Láska

Laska je klasicky Hanekeho film. Usporne odvypraveny, se skvelymi herci a vytecnym scenarem. Ani jedna veta, ktera ve filmu padne neni zbytecna nebo samoucelna. Bez prikras natoceny film o starnuti, smrti a lasce. (10.07.2012)

Haneke starne jako vino. Uz nema potrebu si hrat s nepravdepodobnymi a skrz naskrz vyspekulovanymi sujety (Funny Games, Caché) a jeho otazky se cim dal vic blizi k podstate. Zpusob jakym otazky klade je v Lasce vynikajici. Chvili to sice vypada, ze bude davat i odpovedi, ale nastesti to neni tak docela pravda. Ten film je navic oproti jinym Hanekeho filmum velice nezny, skoro mam pocit, jako bych sledoval konec zivota ucitele a vychovatelky z Bile stuhy, to byli take takovi lide. A vysoko ocenuji postihnout a vyjadrit presne a drobne nuance ve zkratce. I proto neni podstatne, ze mi nesedi nektere veci (falesne napeti, zlom pribehu, snove sekvence), protoze toho ostatniho je v tom filmu porad dostatek. (01.12.2012)

Hanekemu se podařilo vytvořit neobyčejně emočně působivé drama o lásce, soucitu a utrpení. Na začátku filmu nás upozorňuje pomocí zajímavé metafory, díky níž si máme zřejmě uvědomit svou vlastní smrtelnost (od dětství víme, že jednoho dne umřeme, ale nevíme kdy a jakým způsobem – stejně tak i divák je v prvních minutách filmu obeznámen se smrtí jedné z hlavních postav, aniž by věděl, jak a kdy zemřela). Drásavost celého snímku umocňuje absence hudebního podkresu – hudba je použita pouze jako reprodukovaná nebo v rámci vzpomínek týkajících se přímo samotné hry na klavír. Komorní a tísnivou atmosféru podtrhuje i fakt, že se děj filmu odehrává v prostoru jediného bytu, kde jako kdyby byli najednou oba partneři (dosud velmi společensky aktivní) vakuově uzavřeni před okolním světem. Film nikterak nepřikrášluje realitu, naopak – snaží se být realitě co nejvěrnější – právě proto tak detailně zachycuje každodenní úkony péče o umírající Annu. Stejně tak se zdá, že délka filmu a jeho plynulé tempo, které zachycuje zdlouhavý proces umírání, jsou pro procítění poselství tohoto filmového opusu nezbytností. Působivá je i symbolická scéna s holubicí – která má zřejmě poukazovat na čistotu pouta lásky mezi oběma partnery. Haneke každopádně diváka nešetří a otevírá před ním široké spektrum otázek, které můžou svou naléhavostí až paralyzovat. (27.02.2013)

Nejlepší film z těch, které jsem viděl poslední měsíce. Řekl bych doslova úchvatný hereckým mistrovstvím E. Rivové a J.-L. Trintignanta, mého oblíbeného francouzského herce. Nádherný zážitek, více psychologické drama než romantický film. Jistě, byla v tom především všeobjímající celoživotní láska, kterou symbolizoval holoubek, který k závěru filmu dvakrát přiletěl do bytu manželů. Ten film mě vzal za srdce ale hlavně z osobního důvodu, prožíváme dost podobné měsíce s naším otcem, i když nemáme sil, abychom se o něho mohli postarat doma, a tak dožívá ve zvláštním oddělení domova důchodců. Tenhle film je doslova kopií toho, co jsme prožívali a stále prožíváme. O tom, jak se z váženého člověka - zde klavírní pedagožky . stává bezmocné dítě, které už vůbec není tou osobností, jaká byla dříve. A musel jsem se obdivovat, jak E. Rivová mistrně ztvárnila ženu od chvíle, kdy se v plné svěžesti vrací z koncertu, aby z ní náhle byla troska... Takový herecký výkon by měl dostat Oskara! A ještě jedna věc - můžeme Georgův čin považovat za vraždu? Vždyť to byl právě projev jeho velké lásky k trpící ženě, která umírala. (24.02.2015)

| wega film vienna | Chápem, o čo sa Haneke pokúšal, ale podľa mňa to nevyšlo. Pocitovo až príliš chladné, symbolicky príliš jednoduché, vyvrcholením síce šokujúce, ale nedostatočne uspokojujúce dielo. Mám rád tieto typy filmov, ale nemám tu rád ten cynizmus, s akým sa tu rozpráva daný príbeh. Namiesto možno až zlovestného záveru by som tam dal emocionálnu rozbušku celoživotných rozmerov, poriadne vytlačil všetok ten tlak, ktorý medzi hlavnou dvojicou panoval a bol by to masterpiece. Viac TU. | Hodnotenie: 5/10 | (24.11.2023)

Hezké a strašně nepříjemné.. To jediné mohu napsat po týdnu zhlédnutí tohoto těžkého snímku. Já vím, je to láska, je to obět člověku kterého milujeme a je to velmi velmi dobře natočené, včetně srdcervoucích dialogů a momentů (v koupelně). Ale já to nemohla dokoukat prostě to nemůžu už nikdy vidět znova je to stejně zničující jako film Vtip s Emmou Thompson, ačkoli ten byl ještě o dvě hvězdy silnější.. (14.02.2013)

Realistický pohled na obtíže stáří, které jsou vleklé a s fatálními dopady, ale jsou prožívané a řešené s láskou. Ta je posledním útočištěm před ( po, v) milosrdným koncem života. Oba herci jsou obdivuhodní, herecky i lidsky. Souhlas Viperblade. (26.02.2013)

To je Doják. K absolutoriu něco chybí, jen nějak nemůžu přijít na to, co to je. 4* (19.04.2013)

Těžko se mi to hodnotí, zvláště když jsem viděl snímek na téměř stejné téma (Vulcanul), a dokonce si troufnu říct lépe zpracovaný. Skoro mi přijde, jako by Haneke tak trochu opisoval od islandského kolegy. V obou případech je láska zobrazena bez povrchnosti v předem prohraném boji. Už nelze sdílet radost, ale pouze bolest. Jedná se o extrémní situaci, kde je akt vysvobození od bolesti nejvyšším důkazem lásky. (28.04.2013)

Mocný Haneke a jeho pohled do zákulisí lidskosti. Obraz reality je zde vykreslen tak že se propadnete tak hluboko že už není cesty zpět. (29.10.2019)

[47. MFF KV 2012] Detailní rozbor tématu SMRT. Dokonale zahrané, postupně se dostávající hluboko pod kůži. Tvrdá zkouška života a přesto obrovský nadhled starého pána starajícího se o svoji milovanou manželku. Film, o kterém můžete vést dlouhé rozhovory, ale zřejmě ho nebudete chtít vidět ihned znova. (15.07.2012)

Původně jsem šla na film o lásce. Z tohoto snímku se budu ještě dlouho vzpamatovávat. (24.11.2012)

70%...Vynikající film o stáří, který má skvělá esa v rukávu v podobě dvou hlavních herců. Více na http://blog.snowskyfilm.com/?p=19 (22.02.2013)

Film na který jsem se moc těšil a měl od něj i velká očekávání, mě zpočátku utvrzoval v tom, co jsem od něj čekal, nicméně postupem času, svou jednotvárností klesl do průměru... (28.02.2013)

Precizní a přímo surové zobrazení podzimu života ve francouzském znění. Je to vlastně o lásce? Především to je o lásce! Příběh je silný, ale nic pro slabé povahy. Osloví zejména generace, které již něco pamatují a také lidi, kteří začínají přemýšlet jaké to bude až se přiblíží závěr života / a k tomu je zase potřeba nějaký ten biologický i psychický věk/ a nedělá jim to problém. Stačí si přečíst několik reakcí na film a je zřejmé, že tento fenomén je problém. Stáří a smrt se prostě nenosí, pane Haneke! Starší paní vedle mne v kině plakala a rozhodně nebyla sama. To zase dojalo mne. Při závěrečných scénách filmu zavládlo v kinosále hrobové ticho, takové to křičící ticho. Mne příběh nešokoval. Připoměl mi několik příběhů lidí v mém okolí s podobným osudem a nezištným obětováním se jednoho z partnerů a někdy i jiných rodinných příslušníků a potěšilo mne, že si někdo dovolí toto téma tak realisticky ztvárnit. Díky za to. Snad někteří z nás opustí naivní myšlenku, kterou média stále urputně razí, že budeme žít věčně a můžeme být věčně mladí a mladě vypadat a jen to je správné. Zážitky z filmu silně kontrastují se současným kultem mládí a krásy v naší kultuře. Setkání s bezmocí, bolestí, ponížením...To je všechno málo ve srovnání s tím, co se děje s oběma partnery v takovýchto smutných časech, kdy zbyly jenom krásné vzpomínky a fotografie. Také stojí za zmínku otázka svobodné volby života a smrti. Bůh nám a našim blízkým dal možnost volby jak naložit s koncem našeho života. Dopít si pohár hořkosti až do konce? Ačkoliv je film strašlivě realistický, moc mě oslovil, našla jsem v něm tolik nevyřčené poezie, citu. Přitom zde není prakticky žádné romantická klišé, žádná slova lásky. Vše je patrné z chování, péče, projevů hluboké a trvající lásky, sdílení a přijetí milující osoby. Tento film bolí a jde až na dřeň našich hluboko zasutých pocitů a strachů, o kterých ani netušíme, že je máme. (09.03.2013)

Pro tento film nejsem koncovým divákem, chvíli jsem i přemýšlel jestli jej vůbec hodnotit. Film byl pro mě zobrazením tvrdé reality o které jsem věděl i před shlédnutím filmu. Některé scény jsou strašně nudné svým dějem a místo toho, aby byly zaplněny dialogy, tak se mlčí. Závěr filmu je nečitelný a nelze poznat co přesně ním bylo zamýšleno, nepochopili jej ani lidé, kteří měli k filmu blíže. Ve výsledku nebyl film zábavný, emotivní ani jiným způsobem zajímavý. Kdyby měl film 20 minut a nemluvilo se v něm, odneslo by si z něj něco více diváků. (14.08.2013)

Něco podobného jsem od filmu čekala. Oceňuji pomalé nebo lépe řečeno rozvážné tempo vyprávění, herecké výkony jsou vynikající. Jen jedna věc mě během sledování filmu napadla - Láska - očividně se tento pár miloval a jeden druhého si vážil, ale občas mi jejich projevy vzájemných emocí připadaly trochu mechanické. Možná záměr, možná, že samu sebe nechám vést emocemi více než se nechali hlavní hrdinové (nebo snad sám režisér?)...ale chybělo mi tam nějaké upřímné, spontánní, "bezeslovné", třeba i nenápadné objetí nebo pohlazení, zvláště, když Anne byla ještě při smyslech (hlazení ruky podle mě melo trochu jiný význam)...a obdobně citově nepochopitelný byl i políček - myslím, že chápu, proč byla facka zařazena do scénáře, ale nepřipadalo mi, že si situace o takový zásah říkala, ještě bych malinko protestů ze strany Anne a naléhání ze strany George přidala, než bych situaci vyhrotila políčkem...ale možná to byl opět záměr - už toho Georges měl dost, tak stačilo málo, aby takto přehnaně reagoval... v každém případě s touto scénou jsem měla jakýsi "vnitřní konflikt"...ale celkově mě film velmi zaujal - příběhem, hereckými výkony, záběry i tempem. (16.10.2013)

Chirurg Haneke nekompromisní jako vždy. V minulosti už mi dokázal zasadit hlubší rány, ale to možná jen souvisí s věkem. Jinak opět skvělé, zdá se, že Haneke neuklouzne na jakémkoliv povrchu. (28.05.2017)

[KVIFF 2012] (29.06.2018)

Co jiného se dalo od Amour čekat než film, který bolí. Zároveň ale hřeje, protože filmy o umírání a v tomto případě také bezmoci s tím cokoliv udělat, jsou i o probuzení diváka semletého nezastavitelným světem okolo a podobná zastavení v čase všichni potřebujeme jako sůl. Na Hanekem mám rád, že emoce doslova vyždíme z každého políčka, ze kterého chce a v Amour nás nenutí bulet od první do poslední minuty, ale tak nějak, pokud nám to ještě nedošlo, naznačuje, že tohle nás všechny v bleděmodrém chtě nechtě čeká a je na každém z nás, jak se s tím vypořádáme. Láska má mnoho podob, ale v konfrontaci se smrtí člověka, kterého milujeme jen jednu tvář. 100% (05.10.2018)