Mortal Instruments: Město z kostí

Z Města z kostí až k divákovi cestička jako mlat. Nemusí se po ní nadšeně projít léty bručounovitý a zbrunátnělý kritik, ale divák má cestu otevřenou. Pohledná Clary jednoho dne zjistí, že vidí symboly a osoby, které nikdo jiný nevidí. A že se kolem ní zkrátka dějí divné věci. Vše má spojitost s její matkou, která před ní tají, že Clary má jisté nadpřirozené schopnosti pro něž si ji vyhlédli "Lovci stínů", kteří urputně bojují proti démonům. Jejich nadvládu má zpečetit mocný Pohár o něhož usiluje vůdce smečky démonů Valentine. A Claryina matka navíc nevysvětlitelně zmizí. Clary se vydává do tajemného spolku sídlícího v Institutu ve kterém přebývá už jen pouhá hrstka těch, kteří svůj život obětovali boji proti krutým démonům. Dívka se přidá na jejich stranu a divák spolu s ní postupně zjistí, že do Města z kostí nahlédneme jen okrajově a jedná se v podstatě o jakési pohřebiště, do celé záležitosti se vloží vlkodlaci a upíři, vytvoří se nejasný milostný mnohoúhelník a fetiš kožených bund a metrosexuálů dostane nový a sympatický rozměr. A ke všemu jsou na to třeba víc jak dvě hodiny. Vše probíhá v rychlém tempu a klidových pasáží je tady minimum. Jestli někdo čeká primitivní romanci ve stylu Twilight ságy, které bude věnována většina stopáže, tak bude hrubě zklamán. Nazval bych to spíše milostnými peripetiemi s opravdu jen droboučkým romantickým zákleskem ze kterého žádná velká láska až za pověstný hrob nepramení, ale abych to objasnil, musel bych opravdu hodně spoilerovat a potencionální divák by byl ochuzen o řadu zásadních odhalení na která v příběhu dojde. Jen zamrzí, že příběh naznačil určitou (hodně překvapivou) sexuální orientaci jednoho z hrdinů, ale už se k tomuto motivu v ději dále nevrátil s nějakým detailnějším vyjádřením či stanoviskem. Je možné, že se to více objasní v následném pokračování. Film, jak už jsem zmínil, má od začátku solidní až strhující tempo. Lily Collins si po půl hodině vezme na sebe takový outfit, že pojem" vypadlé bulvy" není jen slovní obrat. Pokud Hollywood bude někomu ležet v příštích letech u nohou, tak je to právě tahle prcina. I ostatní role jsou obsazeny hodně dobře. Jamie Campbel Bower se svým "donjuanským" kukučem si získá nejednu fanynku a objev Jemima West (až na drobné váčky pod očima), jako bojovnice Isabelle zase pro změnu ukazuje v čem tkví ženská síla a sex-appeal. V záporné roli zaujme uhrančivý Jonathan Rhys Meyers, který dokazuje, že není jen reklamním panákem na luxusní parfémy. Když už je řeč o reklamě, tak v některých záběrech má Lily Collins vlasy splihlé a jako "zázrakem" o jeden záběr dál, má účes jako reklamu na vlasový kondicionér. Film je po technické stránce velmi zdatně natočený a je doslova napěchovaný digi triky vysoké kvality. Zkušený avšak režijně nevyrovnaný Harald Zwart byl poněkud zvláštní volbou, ale obavy se rychle rozplynuly nad smrští, která od úvodních minut bičuje plátno. Souboje s upíry nebo vlkodlaky byly hodně dobrým ozvláštněním a mohlo jich být klidně víc. Film má poměrně složitou dějovou strukturu a je zhola nemožné odvyprávět jeho obsah tak, aby se neprozradilo víc, než je nezbytně nutné. Nevím, jak vyznívá román Cassandry Clare (zvláštní shoda v křestním jméně hlavní hrdinky) podle něhož je film natočen, ale za sebe můžu prohlásit, že filmová podoba je velmi stylová a obrazově požitkářsky vypiplaná. Totéž platí o kostýmech, kdy jen málo postav není oděno do stylové kožené bundičky. Úsměvně pak působí scéna ve které jsou maskovaní "civilové"(tak se jim ve filmu říká) představující chlápky v nejlepších letech povoláni do akce a promění se z jakýchsi motorkářů na vlkodlaky. I řada (většinou originálních nápadů a replik má své "durchy". Jsme tak svědky prohlášení, že Bach svojí hudbou bojoval proti démonům a ti ho z duše nenávidí. Repliky typu "já nejsem odbarvený blondák, ale to je moje přirozená barva" nebo " mentor léta nevyšel z Institutu - asi má agorafobii", jsou opravdu nesmrtelné perly. Srovnání s Twilight ságou se určitě nabízí, ale zkrátím to. Film ji v některých scénách vystavuje decentně vztyčený prostředník a znalci si tyto scény určitě odhalí sami. Na rozdíl od pověstné upíří ságy tohle spolehlivě vtáhne do děje. Důležitou složkou je i soundtrack nabízející zběsilou instrumentální směs až po fláky s rockovým zabarvením. Film však do placu vrhne i mnoho motivů a motivací a na jeden film se to nedalo vše s úspěchem pojmout. Zákonitě tak některé skvělé nápady nedostanou takový prostor, jak by si zasloužily. Je-li cílovou skupinou náctiletý divák, tak zajisté dostal, co chtěl. Ve filmu je akce, spád, originalita a vynikající schopnost na dvě hodiny zabavit. Chystal jsem se, že konečně zhlédnu film pro pamětníky "Mrdka přes kokotí hnízdo", ale opět to odkládám. Nechci ještě umělecky chcípnout. Mé hodnocení: 100% (28.02.2014) (méně) (více)