Láska

Začína to statickým záberom odohrávajúcim sa v divadle smerom k hľadisku. Divák ma pár minút nato, aby medzi stovkami divákov našiel Georgesa a Anne – 2 ústredné postavy filmu. Ide o pomerne typický Hanekeho rukopis charakteristický neuveriteľnou dĺžkou scén a ich snahou o trochu netradičný uhol pohľadu na scény, ktoré zvyčajne vídame v obyčajných filmoch, no nezamýšľame sa nad nimi. Tu sa „typický Haneke končí“ a začína sa zaujímavá narácia subtílnej drámy dvoch dlhoročných partnerov, ktorých onedlho život veľmi preskúša. Niekoľko ďalších scén dokazujúcich harmonický vzťah Georgesa a Anne sa končí vo chvíli, keď Anne nečakane pri raňajkách na pár sekúnd prestáva vnímať podnety z okolitého sveta. Netrvá dlho a choroba po neúspešnej operácii zloží Anne na vozíček, neskôr jej pohybovú stránku odrovná úplne a Anne má problém povedať súvislú vetu. Starostlivý manžel (Jean-Louis Trintignant – najlepší herec v hlavnej roli AFA 2012) sa len ťažko vyrovnáva s najhorším pohľadom aký videl, no stojí pri svojej žene aj v posledných dňoch života . Haneke vie, ako zaujať, prípadne prekvapiť a preto sa týmto film nekončí, naopak, naberá na emóciách. Aj preto sa Amour svojou objektívnou výpoveďou stáva jedným z najsilnejších príbehov o láske, aké sme vo filme mohli vidieť. Jasný dôvod, prečo vyhral prestížnu cenu Európskej filmovej akadémie AFA. 95% (11.12.2012)

Tie situácie, kedy sa druhému pozriete do očí a komunikujete bez slov...Emmanuelle Riva podala krásny výkon. (18.02.2013)

Film milosrdný i krutý. Život dvou lidí v okamžiku, kdy se láska stává tou "nejtěžší". Zachyceny jsou všechny podoby lásky v závěru její existence. A každým dnem je pro každého z nás tato chvíle blíž... Taky miluji. (24.02.2013)

Poslední dobou všechny francouzské filmy které jsem viděl jsou o pečování o nemohoucího. Tentokráte je to ale natvrdo. Žádný vtip, či nadsázka ale vyměňování plen, krmení a spousta dalších "maličkostí"... Film není pro každého a nutné na něj mít náladu, ale pokud se trefíte tak to bude zážitek.... 75% (03.05.2013)

Nie som Hanekeho priaznivec. Nemám rád holú psychologickú surovosť. Filmy sú na to, aby sme na ňu pri nich na chvíľku zabudli a nie si ju každým záberom pripomínali. To je potom krajšie žiť ten hnusný surový život s otvorenými uslzenými očami a prežitky s myšlienkami hlboko vrývať do pamäti, než sa tomu iba stroho prizerať... Inak nebolo to vôbec zlé, ale ja sa na tento filmový štýl pozerám viac zo zaujímavosti ako zo záujmu... (04.05.2013)

Názov je Láska ale v podstate som už dávno nevidel tak chladný film ako je tento (to nie je kritika). Ešte stále mám pri spomienke naň zimomriavky. (27.06.2013)

Po Bílé stuze jsem od Hanekeho čekal o něco více. Ze začátku jsem byl velice spokojený a měl jsem pocit, že se bude jednat o další velmi podařené drama. Čas od času se objevil slabší moment, ale celkový dojem byl dobrý. Bohužel časem se těchto momentů objevovalo stále více a více, byly neustále zdlouhavější a zdlouhavější až jsem si najednou uvědomil, že je Amour natolik nudný, že jsem se nevydržel jen dívat a dělal jsem současně i jiné věci. Na rozdíl od Nedotknutelných (Intouchables) byl celý film až na závěr blíže skutečnému životu, ale to i se svou prázdností, nekonečným čekáním apod. (24.08.2013)

Haneke ma sklamal na plnej čiare. Jediným pozitívom je výkon Rivy. Vedľajšie postavy úplne zbytočné. (21.07.2014)

Francouzkým filmům jsem nikdy nepřišla na chuť, tady mi přijde, že tvůrci hodně tlačili na pilu aby z toho bylo nějaké to ocenění. Na druhou stranu musím uznat, že péče i pocity starajícího se manžela byly ztvárněny hodně realisticky, stejně tak i manželka měnící se v pouhou loutku z masa a kostí. (24.04.2015)

Vkusný a pro relativně širší publikum i stravitelný Haneke. Námět sice není originální, se stoprocentní jistotou, se režisér, který BTW je latentní rocker, nechal inspirovat o deset let starším oficiálním klipem již dávno rozpadlých Sentenced-No One There (který mám moc rád). Dávám proto čtyři. (11.05.2017)

Jedna láska, jeden byt, jeden holub a smrť. Minimalistické, nepatetické, čisté, emocionálne racionálne. Na jeden nádych ponorený do Hanekeho sveta, prenesene do nášho sveta, v ktorom sledujeme neodvratné. Strach sa snúbi s bolesťou, pokoj s rozvahou a vykúpenie je prirodzeným vyústením a v tichu ho prijímame. Neprotestujeme, chápeme...Chýba nám však bezprostredné objatie, nikto však nie je nablízku, len jeden holub, živý tvor. Posledný krát zabuchneme dvere a tí čo tu ostanú po nás keď príde ich čas pochopia...V sále je tma a 350 ľudí ako jeden celok stále sedí a nedýcha... (29.11.2012)

Skvělý film velkého psychologa Michaela Hanekeho. Zprvu dojemný příběh se mění na mrazivé drama. Haneke nám naservíroval precizně a chladně natočený film, který vyvrcholí v šokující závěr. Tento závěr byl pro mě tak šokující, že jsem si málem překousl dolní ret... Herecké výkony obou hlavních rolí jsou úžasné, bez nich by toto dílo nebylo ani zdaleka tak dobré. Ještě jedna připomínka: V žádném případě se nejedná o romantický film! (14.12.2012)

I když předvídatelné, brutální. Jinak: Všemi chválená Riva mě zas tak geniální nepřišla a tento film rozhodně patří Trintignantovi. (30.12.2012)

Haneke vypráví o stáří a o umírání s takovou upřímností, které se (nejen) v Hollywoodu nedostává ani těm nejnezávislejším tvůrcům. Jeho klinický, minimalistický přístup vytváří v kombinaci s prostě dojemným, potenciálně slzopudným příběhem to zvláštní napětí, které Lásku povyšuje nad naprostou většinu snímků s podobným tématem... 90% (05.03.2013)

Téměř každého z nás to čeká. Někoho dříve, někoho později. On člověk pomalu začne ztrácet atributy, které pro nás po dlouhou dobu tvořily jeho lidství. Vše se začne neskutečně vléct. Nesnesitelnost na každém rohu. A přesto láska. Starostlivost. Péče. Upnutí se k tomu, kým pro nás ten druhý po desítky let byl. Fixace na příhody z dětství. Ale jak dlouho to může trvat? Jaký má význam prodlužovat utrpení? Je možné uspíšit příchod nevyhnutelného? Nezblázním se z toho? A nejsem už vlastně také blázen a duší na druhém břehu? (21.04.2013)

Co se týče počtu hvězd, tak ještě pořád váhám.. Dávám sice čtyři, ale je to jenom kvůli kvalitě filmu. Jinak se mi naprosto netrefil do vhodné doby a nálady. Láska se stává prokletím... Milovat někoho až do smrti? Není to přesně to, po čem lidé touží? V tomto snímku je velmi naturalisticky zobrazen smutný podzim života a pomalé umírání. Skvělé výkony herců, ale pokud nechcete mít depku, tak na to nekoukejte... (22.04.2013)

Veľmi pekný aj keď trošku dlhý a miestami nudný film. Krásne zobrazenie lásky dvoch ľudí a čo všetko spôsobí choroba jedného z nich, ako to vplýva na neho samotného a samozrejme aj na ľudí, ktorí ho milujú. (17.08.2013)

Vynikající sonda do dlouholetého plného vztahu, který najednou začne končit. Výborné herecké výkony, velmi uvěřitelné a skutečně scén starání se o druhého... Prostě smutné a zároveň napínavé od začátku do konce. (19.03.2016)

Pro mě nezaslouženě kritizovaný film. Vytýká se mu z různých stran přílišná chladnost i vřelost. Přitom jde v Hanekeho díle o důležitý krok vpřed. Pořád je to on, pozorovatel neuhýbající pohledem při scénách, kterých se ostatní filmaři bojí, jen nyní neukazuje morbidnost patologických excesů (v minulosti např. vražda "ze zvědavosti", šmíráctví, rodinná sebevražda nebo (sebe)destruktivní počínání učitelky klavíru). V Amour sledujeme brutalitu života ve své přirozeně plynoucí podobě. Haneke se nám snad poprvé prezentuje jako autor nejen chápající, ale i cítící. Když portrét lásky, tak takhle - nemilosrdně real a jdoucí až na konec! (05.05.2017)

Tak smutný a zároveň krásný snímek, který jsem asi už dlouho neviděl. Dlouho jsem se na něj chystal a nakonec jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Příběh jednoho postaršího páru, který ukazuje, co všechno je člověk schopen udělat jeden pro druhého. Přináší tolik lásky, pokoje, důvěry, ochoty, oběti, trpělivosti na jedné straně, na straně druhé také plno bolesti, trápení, odříkání, marnosti, úzkosti a zoufalosti. Je náročné vůbec sledovat něco takového, natož přemýšlet o tom, jak moc těžké to musí být ve skutečném životě. Velmi silný snímek, který zanechává hlubokou stopu na duši. (27.06.2017)