Futurologický kongres

Zvláštní krása, tahle filmová adaptace povídky Stanisława Lema. Zvláštně krásný jiný film... Po Valčíku s Bašírem se Ari Folman opět vydal cestou experimentu a originální fúze animované a hrané obrazové složky...ony dvě poloviny jsou ale trochu nesourodé - zatímco hraná je obrovsky silná a vzbuzuje emoce (kupříkladu příběh, který vyprávěl během skenování umělecký agent hlavní hrdince a provedl jí spektrem emocí), druhá animovaná část ve mne skoro žádné emoce nevyvolala...až samotný hraný konec... To memento před animovanou oblastí, před realitou stvořenou halucinogeny či průmyslově vyráběnými iluzemi., je zajímavá dystopická reflexe připomínající kultovní Matrix a odkazující k platónskému mýtu o jeskyni...Ari Folman ho vybavil celou řadou popkulturních odkazů a halucinogenní animovaná část se rozvíjí čistě dadaisticky a surreálně...svým vizuálem a charakterem připomene nejvíce asi Žlutou ponorku legendárních Beatles... (14.04.2017)

super nápad a okouzlující Robin Wright.Jen je škoda,že nejsilnější je film ve své hrané části a ještě ze začátku té animované.Pak se bohužel zvrhne v acidoidní a halucinogenní trip,který je něčím mezi Žlutou Ponorkou a Monty Pythoňáckou animací Terryho Gilliama a i když si myslím,že jsem se vyloženě neztratil,prostě mě to nebavilo...60% (11.09.2014)

Dostalo mě to spíš intelektuálně než emocionálně. Velice originální a originálně formálně pojatá dystopická sci-fi a ve výsledku mnohem depresivnější, vážnější a ambicióznější film, než jsem si troufl očekávat. Hlavně to přepnutí z hrané části do části animované není jen prázdnou, bezvýznamnou efektní manýrou. Futurologický kongres nabízí obrovské množství podnětů k zamyšlení. Možná dokonce tolik, že při své dvouhodinové délce ani nestihne sám všechny dostatečně zpracovat. K absolutnímu nadšení mi ale schází právě ty fungující emoce - v tomto ohledu šel film bohužel úplně mimo mě. Vina imho leží v tom, že ona poměrně dlouhá animovaná sekvence je absolutně monotónně dabovaná a postavičky mají monotónní výraz. V hlasech a obličejích těch postaviček (a především v hlase animované Robin Wright) jsem vůbec nic neslyšel, neviděl a necítil. (KVIFF 48) (10.07.2013)

"Zápletku ponechává otevřenou různým interpretacím." Aneb odnikud nikam. Folman moralisticky kritizuje současnou podobu konzumního světa, přeplácaného vizuálními podněty a symboly, kterým ale byl odňat jakýkoliv hlubší smysl. Ve skutečnosti, ale on sám ve Futurologickém kongresu nenabízí nic jiného. Překolorovaný svět, přeplněný detaily a odkazy, které mají působit oduševněle, ve skutečnosti jsou pouhým pozlátkem, které má upoutat vaši pozornost a nedat vaší mysli dostatek času na přemýšlení. Jinak by vám mohlo dojít, jak prázdný svět máte před očima. Závěrečnou "Wake up" chůzi davem ala Valčík s Bašírem, si Folman nasypal sám popel na hlavu, jelikož zde se v , asi nechtěné, konfrontaci s Valčíkem prázdnota snímku ukazuje nebrutálněji. Wright mě neoslovila, jediná zapamatovatelná scéna je tak ta skenovací, ve které exceluje Harvey Keitel. A autistický synáček aspiruje na jednu z nejnesnesitelnějších a nejnesympatičtějších postav, kterou jsem kdy ve filmu viděl. (23.08.2013)

(KVIFF 2013) Jednoznačně nejrozmáchlejší snímek mých letošních Varů. Geniálně namixovaná kombinace dystopického sci-fi a nemilosrdně výstižné společenské satiry, podpořená skvělým výkonem charismatické Robin Wright. Ať si o jejím výběru rolí říká kdo chce, co chce, tohle jí prostě sedlo. Jako na většinu festivalových filmů, i na Kongres jsem šel více méně naslepo, takže ten náhlý rafinovaný přechod do "povinné" animace byl pro mě naprosto nečekaný twist. V tu chvíli se mi úsměv přerodil v němý úžas. (09.07.2013)