Reklama

Reklama

Hudba hrát nepřestala

  • Česko Vzpomínky na hudbu (více)
Trailer

Příběh o otci, který se snaží obnovit pouto se svým 20 let ztraceným synem, jenž po mozkovém nádoru nezískává nové vzpomínky. Jelikož Gabriel nebyl schopen zbavit se víry a zájmů, které způsobily jejich fyzickou a emocionální vzdálenost, musí se Henry naučit přijmout rozhodnutí svého syna a pokusit se s ním spojit. Pomůže jim hudební terapeutka a především samotná hudba, která pomáhá Gabrielovi vzpomínat a otci znovu pochopit rozpad jejich vztahu před dvaceti lety. (Televize Seznam)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (60)

emma53 

všechny recenze uživatele

"Člověk má v srdci místa, o nichž někdy nemá ani potuchy; teprve až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci". Film protkávaný skvělými písničkami z minulého století plus dojemný příběh a s velmi dobře zahranou rolí otce v podání J.K.Simmonse. To vše je podtrženo závěrem, který mě zanechal uslzenou s kapesníkem v ruce. Jime, že ale umíš chytnout za srdce hned na první našlápnutí. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

50x a stále poprvé je na rozdíl od tohoto filmu profláklej kousek, ale mají toho opravdu dost společného. Hlavně tedy samotnou myšlenku, kolem které se točí oba filmy. A i přesto, že je tento film daleko více vážný, dokázal mě po celých 105 minut zaujmout. Proměna vztahu nemocného syna s tátou, emoce, krásná hudba s tím spojená, to všechno z tohoto filmu dělá drama, které zaručeně nezapomenu. Je to jeden z řady těch amerických nezávislých dramat, který mě naprosto upřímně pohltil. Můžou za to určitě i samotní herci J. K. Simmons a Lou Taylor Pucci, kteří zahráli fakt skvěle a vztah táta - syn předvedli v té nejzajímavější a nejupřímnější podobě. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Oslava hudby (a lidství). Hudba hrát nepřestala opisuje často se opakující paradox - tak prostý děj a komorní zpracování postihuje cosi hlubokého a nadčasového. Zdánlivě jednoduchý příběh jedné rodiny a zhoubnou nemocí postiženého syna, obvyklou to náplň obdobných melodramatických a žánrově spřízněných snímků, popisuje film Jima Kohlberga jakoby mimoděk mnohem významnější přesah - mezigenerační propast, která se rozevírá již od nepaměti s každou novou nastupující generací, s každým vymezením se synů proti generaci svých otců. Tématicky tak koresponduje s filmy o revoltě 60. let, éře květinových dětí, tedy patrně jedné z nejvíce rozevřených mezigeneračních propastí, jaké si lidstvo pamatuje. A nelze přehlédnout fenomén hudby, která hrála právě v 60. letech nezvykle významnou roli (a která se vnitřně pojí s každou generační revoltou). Každý, kdo si s přicházejícím věkem uvědomuje, že si ponese ,,svou" hudbu celým svým životem, je otevřeným divákem téhle originální muzikoterapie. Je to velmi sentimentální pohled, což ovšem k danému žánru patří, ale pohled namíru inteligentní a s ryze uvěřitelnými emocemi (tím nenarážím na fakt, že film je inspirován skutečným medicínským případem). Nelze také opomenout vynikající práci s herci a nepřehlédnutelné charisma obou mužských představitelů, (rodinná) chemie mezi nimi opravdu dobře funguje... Podobné filmy: Čas probuzení ()

Fr 

všechny recenze uživatele

,,VÍŠ CO JE TOHLE ZA PÍSNIČKU? VÍŠ, KDY JSEM JI SLYŠEL POPRVÉ?“..... /// Když syn nepozná rozdíl mezi tím, jestli u něho jste nebo ne, může i taková malichernost, jako je píseň v rádiu vyvolat spoustu pocitů a vzpomínek. LIDÉ JSOU NEUVĚŘITELNĚ SLOŽITÉ BYTOSTI... I s mozkovým nádorem můžete prožít chvíle radosti. Stačí milující rodiče a ...GRATEFUL DEAD! Že tu muziku neposloucháte??? Škoda, užili by jste si to daleko víc, protože tý hipísácký muziky tu je celkem dost. A taky – je třeba bejt nad věcí! (to na rozdíl od tý muziky jsem...) Oni totiž ty okamžiky, kdy si děti s rodiči (tátové se syny) nerozumí, jsou skutečný (stejně jako ta muzika). Určitě to není špatnej příběh, ale film.... a ta muzika..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na mozku.... (no tak dobře, nechám toho....). 2.) Grateful Dead, Buffalo Springfield, Bob Dylan.... 3.) Eseje – ani ty od Olivera Sackse (ani kdyby se jmenovala ,,The Last Hippie“ zásadně nečtu. 4.) Thx za titule ,,Rea z1982“ a ,,sparks“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Hal_Moore 

všechny recenze uživatele

Music Never Stopped patří k těm filmům, ke kterým jsem ihned po zhlédnutí začal shánět hudební doprovod. Hudba je krásně propojena do tragického příběhu syna se ztrátou krátkodobé paměti (50x a stále poprvé v o trochu vážnějším podání) a otce, pro kterého se opětovné sbližování se synem stane vykoupením a cestou za sebepoznáním. J.K. Simmons mi nemusel nic dokazovat, patřil a stále patří mezi mé oblíbence, Julia Ormond i s viditelně přibývajícími léty neztratila nic ze své přitažlivosti a Lou Taylor Pucci mě nebývale překvapil. Nebýt Jany Eyrové, tak je Music Never Stopped zatím nejlepší film letoška. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (1)

  • Scénář filmu je založen na odborné eseji s názvem „Poslední Hippie" z knihy Dr. Olivera Sackse „Antropoložka na Marsu." (Marek#33)

Reklama

Reklama