dětství atd, které by nám navíc i více napověděly o osudech hlavních hrdinů. (25.02.2013)

Pro mě největší chybou tohoto snímku, stejně jako jiných Hanekeho filmů, je jeho vyznění. Režisér ukazuje příběhy, které poukazují na lidské slabosti, neschopnosti nebo třeba zvrácenosti. Divák odchází z kina a jen se víc uzavře ve své mysli, zavalen pocitem prázdnoty, necítí se lépe. Myslím, že Hanekeho filmy jsou tolik oblíbené, ne hlavně pro skvělé filmové řemeslo, ale pro stejnou prázdnotu a bezmocnost jakou diváci cítí, když filmy pozoruje a když odchází z kina. Stejně jako režisér nevidí ve svém životě žádné východisko, ani divák ho nedostane. “Láska” je film, který z mého pohledu pojem láska zcela degraduje, i když to bych se musel pustit do rozsáhlé filosofické debaty. Je to pro mě spíš film o bezmocnosti, trpělivosti, a díky činu hlavní postavy a jeho “ukončení” své ženy aby netrpěla, i o odvaze. Tento film je vlastně moderním dílem sociálního realismu, a tedy reflektuje velmi dobře životy mnoha lidí dnešní doby. Pro mě však dílo, které se mě zcela netýká jelikož mi nedává východisko, možnost jak život či situaci změnit. Neinspiruje mě, naopak zatíží a udělá mě bezmocným. Ano! jistě že umřu! Jistě že zestárnu! Má fyzická stránka přestane fungovat! Ano jistě! Tak to chodí! Však každý jsme svého štěstí strůjce. Ze svého stáří se budu učit a svým stářím budu inspirovat a ne zatěžovat jiné lidi. Hanekeho minimalismus dílo podporuje a po řemeslné stránce je inovativní a inspirativní, však vznění filmu je pro mě alfou a omegou. (24.04.2013)

Silný kafe. Člověk si hned uvědomí, jak je v životě všechno pomíjivý a relativní - hlavně čas. Brrrr. (18.08.2013)

I přes veškerou moji úctu ke stáří...je mi líto, ale Hanekeho Amorovy šípy létaly všude možně, jen ne do mého srdce... Příliš pomalé a odtažité na můj vkus... i když na druhou stranu, oni ti postarší manželé asi taky už nikam nespěchali...ovšem vylíčení noblesního chování, elegance i starostlivosti na mě velmi zapůsobilo. Ale co bych si z filmu nejraději odnesl, byl ten parádní svetr, co nosil starý pán...nádherná módní šedá barva, super střih i knoflíky, jen místo širokého límce bych upřednostnil ležérní kapuci:-) (12.01.2014)

Starej dědek a stará bába to zkoušej zas a znova (22.01.2013)

Syrovost, syrovost, nebejt kohoutku, kterej nechá Georges na začátku filmu zcela účelně téct, tak můžete s klidem zapomenout na to, že to je film. Hodně se totiž hrabe v tý běžnosti života, aby jí později pomalu překroutil v rozhodování, zda je ona věta "dokud nás smrt nerozdělí" jen klasickou frází spoléhající na to, že vždycky bude tím činitelem vyšší moc. Takže na vás snímek nasype hromadu nudy, na jednu stranu jako pomůcku, aby byl konec o to vypjatější, na druhou stranu - kdo chce koukat na 125 minut tohodle? Jsou kvality, který filmu neupírám, režie, jakási "ponorka" nenápadně vnucená divákovi natočením v zásadě celého filmu na jediném místě, namísto kázání prostě syrový obraz ponechávající publikum vypořádat se s tím, jak jen dokáže. Ale já nejsem přesvědčenej, že nelze mít tyhle kvality bez pseudo-intelektuální nudy. (24.02.2013)

Filmové drama odehrávající se v jednom bytě s námětem a vývojem děje tak přirozeným, že není nijak fascinující, šokující nebo jinak překvapivý. Naopak je to spíše "lehce nezáživné" sledování starého páru jak jedí, poslouchají klavírní hudbu, zase jedí, snaží se přízpůsobit rehabilitaci, a zase jedí (jestli se tomu i později tak dá říct), případně tam někdo občas řekne nějakou nezáživnou 'story' nemocné bábi. Přesto je to i přes mé výtky lepší drama s výborným hereckým duem, které na svou stopáž nebylo překvapivě nijak zdlouhavé a k uzívání nudné. Má to nějaké kouzlo. 65% (13.03.2013)

Věděla jsem, že Haneke svého diváka nešetří a že to bude hodně drsné...Pod vlivem vlastní zkušenosti, kterou jsem ještě po letech nebyla schopna zpracovat, jsem se proto tohoto tématu oprávněně hodně bála. Celé dvě hodiny jsem probrečela a prošla si tím znovu, ale i tak musím vzkázat všem kritikům - to není chladný odstup, to je realita. Je to nepříjemné, připustit si skutečnost, oč lepší je vyhnout se pohledu na umírajícího a pustit si načančaný hollywoodský doják. Bohužel, i taková je láska. P.S. Jean-Louis Trintignant, charismatická a elegantní hvězda 60.-80. let je jasným důkazem toho, že čas nešetří nikoho. (17.06.2015)