Pásla kone na betóne

Získať v bežnom východniarskom živote vstupenku do neba nie je také jednoduché ako získať vstupenku do pekla v partnerskom živote. Svojská komédia nedosahuje nejaké zvláštne kvality, ale svojrázne postavy, zvlášť hlavná hrdinka, ju robia dôležitou súčasťou slovenskej tvorby minulého storočia. Skôr ako odkaz príbehu zaujmú jednotlivé samostatné scény ako neformálne odovzdávanie puketu z karafiátov na schôdzi alebo dlho očakávaná záverečná svadba, kde je zaujímavých scén viac. –––– Nemaš chlopa, nemaš pravdy. (01.01.2014)

No neviem - neviem ... Hviezdičkovania sa zdržiavam (nerada hodnotím to, čo som doteraz videla len útržkovito), no ako to povedať ... Ta i ja z vychodu a čuc,jak tote ľudze, co to hrali, neznali šumne hutorec, ta to mi uši tarhalo ... U našim valalu še inšak hutori ... Chto ??? Ta to kdze sme ? U rusnakov ? A išče by mi chcela znac, čom my vychodňare furt vypatrame naostatok jak ostatni debilove ... Abo sebe tiž dumace, že to tota Milka Zimkova ľen tak vydumala ? Ta co išče povim ... Mne še to bars neľubilo. (01.05.2012)

Snad více než kdo jiný složil „na stříbrném plátně“ poctu řeči Štefan Uher ve svém pozdním filmu. Nekompromisně, bděle, čiře. Ostatně jinak by ji nikterak neoslavil, ale jen zesměšnil, jak je patrno z mnoha normalizačních filmů a seriálů zasazených do moravského, resp. slováckého prostředí. Bez studu doznávám, že mi právě tyhle skanzeny folklorismu byly protivné vždycky, a to již jako dítěti. Jen slyšet, jak se ten dialekt teatrálně kolem těch krojovaných figur(in) rozléhá, mě znechucovalo natolik, že jsem často nedokázal „v jejich společnosti“ vydržet: dnes bych řekl, že ty postavy nemluvily, ale naopak – tu řeč zaživa požíraly. Jinak je tomu v této „východniarské“ komedii. V ní se všechno děje právě v řeči, která tak spontánně tryská z těch vidomých i zaslepených bytostí, vesměs dětských lidí (řečeno s Hessem), z jejich potřeb, tuh i úzkostí a strachů, vede jejich kroky a spoluutváří jejich osudy. Divákovi (a posluchači) je, jako by před ním vyrůstalo cosi prvotního, k čemu dosud nebyly sepsány slovníky a vypočteny gramatiky. A nevypočitatelní jsou i účastníci té polyfonní exploze, která se rozléhá nedohledným obloukem prolínajících se životních příběhů, jež svorně vypovídají o ženském údělu ve zdivadelněné společnosti. Jak to jde dohromady – divoká mluva a lidé davu (zde zastoupeného populární kulturou a komunálními institucemi – a zvláště sekularizovanými vdavkami)? Stýkají se právě v onom dětinství, v tom bezbranném přesvědčení o právu na štěstí, jemuž se ale vše vzpírá, což ironicky ilustrují bezpočetné trpce humorné drobnosti rozeseté jako ztvrdlé chlebové drobky na loži, bránící spánku. Nelze tak sledovat jejich počínání bez soucitu. Opakovaně se mýlí, umanutě se ztrapňují, opečovávají to postrádané – a nestárnou… (22.12.2023)

že by to byla vysloveně komedie se říct nedá, spíš taková sociologická sonda do života (žen) na východním okraji ČSSR... Pro mně to bylo spíš takové retro, podívat se, jak se tehdy na vesnici žilo.... Stojí asi za zmínku, že mi vždycky přišlo, že čím víc jede člověk na východ, tím hezčí jsou tam holky, což tenhle film vcelku potvrzuje. jen poznámka - pro Čechy, zvlášť pro ty, kteří už nezažili federaci, by si film skoor zasloužil titulky. občas jsem měl potíže i já, a to slovensky rozumím slušně... (14.05.2011)

Rýdzo slovenská dráma, ktorá zachytila život na východoslovenskom vidieku. To je síce pekné, ale na fungovanie filmu to nestačí. Filmu chýba lepší a pútavejší dej alebo skôr lepšie spracovanie. Herci sú jak keby prvý raz videli kamery, ale to je bežné v týchto starších slovenských filmoch. Prekážali mi trochu tie východniarske kecy a žvásty, ktorým som horko ťažko rozumel. Keby som bol východniar tak dám o dve * viac. 55%. (22.08.2007)